Tvorbu Joea Sacca lze považovat za unikátní, přinejmenším aspoň v rámci angloamerického komiksu. A to lze v jeho stylu „komiksové žurnalistiky“ považovat za zásadní de facto jen tři knihy. Ty, ač jsou kritikou i čtenářstvem opěvované, nejsou zrovna vyrovnané kvality, a tak není od věci podívat se na ně v jedné recenzi a pokusit se zhodnotit Saccův vývoj. To, čím Sacco u svých čtenářů boduje, je jeho schopnost naslouchat lidem a následně jejich příběhy výborným způsobem převést do komiksové formy. Ať už se jedná o Palestince v době první intifády (Palestina), Bosenské muslimy ve městě Goražde obklíčeném Srby (Bezpečná zóna Goražde) či v podstatě příběh jednoho Sarajevana v průběhu jedné dekády (The Fixer, který dosud v češtině nevyšel, a proto je zde recenzovaný v originále).

Jako první se podíváme na Palestinu, titul, který Sacca nejvíce proslavil a který je pro mě hned z několika důvodů problematický. První nejméně problematickou otázkou je, proč vlastně v dnešní době Palestinu vůbec vydávat? Saccova reportáž zachycuje jednu část první intifády, o které si, troufnu si říct, málokdo pamatuje něco víc. Většina lidí vnímá Palestinský konflikt zpravidla skrze druhou intifádu a reportáž z počátku 90. let je dnes již zkrátka zastaralá. Jako dokument doby samozřejmě stále funguje, ale…

Dalším problémem je Saccův přístup k věci. Na přebalu se čtenář dočte, že „Palestina je reportáž, ne politická polemika“, což ale vůbec není pravda. Sacco se sice snaží vzbudit dojem, že putuje mezi Palestinci jako nezávislý pozorovatel a sbírá jejich výpovědi, nicméně stále nějak opomíjí dívat se na věc z druhé strany a své propalestinské názory také zrovna neschovavá. Občas zachází dokonce tak daleko, že se dopouští nepřístojností typu „možná se chystají vyrazit zpátky do Rámalláhu a jako minulý měsíc rozflákat výlohy“ na adresu modlících se rodin osadníků či se vyjadřuje k situaci takovým způsobem – viz závěrečný rozhovor se dvěma Izraelkami –, že je to zjednodušující až hanba.

Palestinsko Izraelský konflikt je velmi zapeklitá věc a zjednodušit ji na „velcí a zlí Izraelci ubližují malý a utlačovaným Palestincům“ je minimálně úsměvné. Snad by nebylo od věci podívat se na Saccovu Palestinu z hlediska doby, ve které vyšla. Je docela možné, že tehdejší americká média nepřiměřeně stranila Izraeli, a proto na sebe Saccův nový pohled strhl takovou pozornost, ale přiznám se, že jsem tyto reálie nedohledával. Ostatně z pohledu dnešní doby to ani nemá moc smysl.

Palestinci jsou známí mistři propagandy a že něco takového Sacco odmítá i naznačit mě nutí jen k jedinému závěru, a to, že Sacco sám propalestinskou propagandu vytváří. Díky tomu se celá kniha stává pouhým černobílým střípkem v rozsáhlé mozaice Izraelsko-palestinského konfliktu.

O poznání lépe je na tom druhá recenzovaná Bezpečná zóna Goražde s podtitulem Válka ve východní Bosně 1992-95. V ní Sacco popisuje trudné osudy obyvatel bosenského městečka Goražde, které se za války na Balkáně ocitlo zcela v obležení Srbů a jen vyhlášení bezpečné zóny Organizací spojených národů uchránilo místní obyvatelstvo před naprostou likvidací.

Zde opět vyvstává drobný problém. Na jednu stranu je obležené městečko s nedostatkem potravin i surovin permanentně ohrožené srbskými ozbrojenci výborné téma na psaní, kde se osudy lidí nejvíce hrotí. Na stranu druhou se tak změní pohled na konflikt jako takový, neboť za takové situace dochází opět k pohledu na věc jako velcí a silní proti malým a slabým. Čili něco podobného jako Palestina, nicméně tentokrát v daleko lepším podání.

Sacco zde zdokonalil svůj vypravěčský styl a obzvláště zde vyniká jeho schopnost naslouchat druhým a převyprávět jejich příběhy. Ty jsou místy za hranicí toho, co by si byl člověk v nedávné době v Evropě ochoten připustit a nevýslovná bestialita některých událostí způsobuje nepříjemné mrazení v zádech. Je třeba si uvědomit, že Sacco daleko víc vypráví o lidech samotných než událostech kolem nich a dosahuje tím velmi sugestivního podání. Když líčí i relativně drobné problémy, se kterými se lidé v Goražde potýkali, nutí tak čtenáře neustále se ptát, co by v takové situaci asi dělal on.

Nutné je také zmínit excelentní Saccovu schopnost vyprávět obrazem a vůbec pracovat s komiksem jako takovým. Autor si je vědom relativně malého prostoru, který má k dispozici a umí mistrně vyhmátnout důležité události i detaily a dát tak knize velkou míru komplexity. Troufnu si tvrdit, že kdyby někdo chtěl Goražde převyprávět formou psaného textu, potřeboval by stejně tlustou knihu.

Bezpečná zóna Goražde je velmi mrazivý a sugestivní dokument o konfliktu, který se odehrál velmi blízko a jsou v něm věci, o kterých si všichni myslíme, že k nim máme daleko. To ale není pravda a je dobré si to při četbě této knihy uvědomit.

Třetí knížkou a zároveň vrcholem dosavadní Saccovy tvorby je ovšem The Fixer. Samotný název knihy je výrazem pro člověka, který – konkrétně v tomto příběhu – pomáhá zahraničním novinářům za peníze zajišťovat všechny potřebné věci od ubytování po shánění svědků válečných událostí. Jedním z „fixerů“ v Sarajevu byl i Neven, jeho matka byla muslimka, otec Srb a vychován byl jako Srb. Když došlo ke konfliktu, přidal se k jedné z místních bojových skupin. Muslimských bojových skupin. Zde bojoval rok a pak se věnoval zahraničním novinářům, pro které za marky zajistil takřka cokoliv. Tak se s ním seznámil i Joe Sacco a později o něm nakreslil celou knihu.

Velkým plusem celé knihy je střídání časových rovin, ve kterých se příběh odehrává. Nejdříve jsme postupně seznamováni s osobou Nevena v roce 1995, kdy v Sarajevu doprovázel Sacca. To je prokládáno Nevenovým vyprávěním z války roku 1991, které autor navíc koření portréty vojevůdců místních bojůvek, kteří ve své době Sarajevo a jeho okolí ovládali. Takhle nechá Sacco dojít knihu do více než půlky, kdy naráz celé Nevenovo vyprávění zrelativizuje. Čtenář už má ovšem k „fixerovi“ vybudovaný vztah a o to usilovněji začne přemýšlet, co z toho všeho co doposud četl, se zakládá na pravdě. Sacco nás tak schválně navléká do vlastní kůže, kdy je v podstatě jeho prací snažit se oddělit fabulaci od skutečnosti.

Celou knihu pak uzavírá třetí časové období a tím je rok 2001, kdy se Sacco do Sarajeva ještě jednou vrátil a Nevena vyhledal. Zde je pak mistrovsky završeno vše, co autor doposud budoval. Změny v životě lidí se nezačaly projevovat hned po válce, kdy panovala všeobecná naděje až euforie, ale až několik let poté. Celková výjimečnost Fixera spočívá v jeho civilnosti a ač může být pro autora lákavé zobrazit krutosti války v co největším měřítku (minimálně aspoň na úrovni malého městečka jako V Bezpečné zóně), tak zde stačí příběh jednoho člověka, který může svou silou oslovit.

Na závěr je nasnadě doporučit ke koupi nejdříve Fixera, jenže ten bohužel v češtině dosud nevyšel, a tak nezbývá než doufat, že se tak jednou stane. Nicméně sáhnout po Goražde je rovněž dobrá volba na rozdíl od Palestiny, kterou doporučit opravdu nemohu.

Čtěte dále na Komiksáriu: (Ne)recenze: (Ne)Bezpečná zóna Goražde

Palestina
autor: Joe Sacco
BB Art, 2007
záznam v comicsdb

Bezpečná zóna Goražde
autor: Joe Sacco
BB Art, 2007
záznam v comicsdb

The Fixer
autor: Joe Sacco
Drawn and Quarterly, 2003