Je to neuvěřitelné, ale podařilo se to. Malému vydavateli se podařilo dotáhnout do konce náročnou, nicméně stěžejní komiksovou sérii. O tom, že je Padoucnice klíčovým komiksem posledních let, nemůže být pochyb. Je to francouzská odpověď na americkou výzvu, kterou započali Robert Crumb a po něm Art Spiegelman. Je to příklad pozitivní inspirace mezi dvěma kontinenty, jejímž cílem bylo několik dalších majstrštyků, ale také záplava různorodých autobiografických komiksů všelijaké kvality, zejména ve Francii.
Teď když mám na stole pátý a šestý díl, které loni vyšly, otevírá se otázka, zda ještě opakovat o čem celá série je či zda už jenom neotevřít láhev dobrého vína a připít Motu k úspěchu, že nám dokázal naservírovat všech šest svazků Padoucnice. No, abych tuhle recenzi neošidil, tak se sluší sepsat pár postřehů k závěrečným dílům tohoto úchvatného eposu.
Původně pravidelný rytmus vyprávění, tj. střídání pohledů na jednotlivé pokusy o vyléčení Jeana-Christophea se vstupy do historie, se v posledních dvou dílech začíná tříštit. Všem už v rodině dochází, že Jeana-Ch. není možné vyléčit, ba co víc, začíná být nebezpečným pro své okolí. Pro vyjádření vztahů uprostřed rodiny uvolnil David B. i vyjadřovací formu a závěr série je více experimentální se zajímavými komiksovými postupy. Např. hněv a agresivitu Jeana-Ch. vyjadřuje zvětšením jeho figury. Jednoduché a čistě komiksové.
Autor se také začíná pouštět do zobrazování svých snů, které hojně používá i mimo svoji autobiografickou tvorbu. Změny ve vyprávění jsou však již natolik patrné, že je dobře, že Padoucnice šestým dílem končí. Opravdu končí? Vždyť život Davida B. i jeho nemocného bratra jde stále dál. Autor jen uzavírá jednu kapitolu, jeden pohled na svůj život. Však když také přišla nabídka od italského komiksového tvůrce a vydavatele Igorta, který rozjel ve svém nakladatelství Coconino press prestižní řadu Ignatz, tak David B. neváhal a vrátil se k autobiografii znovu. Tentokrát ovšem jinak a z jiného úhlu.
Ignatz je zvláštní projekt. Něco na pomezí klasického amerického sešitu a graphic novel, tj. jedná se o 32 stránkové jedno až dvoubarevné sešity velkého formátu, ovšem nádherně vyvedené s přebalem a na papíře s vysokou gramáží. Celá řada je vlastně sledem autorských minisérií, ve kterých dostávají jednotliví autoři z celého světa zcela volný prostor pro svou tvorbu. Vedle Davida B. tu najdeme autory jako jsou např. Gilbert Hernandez, Gipi, Kevin Huizenga, Lorenzo Mattotti, Richard Sala či samotný Igort.
Nová série Davida B. se jmenuje Babel (Babylón) a vyšly z ní zatím dva sešity, na třetím se pracuje. Zatímco Padoucnice měla být komponována z pohledu dítěte/mladíka Davida B. na svou dobu, rodinu a okolí, Babel je pro změnu pohled současného autora, jak vidí své dospívání dnes. Opět se tu prolínají historické události s realitou, tedy spíše s realitou snů. Její záznamy zde hrají daleko větší roli než v původní Padoucnici. Konkrétně v prvním díle jsme seznamováni se snovou postavou „krále světa“ a s historickým exkurzem do Biafry. Výtvarně vychází Babel z náznaků ze závěru Padoucnice, čili méně kontrastní a více uvolněná kresba, tentokrát navíc doplněná o efektní druhou barvu, konkrétně červenou.
Je zajímavé, když někoho – s nadsázkou řečeno – živí vlastní život. Ale tady nejde jen o jeho obsah, ale i o to, že David B. je skvělým vypravěčem, který dokáže podtrhnout důležité detaily a navíc je mistrem komiksové formy s perfektně vystylizovanou kresbou. A to je dost důvodů na to, abyste měli doma na Padoucnici nějakou pěknou poličku.
Čtěte dále na Komiksáriu: rozhovor s Davidem B. na Komiksáriu
Padoucnice #5 a #6
autor: David B.
Motkomiks, 2007
záznam v comicsdb:
Padoucnice #5
Padoucnice #6
Babel #1
Autor: David B.
Drawn and Quarterly, 2004