Ve čtvrtek 10. října to bude přesně deset let, co zemřel Tomáš Hibi Matějíček, přední osobnost komiksového fandomu první dekády našeho století. V tento den proběhnou dvě vzpomínkové akce na Hibiho. Od šesti hodin večer bude slavena mše svatá v kostele svatého Antonína na Strossmayerově náměstí v Praze 7. O hodinu později začne v nedalekém podniku Café Lajka (U Akademie 366/11, Praha 7) neformální setkání jeho přátel a blízkých s krátkým programem. Vedle Hibiho skautských spolupracovníků zde vystoupí třeba výtvarník Karel Jerie, který s ukázkami promluví o tvorbě komiksu Šifra mistra Hanky, jenž vznikl podle Tomášova libreta. Jste zváni. Účast můžete potvrdit na Facebooku.
Pokračování textu Hibismus žije, aneb desítka let bez komiksového bardaArchiv autora: Jan Samohejl
Druhý přílet pteroválečníka a garážová premiéra
RECENZE > Obálce s povědomým motivem dominuje poutník letící na okřídleném tvoru. Pod nimi je zástup bojovníků a pouštní krajina táhnoucí se k dalekému horizontu. Dost možná, že dole pod dvojicí stojí i jistá garáž. Stavba je připisována muži jménem Jerry Cornelius a je zcela hermetická… Račte vstoupit.
Pokračování textu Druhý přílet pteroválečníka a garážová premiéraVon, vona a sociální inženýr Gimpl Bejmiš
RECENZE > Možná že jsem mešuge (židé údajně používají i tvar mašugga), ale název knihy Gimpl Bejmiš, dohazovač mým uším zní podobně úderně jako „James Bond, agent ve službách Jejího Veličenstva.“ A stačí jen letmé nahlédnutí do této sbírky stripů, aby každému došlo, že být hebrejský agent ve službách šiduchu (rozuměj: domluveného sňatku), přináší adrenalin srovnatelný s prací v rozvědce. Navíc energický podnikavec Bejmiš (na obrázcích vždy v cylindru, kvádru a psích dečkách) by od pohledu mohl být starším příbuzným mého oblíbeného Groucha Marxe. Tohle nebyla z mé strany nějaká mdlá svatba z rozumu, ale komiksová láska na první pohled!
Pokračování textu Von, vona a sociální inženýr Gimpl BejmišNemo. Srdce z ledu. Srdcovka nebo chladný test z popkultury?
Rok 2002 byl jedním ze zlomů české komiksové scény. Za podpory Crwe vstoupilo na komiksový trh velké knižní nakladatelství s luxusně vyvedenou publikaci Alana Moora Liga výjimečných, která by v našich končinách těžko hledala konkurenci. BB art se stal nepřehlédnutelnou značkou pro grafické romány. Ale nic není navěky. Zdá se mi, že pozici BB artu v poslední době začíná dosti přebírat další zavedené nakladatelství beletrie, konkrétně Argo. To vydalo mimo jiné Moorovy Ztracené dívky a nyní se rozhodlo pokračovat v sérii Ligy výjimečných komiksem Nemo. Srdce z ledu.
Pokračování textu Nemo. Srdce z ledu. Srdcovka nebo chladný test z popkultury?
Bimba jako tvůrce Zuzanky, Amazony a dalších girls…
Pražané i návštěvníci hlavního města mají nyní příležitost navštívit výstavu nazvanou Ženy a jiná dobrodružství Bohumila Konečného, která bude až do 10. listopadu k vidění na adrese: Villa Pellé, Pelléova 10, Praha 6. Akci rozšiřuje doprovodný program. 20. října bude věnován Rychlým šípům a 31. října od 18:00 proběhne ve vile křest knihy Zuzanka a její svět, spojený s besedou na téma Žena v komiksech a další tvorbě Bohumila Konečného.
Pokračování textu Bimba jako tvůrce Zuzanky, Amazony a dalších girls…
Krátký Dlouhý zítřek, dlouhý Dlouhý zítřek a další postřehy
RECENZE > Jak známo, Vontové se dělili na voliče Losny, nebo Mažňáka. Podobně se komiksáci u nás dělí na čtenáře Crwe (mainstreamové řemeslo) a čtenáře Aarghu! (alternativnější umění). Takové dělení občas kulhá existencí rušivého mezistupně, průniku, třetí skupiny… „Třeba Bahňáka“, chcete-li. Komiks Dlouhý zítřek je z tohoto pohledu ukázkový „Bahňák“. Nakladatelem, paprskomety, hvězdolety a slabostí pro násilí je to jasné hájemství Crwe. Na druhou stranu třeba doslov pana Prokůpka působí dojmem, jako by ho napsal někdo z Aarghu! Taky je kniha opatřena zcela necrewním upozornění (či snad varováním/kultickým zaříkáním): „Tento text vznikl v rámci aktivit Centra pro studia komiksu Ústavu pro českou literaturu AV ČR a Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.“ Uf!
Pokračování textu Krátký Dlouhý zítřek, dlouhý Dlouhý zítřek a další postřehy
Saudek. Technické noviny 1971–1977, čili déjà vu ve slovenštině
RECENZE > Jako kluk jsem to v osmdesátých letech četl milionkrát. Pak přišla hodně dlouhá pauza, protože vracet se k jednou přečtenému je čím dál větší luxus. Kolikrát jsem si v tomto tisíciletí prohlížel (natož četl!) legendární seriály Tajemství zlatého koně nebo Trať se ztrácí ve tmě? A nyní dostávám naservírované skoro(!) ty samé příběhy znova. Jsou stejné a jiné zároveň. Zvláštní pocit.
Pokračování textu Saudek. Technické noviny 1971–1977, čili déjà vu ve slovenštině
Plzeň se těžkotonážně představuje v Praze
Více než dvě tuny živé váhy slibuje výstava nazvaná 2296 KILO – Komiksy, ILustrace, Objekty. Jedná se prezentaci děl studentů i pedagogů ateliéru Komiks a ilustrace pro děti v rámci Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni. To je mimo jiné jediná vysoká škola u nás i na Slovensku, která se specializuje na praktické studium komiksu. Vernisáž proběhne v úterý 27. března od 17:00 v Poštovním muzeu (ulice Nové mlýny 2, Praha 1). Dále je výstava přístupná o den později v běžnou návštěvní dobu a potrvá až do 10. června 2018. O doprovodných pracovních dílnách a dalších detailech akce se můžete dočíst na stránkách muzea.
Vendula Chalánková a její AU!
Právě tato dvě písmena a vykřičník dávají dohromady název aktuální výstavy výtvarnice Venduly Chalánkové. Akce probíhá v pražské Galerii Villa Pellé (Pelléova 10, Praha 6). Tři podlaží reprezentativní rezidence skrývají až do 15. dubna objekty, obrazy, koláže, fotografie i animovanou tvorbu této mladé umělkyně. Významné místo v galerii dostaly i její stripy. V rámci doprovodného programu se můžete těšit na komentované prohlídky s kurátorem výstavy i Vendulou Chalánkovou, dětský workshop, nebo na dílnu pro dospělé nazvanou Můj život v komiksu. Více se lze dočíst na stránkách pořádající instituce villapelle.cz.
Naposled – lekce z viny, snů a sexuality
RECENZE > Je to naposled, fakt naposled. Jestli jsem se vůbec někdy chtěl více věnovat nějakému typu obrázkových seriálů, tak to byly naučné komiksy. Místo toho už píšu třetí recenzi v řadě na autorské trilogie vydané v jednom svazku s velmi fantaskním (až „halucinačním“) příběhem. Nebeský bibendum byl francouzský dadaistický art, Dobrodružství Jeronýma Moucherota zas francouzský surrealistický pop a čím bych velmi rád uzavřel tuto svou publicistickou sérii? Nezávislou psychoanalýzou od amerického klasika Charlese Burnse. Kniha se jmenuje Naposled.
Pokračování textu Naposled – lekce z viny, snů a sexuality