Kreslím komiksy, jako bych psal – rozhovor s Lewisem Trondheimem 1/2

Rozhovor s Lewisem Trondheimem proběhl ve Francouzském institutu druhou festivalovou sobotu KomiksFestu 2008. Celý ho obratně tlumočila Alžběta Malkovská a drobné korekce následně provedl Richard Podaný. První část je věnovaná autorově přístupu k tvorbě a práci u L’Association a Delcourtu.

trondheim1.jpg

V Česku zatím vyšlo osm vašich komiksů, z toho pět Donžonů, nicméně ve skutečnosti jste autorem více než stovky knih. Jaký si myslíte, že si zatím mohl český čtenář udělat obrázek o vaší tvorbě?
Jsem těžko zařaditelný a těžko uchopitelný autor, protože jsem vytvořil přes 130 knih a každá je jiná. Dělal jsem experimentální komiksy i ty zaměřené více na děti, tady v České republice vyšly spíše ty fantastické a experimentální věci a i těch pět Donžonů je jen malá část z celkového počtu dvaatřiceti knih.

Při pohledu na vaši obsáhlou bibliografii se nelze ubránit otázce, jak jen to jde všechno zvládnout a jak si při tom ještě udržet svůj standard. Nepřipadáte si někdy jako sopka chrlící nápady?
Osobně si myslím, že jsem spíše člověk líný, který pracuje, jen pokud ho to baví a má nápady. A možná v tomhle je má síla, že jsem si uchoval potěšení z práce ve všech dílech. A protože mě to těší, tak rád pracuji. A protože rád pracuji, vznikají neustále nové knihy.

Před rokem jsme tu na festivalu vyzpovídali Davida B. a ptali se ho na L’Association a vývoj komiksu ve Francii. Zeptáme se vás na totéž, rádi si poslechneme, jak se na věc díváte vy. Jaké byly počátky L’Association, z čeho jste vycházeli a co bylo pro vás prvotním impulsem?
Jedním z těch motivů bylo, že jsme viděli stále stejné komiksy se stejnými náměty. Chtěli jsme ukázat, že komiksy mohou obsahovat i jiné příběhy, než ty, kde máme na jedné straně zápornou postavu a na druhé dobrou postavu, které proti sobě neustále bojují. Chtěli jsme vytvořit experimentální díla, autobiografie, snové knihy, chtěli jsme posunout komiks spíše k literatuře a posunout i témata, kterými se zabývá.

Co vás v té době inspirovalo – nejen v komiksu, ale i v literatuře či filmu?
Neměl jsem příliš zdrojů inspirace a problém byl, že jsem také neuměl moc kreslit. Chtěl jsem vyprávět příběhy, ale neměl jsem technické prostředky, jak bych to mohl udělat. Musel jsem vymyslet postupy, třeba opakování jednotlivých políček. A pomalu jsem se při tom učil kreslit. Když si musím vybrat, tak mám raději špatně namalovaný komiks s dobrým scénářem a příběhem než naopak. Protože pokud je scénář dobrý a je škaredě nakreslený, přece jen chcete vědět, jak bude ten příběh pokračovat.

Čeho se vám vlastně v L’Association podařilo dosáhnout a nakolik si myslíte, že jste dokázali proměnit tvář francouzského komiksu?
Podařilo se dosáhnout toho, že autoři, kteří publikovali svá díla u L’Association, mohli dále publikovat svá díla i u větších nakladatelů a že celá řada malých nakladatelství začala vydávat knihy tak, jak to dělala L’Association. A celá řada autorů tak začala vydávat své komiksy a vzniklo hodně zajímavých děl. A tak nakonec i u velkých nakladatelství vznikly edice, ve kterých se vydávaly komiksy, které už měly blízko k literatuře.

Takže ze zpětného pohledu je stopa L’Association ve francouzském komiksu patrná?
Ano.

Zdá se, že dnes už je L’Association za zenitem, vy sám jste ho opustil. Mělo to tak u progresivního nakladatelství být? Mělo by se vždy jednou za čas objevit nové revoluční nakladatelství a posunout komiks dál?
Na začátku byla L’Association vytvořena šesti autory a každý z nich byl naprosto originální a výjimečný a v tom tkvělo bohatství L’Association. Spolu jsme vytvářeli tohle nakladatelství přes patnáct let, což už je samo o sobě zázrak. Pak jsme měli dvě možnosti, buď pokračovat, jak jsme to dělali od začátku, a vydávat nové a nové knihy, nebo se přiblížit více avantgardě. A já jsem o avantgardu zájem neměl. Já mám rád příběhy. I když někdy dost experimentální příběhy. Navíc zde byly problémy se vztahem k J. C. Menuovi, který si chtěl přivlastnit veškerou moc.

Totéž říkal i David B., zdá se, že Menu je takový enfant terrible francouzského komiksu.
Má dost panovačnou povahu. Díky jeho postojům na začátku byla vytvořena L’Association. Právě on nás dal dohromady, ale zapomíná, že nebýt nás, nemohl by L’Association vytvořit.

Byl tedy počátkem i koncem L’Association.
Přesně tak.

Vy sám jste prorážel s L’Association, teď pracujete u Delcourtu, jaký je v té práci rozdíl?
V L’Association to bylo tak, že nás bylo šest kamarádů, kteří jsme pracovali ruku v ruce, u Delcourtu je to jiné, tam pracuji sám za sebe. Delcourt má finanční prostředky, ale já mám absolutní svobodu v tom, co budu vydávat pod svou značkou. A Delcourt má samozřejmě zájem na naší spolupráci, protože já jim vylepšuji pověst, a tak mohu pokračovat v práci, kterou jsem dělal v L’Association.

U nakladatelství Delcourt jste v současné době editorem dětské edice Shampooing, vy sám jste autorem několika komiksů pro děti. Čím se snažíte být pro děti přínosný a čím se je snažte zaujmout?
Shampooing není úplně pro děti, ze začátku byla pro děti, protože jsem začínal a nechtěl jsem dělat totéž co u L’Association. Když jsem ji opustil, neměl jsem žádný důvod pokračovat ve stejné práci. A já když dělám knihy pro děti, tak se nedomnívám, že by byly jenom pro děti, jsou určené široké veřejnosti. Mým cílem není považovat dítě za nějakého pitomečka, spíš v něm chci probudit zájem o četbu. A čím více dětí bude číst komiksy dnes, tím více dospělých je bude číst za dvacet let.

V čem je tvorba pro děti specifická?
Obecně vzato jsou všechny mé knihy určeny všem čtenářům. Děti mohou číst Donžon či Jen čtvrt vteřiny na život, jen je nutné vyprávět jednoduchou formou, nebýt příliš komplikovaný. Ale děti mají rády, když je alespoň něco, čemu nerozumějí. Tím vlastně dospívají. Ony si to přečtou – a pokud tomu nebudou rozumět, tak si to přečtou ještě jednou a ještě jednou až do doby, než pochopí, o co jde.

A děti mají také rády příšery, které tak hojně kreslíte.
Ano, mají to rády. Když je tam něco fascinujícího, tak se k té knížce vrátí. Pokud je ta knížka už nějak předžvýkaná rodiči, že vám ji představí předem, tak je to ztracené.

pokračování rozhovoru…