Může být abeceda závislá? Mám dojem, že ano, závislá na tom, kdo ji používá nebo zneužívá. Naopak nezávislá abeceda si dělá sama co chce, trochu zlobí a trochu vyplazuje jazyk (vidíte třeba to drzé J?) a neposlouchá a bouří se. A pokud vyjdeme z názoru, že samotná písmena vznikla z obrázků, není pak každé slovo malým komiksem? Toto je tedy nezávislá abeceda angloamerického – ehm – komiksu. Tedy – comixu… nebo komixu? Samo si to řekne, kdy to chce tak a kdy onak, už je to přece jen subkultura více jak čtyřicetiletá a i když za ta léta sjela hodně druhů drog, nakazila se všemi možnými i nemožnými chorobami (namnoze pohlavními) a i když už dneska je comix víc „alternativní“ než „undergroundový“, je to pořád jedna z nejzajímavějších částí komiksového světa vůbec. Posouvá totiž pořád hranici dál: jen si připomeňte, kdo všechno v poslední době alespoň u nás rezonoval mimo striktně komiksové ghetto: Bryan Talbot? Esence britského comixu… Zapomeňte na Mary Jane Watsonovou – opět přicházejí Los Bros Hernandez.

předchozí část

Jaimeho poznáte bezpečně podle kresby: nebojí se bílé ani černé plochy, je daleko propracovanější, než to, co dělá jeho bratr Gilbert. Zároveň jsou jeho postavy víc „hranatější“, stejně jako světla i stíny, které hrají velmi podstatnou roli v Jaimeho způsobu vyprávění. Narozdíl od vymyšleného městečka Palomar, kam umístil Gilbert Hernandez své hrdinky a hrdiny, je čtvrť Hoppers 13 (která má prý předobraz v hispánském Oxnardu, kde Los Bros vyrůstali) uvěřitelnější, a jakoby součást existujícího velkoměsta, které je podobné Los Angeles. Oproštěním od prvotních fantaskních motivů (rakety, prosolární mechanici) našel Jaime překvapivě sílu v běžném životě: v jeho nudě i šílenství. Občas překvapí tím, jak odlišuje kresbu dospělých a dětí. Svět, ve kterém vysvětluje dětství Hopey, Maggie nebo Izzy, kreslí stylem, jenž míchá Dennise, postrach ulice a Peanuts – je to vidět například v retrospektivním třetím čísle série Penny Century, která začala vycházet po skončení první série Love & Rockets, nebo v Love & Rockets vol. II, číslo 20 (příběh Gold diggers of 1969).

Na jeho hrdinkách je sympatické, že do nich vidíte a držíte jim palce i pro jejich chyby: když se Maggie opět doslova přežere, chápete ji. Když ji Hopey nechá a odjede s Terry, rozumíte důvodům jedné i bolesti druhé. Jaime nenadržuje ani jedné, bere je a ukazuje jako živé bytosti. Funguje to znamenitě už víc jak pětadvacet let, a co je ještě překvapující, nestalo se snad, že by v rámci komiksu sklouzl Jaime někam níž: pořád je stejně uznávaný a stejně sledovaný, jako na začátku, pořád se k němu (de facto k Los Bros) odvolává většina současných alternativních komiksových autorů. Maggie a Hopey jsou pojem, nebo dokonce značka, kterou je třeba brát pořád vážně. Příliš tenhle přírodní zázrak nejde vysvětlit – funguje tu stále schopnost sledovat vztahy lidí, komentovat je a neshazovat jejich konání. Možná to je důvod: s jeho postavami se lze v něčem ztotožnit. Je sice záhadou, kde pořád bere sílu na další a další příběhy (viz třeba výborná studie na pokračování o poněkud jednodušší dívce jménem Frogmouth, která se objevila v Love & Rockets, vol. II).

Když skončilo původní Love & Rockets v květnu 1996, pokračoval Jaime takřka nerušeně a beze spěchu dál v příbězích svých hrdinek: vytvořil pro Fantagraphics již zmiňované série Whoa, Nellie! (1996, 3 svazky) a Penny Century (1997-2000, 7 sešitů), a pak znovu nastoupil do lodi jménem Love & Rockets, vol. II (2001-2007). Nežene se nikam jako Beto, který je až maniakálně nadproduktivní. V Jaimeho produkci je také méně chuti k experimentování a zkoušení nových věcí.

Sebrané a chronologicky seřazené příběhy o Locas vyšly ve stejnojmenné knize z roku 2004 (vydalo stejně jako všechny ostatní věci nakladatelství Fantagraphics), podobně byly průběžně vydávané sebrané příběhy z jednotlivých Love & Rockets. Zcela zásadní je pak knižní vydání Love & Rockets Library, ze kterého vychází i Mechanická Maggie, které bylo přichystané k 25. výročí existence Love & Rockets: prozatím vyšly tři svazky Jaimeho (vedle Maggie je to na příští rok chystaný book The Girl From H.O.P.P.E.R.S. a pak Perla La Loca), tři svazky Gilbertovy (Heartbreak Soup, Human Diastrophism, Beyond Palomar) a jeden společný (Amor y Cohetes). Ovšem i když v roce 2007 skončilo číslem 20 vydávání Love & Rockets, vol. II, Los Bros pokračují ve vydávání své značky nadále, tentokrát pravděpodobně jako ročenka: Love & Rockets: New stories #1 vyšlo letos v červenci. Jaime se tam vrací k dávnému snu Penny Century stát se superhrdinkou. I když je příběh nedokončen a má dovycházet až v dalším čísle (tedy za rok), je to opět překvapující a fascinující Jaime. Většina hrdinek, které zde vystupují, jsou stárnoucí superhrdinky. A co s nimi může udělat autor, který ženským hrdinkám v komiksu rozumí jako skoro nikdo jiný?