ROZHOVOR: Miloš Urban vyvolá Anina ducha, komiks nejen pro teenagery

Od doby, kdy si jako malá holka vybarvovala černobílé historky s Calvinem a Hobbesem, ušla Vera Brosgolová dlouhou cestu, která v červenci může vyvrcholit ziskem prestižní ceny Willa Eisnera.

Její nominovaný komiks Anin duch vychází 24. dubna u nakladatelství Argo v překladu Miloše Urbana.

„Dlouhometrážní“ debut mladé autorky, která se narodila v roce 1984 v Moskvě a v pěti letech odešla s rodiči do Spojených států, je zástupcem čím dál populárnějších komiksů pro starší děti a mládež. Referovalo se o něm v New York Times, L.A. Times či Guardianu. Podle tamních recenzí titul nabízí překvapivý vývoj zápletky (anotaci najdete v galerii) a především netuctovou hlavní postavu, jejíž charakterizace zavání autobiografickým přístupem.

Aňa není ani středoškolský odpadlík ani hvězda, chodí za školu, má ráda cigarety a chodí na party, kde se nalévá nezletilým. Například server GraphicNovelReporter zacílený na učitele a knihovníky cítil potřebu na tyto „problémové“ prvky upozornit, přestože jinak titul velmi chválil.

Komiksová média zase vyzdvihují bezchybnou formu, cit pro střih a tempo, jaký si Vera osvojila při studiu klasické animace na Sheridan College a následné tvorbě storyboardů, například pro adaptaci Koralíny. Komiksové zkušenosti nabírala od 16 let webkomiksem Return to Sender a přispívala také do oceňované řady antologií Flight. Kromě Billa Wattersona ovlivnily její styl hlavně japonské autorky z CLAMP a videohry jako Final Fantasy. Od jejich vlivu se ale časem osvobodila a začala rozvíjet osobitější projev.

Grafický román Anya´s Ghost vyšel loni v červnu u nakladatelství First Second, do Česka se dostává neobvykle rychle zásluhou spisovatele a překladatele Miloše Urbana (Sedmikostelí, Santiniho jazyk, Lord Mord).

Argo vydává komiksy sporadicky, proč jste sáhli zrovna po tomhle titulu?

O komiksech už nějaký čas uvažujeme, pořád jsem nevěděl, kudy na to. Pár titulů už je venku, je to ale taková nahodilá sbírka, já osobně těm věcem neholduju. A maskovaní mstitelé mě přestali bavit v pubertě. Z toho, co jsem si nechal poslat od zahraničních nakladatelů (měl jsem hlavně zájem o horory), se mi nelíbilo nic. Až do titulu Anin duch. Žádný horor, a přecejen strašidelná historka, která v metaforické rovině funguje v životě každého z nás. Tak jsem šel za šéfem a řekl mu, že tohle chce vydat a já to chci přeložit.

Neměl jste coby spisovatel tendenci vylepšovat dialogy? Trpíte deformací, že si říkáte „Já bych to napsal jinak“?

Ano, touhle deformací trpím, proto už nepřekládám prózu, přestože jsem za to kdysi byl oceněn. Anin duch nebyl těžký překlad a já to autorce snad nijak zásadně nepokazil. Snažil jsem se o co nejpřirozenější dialogy, pochopitelně. A že bych tohle napsal jinak, tak to ani náhodou. Tohle je dokonalý komiks, aspoň pro mě.

Mohl byste Anina ducha v pár větách zhodnotit?

Nádherně nakreslené, s přitažlivou hrdinkou, co dělá jednu botu za druhou. Myslím, že s Aňou Borzakovskou se dokáže identifikovat skoro každý citlivý teenager.

Vy sám čtete komiksy? Nelákal by vás komiksový scénář?

Jsem komiksový fanda od dětství, ale líbí se mi málo co. Sám jsem kdysi napsal komiks o dospívající dívce, je to myslím devět let. Kreslit to měl Pavel Růt. On sám mě o scénář požádal, já mu ho odevzdal, ale on svoji část práce jen začal a nikdy nedokončil. Mělo se to jmenovat Slizkejch patnáct.