Jaký byl rok 2011: Nejlepší zahraniční komiksy

Old City Blues, Celluloid, Pogo - Vol. 1: Through the Wild Blue Wonder, Onward Towards Our Noble Deaths

Na apríla jsme nevymýšleli žádné vylomeniny. Neprozradíme vám, že podle Volemana vznikne televizní seriál. Neodhalíme, že Moebius nakonec přijede na KomiksFEST!. Ani z bulvárních vod nevytáhneme šokující milostný vztah Nikkarina a Lucie Lomové…

Raději se naposledy vrátíme k anketě a konečně prozradíme, co se nám líbilo nejvíc ze zahraniční nabídky, která je natolik bohatá, že by ji celou nedokázaly uhlídat ani tři redakce Komiksária.

I proto se nebojte nahodit vlastní favority, pokud si je ještě z loňska pamatujete.

Jaký byl rok 2011: Nejlepší české a slovenské komiksy
Jaký byl rok 2011: Nejlepší překladové komiksy
Jaký byl rok 2011: Nejvýznamnější události
Jaký byl rok 2011: Zklamání a průsery
Jaký bude rok 2012: Na co se těšíme

MICHAL JAREŠ
Neviděl jsem ještě Habibi, takže se na něj budu těšit v tomhle roce. Clowesův The Death Ray znám už roky z Eightball, čili ho nepočítám… Takže novinky loňského roku, které mi prolétly kolem hlavy: Seth a The Great Northern Brotherhood of Canadian Cartoonists (krásné, jako všechno na co Seth sáhne). Art Spiegelman a MetaMaus – už jenom přepis rozhovoru s Vladkem je událostí roku. Adrian Tomine a jeho Optic nerve # 12 (mám rád ty pointy bez point). Chester Brown a příběh o tom, že prostitutky jsou trvalé a osobní téma undergroundového komiksu (Paying for it). Silná dvojka Moore a O’Neill a jejich pohled na „zlatá šedesátá“ jako na obraz úpadku (League of Extraordinary Gentlemen: 1969). Čtyřka Love & Rockets: New Stories. Sebraný první díl Poga od Walta Kellyho. Chris C. Cilla a jeho The Heavy Hand. Anders Nilsen a konečně sebrané Big Questions. A na konec výčtu třeba Jerry Robinson a jeho kniha The Comics: An Illustrated History of Comic Strip Art.

PAVEL PAFKO KOŘÍNEK
Další skvělý rok plný vynikajících komiksů. S novými pracemi přišla ta největší jména anglofonní indie scény: Daniel Clowes s dvojicí přepracovaných starších prací Mister Wonderful a Death Ray (oboje skvělé), Seth s The Great Northern Brotherhood of Canadian Cartoonists (vynikající), Craig Thompson vydal své deset let chystané Habibi (dojmy rozporné, vizuálně výjimečné, vypravěčsky trochu nezvládnuté) a Chester Brown hlasal morální nadřazenost prostituce v dlouho očekávaném Paying for It (nestojí za to za knihu platit).

Současný mainstream příliš nesleduji: vysokou úroveň kvality si i v loňském roce zachovaly obě netradiční fantasy řady od Vertiga (The Unwritten i Fables) a pokud mohu z několika málo pročtených čísel soudit, trapnosměšný restart celého DC vesmíru nakonec přinesl minimálně trojici zajímavých titulů/autorských týmů v podobě Frankesteina, Action Comics a Justice League Dark.

Potěšila i manga: Vertical pokračoval s vynikající nostalgickou středoškolskou melancholií o cestě do kosmu Twin Spica a představil asi nejsvůdnější guilty pleasure mangu loňského roku, totiž dramatickou slice-of-life sérii Drops of God, jež své čtenáře vzdělává ve věci kvalitního francouzského vína. Fantagraphics si v manze blýskli prvními dvěma díly transgenderového Wandering Son.

Jako v roce 2010, i loni mi ale největší radost činily fantasticky připravené reprinty klasických komiksů 20. století: ať už těch amerických (Gottfredsonův Mickey Mouse či Barksův Donald Duck, Kellyho Pogo), nebo japonských (tezukovská průzkumná mise u Verticalu: dokončení Black Jacka i Princess Knight; dále pak například skvělý válečný memoáro-komiks Šigeru Mizukiho Onward Towards Our Noble Deaths).

PAVEL MANDYS
Bohužel nemám dostatek času, abych sledoval aktuální zahraniční produkci, jen jsem propadl stripům The Abominable Charles Christopher. Mimochodem díky linku z článku o cenách Willa Eisnera na Komiksáriu.

RICHARD RIP PODANÝ
Byl bych sám proti sobě, kdybych tu především neuvedl léta očekávané opus magnum Craiga Thompsona, 672stránkový román Habíbí.

MARTIN M@P PŘIBYL
Stigmata od Mattottiho, krásné porno Celluloid od McKeana, 20th Century Boys od Urasawy a i ten předražený Manara od Dark Horse potěšil.

LUKÁŠ RŮŽIČKA
Daleko víc než díla komiksových matadorů a stálic mě bavili nováčci. Gia Bao Trana a jeho Vietnamericu jsme představili dříve. Sbírka Josepha Lamberta I Will Bite You vyšla loni na apríla, o její hravosti a kouzlu se taky už psalo.

Neuvěřitelnou dravost a styl předvedl na svůj věk Giannis Milonogiannis, ročník 1988. Narodil se v Marylandu a vyrůstal v Řecku, kde sledoval sci-fi fláky z 80. let a samurajské filmy. Jeho futuretro Old City Blues tak balancuje na hraně mezi Katsuhiro Otomem, Paulem Popem a de Crécym. Čtenáře sebevědomě profackuje kinetickou akcí a ostrým vizuálem, za který mu odpustí i klasický příběh o osamělém detektivovi, jenž odhaluje spiknutí na nejvyšších místech.

Jedním z nejsilnějších zážitků, které vyplavily nezávislé vody, je metafyzický epos One Soul, jenž dá trochu vzpomenout na formalistický hit minulých let Asterios Polyp. Jeho autor Ray Fawkes vypráví příběhy 18 lidí, každý žije v jiné době a na jiné části planety (je tu pravěký lovec, pilot z první světové války nebo britský feťák). Finta je v tom, že se celý komiks skládá z dvoustran s 18 panely, přičemž každá postava si na mřížce drží jednu a tu samou pozici od začátku do konce komiksu. Na začátku se všechny panely postupně rozsvítí, když jsme svědky narození všech postav. A poté postupně vyhasínají tak, jak protagonisté umírají. Někteří dříve, jiní později. Můžete číst osmnáct příběhů nebo sledovat klasickou posloupnost panelů a vychutnat si meditativní a básnické kvality, které dělají z „Jedné duše“ komiksovou obdobu Stromu života. To koukáš, Craigu!

Na svém blogu pravidelně pravítkuje Michael De Forge, který se vzpírá měřítkům estetiky, vkusu i lidského chápaní. Jestli ho někdo čte posílený drogami, dejte vědět, co v tom vidíte.

A co se týče nových sérií u „velké dvojky“, skoro se až nechce věřit, jak silnou vertigovskou atmosféru dokázaly do hlavního proudu vrátit zrestartované série Animal Man a Swamp Thing, jejichž kresba i scénář přináší oproti běžnému spotřebnímu čtivu něco navíc. Skvěle se čte Snyderův a Capullův Batman, který drží prapor netopýří rodinky společně s Batwoman. U Marvelu pak řádí Daredevil, i když úplně jinak, než jsme byli zvyklí u Bendise či Brubakera. Z temných uliček jsme s Markem Waidem vyšli na prosluněné ulice, kde zase zlobí maskovaní neřádi a Matt Murdock si užívá bitky i randění v popartovém stylu… K retro náladě vydatně přispívali i kreslíři Paolo Rivera a Marcos Martin, kteří vzali hrdinovu slepotu i schopnosti jako velkou výzvu a ztvárnili je originálně jako nikdo před nimi.

KAREL VESELÝ
Shigeru Mizuki – Onward Towards Our Noble Deaths (Drawn & Quarterly): autobiografický válečný příběh s nádechem absurdna Hlavy XXII
Jiro Taniguchi – A Zoo in Winter (Fanfare – Ponent Mon): první lásky, dospívání a začátek kariéry autora, který málokdy zklame
Kiyohiko Azuma – Yotsuba & I (Yen Press): jak vypadá svět dětskýma očima
Oba, Obata – Bakuman (Viz): manga průmysl pojatý jako shounen drama

VHRSTI
Habibi Craiga Thompsona se stalo ve světě nakladatelským počinem číslo jedna jistě i díky své kvalitě, udivujícímu rozsahu a dlouhému čekání, ale i tím, jak autor po celou tu dlouhou dobu nezapomínal komunikovat s natěšenými fanoušky na svém blogu. Podobně sdělná je i autorka dalšího mého oblíbeného komiksu Hark! A Vagrant Kate Beaton. Facebookovým zjevením je pro mě kreativní kulomet Steven Kraan.

DAVID ZACK ZACHOVAL
Loni jsem spíš doháněl čtenářské resty, takže zbyl čas jen na novinky ověřených autorů. McKeanovo porno Celluloid i přes miniaturní formát (vydavatel nechť si dá facku) jsou vyloženě výtvarné orgie. Bendis už na příběh rezignoval úplně, ale zato svůj neuvěřitelně dynamický styl dialogů vypiplal takřka k dokonalosti, budiž příkladem jeho Scarlet, kde už zmíněné dohnal tak daleko, že se postavy baví nejen mezi sebou, ale i se čtenářem. Azzarello s Rissem rozjeli novou sérii Spaceman a zatím to vypadá hodně slušně. Azzarello ubral z počtu postav (zatím) a hlavně nahrál Rissovi ústředním hrdinou, který je zjednodušeně řečeno geneticky šlechtěný lidoop. Rissovi ty hodně chlupatý, animální, testosteronový příšery v akci šly vždy ze všeho nejlíp. Pořád mě dostává do kolem Ashley Wood a je úplně jedno, na čem dělá. Brubaker je další stálice, který ze sebeblbějšího základu vyždíme solidní příběh.

VLADIMÍR ZARKOFF ZAVADIL
Francouzský komiks Jules Emila Bravo, ve kterém ani mimozemšťané nejsou schopní vyřešit pozemské trable hlavních hrdinů.

1 komentář u „Jaký byl rok 2011: Nejlepší zahraniční komiksy“

  1. Coby rozený fantasta jsem měl loni žně. Z fantasy druhý díl Wollodrin o boji lidí s orky se špetkou moralizování. Královská krev 2. od Jodorowského, kresbu Dongzi Liua jsem si umístil na první místo za nejlepší kresbu pro rok 2011. To samé dvojka Skleněných mečů od Humanoidů. Nezklamala ani trojka Durandal od mého oblíbeného Lemerciera. Příjemné počteníčko byl i další Triskell. Třetí případ kluků ( a holky ) z Baker street byl taky výživný, navíc David Etien je opravdu pan výtvatník. Ze scifi se mi hodně líbí nově rozjetá Potopa a od Djiefa nové sranda scifi White crows. Dobrá bžunda je i u Plášťů a tesáků, kteří bohužel letos končí. U komiksů zpoza velké louže stále čtu Locky, Dark Tower, překvapil Severed od Image… Jo, byl to skvělý rok.

Komentáře nejsou povoleny.