Archiv autora: Jan Samohejl

Hibismus žije, aneb desítka let bez komiksového barda

Ve čtvrtek 10. října to bude přesně deset let, co zemřel Tomáš Hibi Matějíček, přední osobnost komiksového fandomu první dekády našeho století. V tento den proběhnou dvě vzpomínkové akce na Hibiho. Od šesti hodin večer bude slavena mše svatá v kostele svatého Antonína na Strossmayerově náměstí v Praze 7. O hodinu později začne v nedalekém podniku Café Lajka (U Akademie 366/11, Praha 7) neformální setkání jeho přátel a blízkých s krátkým programem. Vedle Hibiho skautských spolupracovníků zde vystoupí třeba výtvarník Karel Jerie, který s ukázkami promluví o tvorbě komiksu Šifra mistra Hanky, jenž vznikl podle Tomášova libreta. Jste zváni. Účast můžete potvrdit na Facebooku.

Pokračování textu Hibismus žije, aneb desítka let bez komiksového barda

Druhý přílet pteroválečníka a garážová premiéra

RECENZE > Obálce s povědomým motivem dominuje poutník letící na okřídleném tvoru. Pod nimi je zástup bojovníků a pouštní krajina táhnoucí se k dalekému horizontu. Dost možná, že dole pod dvojicí stojí i jistá garáž. Stavba je připisována muži jménem Jerry Cornelius a je zcela hermetická… Račte vstoupit.

Pokračování textu Druhý přílet pteroválečníka a garážová premiéra

Von, vona a sociální inženýr Gimpl Bejmiš

RECENZE > Možná že jsem mešuge (židé údajně používají i tvar mašugga), ale název knihy Gimpl Bejmiš, dohazovač mým uším zní podobně úderně jako „James Bond, agent ve službách Jejího Veličenstva.“ A stačí jen letmé nahlédnutí do této sbírky stripů, aby každému došlo, že být hebrejský agent ve službách šiduchu (rozuměj: domluveného sňatku), přináší adrenalin srovnatelný s prací v rozvědce. Navíc energický podnikavec Bejmiš (na obrázcích vždy v cylindru, kvádru a psích dečkách) by od pohledu mohl být starším příbuzným mého oblíbeného Groucha Marxe. Tohle nebyla z mé strany nějaká mdlá svatba z rozumu, ale komiksová láska na první pohled! 

Pokračování textu Von, vona a sociální inženýr Gimpl Bejmiš

Nemo. Srdce z ledu. Srdcovka nebo chladný test z popkultury?

Rok 2002 byl jedním ze zlomů české komiksové scény. Za podpory Crwe vstoupilo na komiksový trh velké knižní nakladatelství s luxusně vyvedenou publikaci Alana Moora Liga výjimečných, která by v našich končinách těžko hledala konkurenci. BB art se stal nepřehlédnutelnou značkou pro grafické romány. Ale nic není navěky. Zdá se mi, že pozici BB artu v poslední době začíná dosti přebírat další zavedené nakladatelství beletrie, konkrétně Argo. To vydalo mimo jiné Moorovy Ztracené dívky a nyní se rozhodlo pokračovat v sérii Ligy výjimečných komiksem Nemo. Srdce z ledu.
Pokračování textu Nemo. Srdce z ledu. Srdcovka nebo chladný test z popkultury?

Bimba jako tvůrce Zuzanky, Amazony a dalších girls…

Pražané i návštěvníci hlavního města mají nyní příležitost navštívit výstavu nazvanou Ženy a jiná dobrodružství Bohumila Konečného, která bude až do 10. listopadu k vidění na adrese: Villa Pellé, Pelléova 10, Praha 6. Akci rozšiřuje doprovodný program. 20. října bude věnován Rychlým šípům a 31. října od 18:00 proběhne ve vile křest knihy Zuzanka a její svět, spojený s besedou na téma Žena v komiksech a další tvorbě Bohumila Konečného.
Pokračování textu Bimba jako tvůrce Zuzanky, Amazony a dalších girls…

Krátký Dlouhý zítřek, dlouhý Dlouhý zítřek a další postřehy

RECENZE > Jak známo, Vontové se dělili na voliče Losny, nebo Mažňáka. Podobně se komiksáci u nás dělí na čtenáře Crwe (mainstreamové řemeslo) a čtenáře Aarghu! (alternativnější umění). Takové dělení občas kulhá existencí rušivého mezistupně, průniku, třetí skupiny… „Třeba Bahňáka“, chcete-li. Komiks Dlouhý zítřek je z tohoto pohledu ukázkový „Bahňák“. Nakladatelem, paprskomety, hvězdolety a slabostí pro násilí je to jasné hájemství Crwe. Na druhou stranu třeba doslov pana Prokůpka působí dojmem, jako by ho napsal někdo z Aarghu! Taky je kniha opatřena zcela necrewním upozornění (či snad varováním/kultickým zaříkáním): „Tento text vznikl v rámci aktivit Centra pro studia komiksu Ústavu pro českou literaturu AV ČR a Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.“ Uf!
Pokračování textu Krátký Dlouhý zítřek, dlouhý Dlouhý zítřek a další postřehy

Saudek. Technické noviny 1971–1977, čili déjà vu ve slovenštině

RECENZE > Jako kluk jsem to v osmdesátých letech četl milionkrát. Pak přišla hodně dlouhá pauza, protože vracet se k jednou přečtenému je čím dál větší luxus. Kolikrát jsem si v tomto tisíciletí prohlížel (natož četl!) legendární seriály Tajemství zlatého koně nebo Trať se ztrácí ve tmě? A nyní dostávám naservírované skoro(!) ty samé příběhy znova. Jsou stejné a jiné zároveň. Zvláštní pocit.
Pokračování textu Saudek. Technické noviny 1971–1977, čili déjà vu ve slovenštině

Plzeň se těžkotonážně představuje v Praze

Více než dvě tuny živé váhy slibuje výstava nazvaná 2296 KILO – Komiksy, ILustrace, Objekty. Jedná se prezentaci děl studentů i pedagogů ateliéru Komiks a ilustrace pro děti v rámci Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni. To je mimo jiné jediná vysoká škola u nás i na Slovensku, která se specializuje na praktické studium komiksu. Vernisáž proběhne v úterý 27. března od 17:00 v Poštovním muzeu (ulice Nové mlýny 2, Praha 1). Dále je výstava přístupná o den později v běžnou návštěvní dobu a potrvá až do 10. června 2018. O doprovodných pracovních dílnách a dalších detailech akce se můžete dočíst na stránkách muzea.

Vendula Chalánková a její AU!

Právě tato dvě písmena a vykřičník dávají dohromady název aktuální výstavy výtvarnice Venduly Chalánkové. Akce probíhá v pražské Galerii Villa Pellé (Pelléova 10, Praha 6). Tři podlaží reprezentativní rezidence skrývají až do 15. dubna objekty, obrazy, koláže, fotografie i animovanou tvorbu této mladé umělkyně. Významné místo v galerii dostaly i její stripy. V rámci doprovodného programu se můžete těšit na komentované prohlídky s kurátorem výstavy i Vendulou Chalánkovou, dětský workshop, nebo na dílnu pro dospělé nazvanou Můj život v komiksu. Více se lze dočíst na stránkách pořádající instituce villapelle.cz.

Naposled – lekce z viny, snů a sexuality

RECENZE > Je to naposled, fakt naposled. Jestli jsem se vůbec někdy chtěl více věnovat nějakému typu obrázkových seriálů, tak to byly naučné komiksy. Místo toho už píšu třetí recenzi v řadě na autorské trilogie vydané v jednom svazku s velmi fantaskním (až „halucinačním“) příběhem. Nebeský bibendum byl francouzský dadaistický art, Dobrodružství Jeronýma Moucherota zas francouzský surrealistický pop a čím bych velmi rád uzavřel tuto svou publicistickou sérii? Nezávislou psychoanalýzou od amerického klasika Charlese Burnse. Kniha se jmenuje Naposled.
Pokračování textu Naposled – lekce z viny, snů a sexuality