Populárně naučný Tintin

Přiznám se, že jsem nečekal, že Albatros vydá také toto dvojalbum, které popisuje Tintinovu cestu na Měsíc (druhá část se bude jmenovat „První kroky na Měsíci“). Při prvním čtení jsem totiž dospěl k názoru, že nejde o zábavné dobrodružství, ale spíše o populárně naučný komiks, plný technických komentářů a poučných pasáží. Když jsem však album pročítal potřetí, zjistil jsem, že je to pravda jenom zpoloviny. Druhou stranou mince je zde napětí spojené s přípravami lunární výpravy, s tajemnými úklady a s řadou „slapstickových“ gagů, o které se dělí Kadlec s Tkadlecem a s kapitánem Haddockem.

tintin_mesic.jpg

Hlavní hrdina: profesor Hluchavka
Věčně mladý Tintin má kupodivu v tomto příběhu roli statisty a hlavní roli po něm přebral profesor Hluchavka. Z roztržitého vědce, který až doposud produkoval převážně polovičaté vynálezy, se náhle stává seriozní konstruktér lunární rakety, atomového pohonu a dalších přístrojů nezbytných pro tak riskantní podnik. Je stále žalostně nahluchlý, ale zvykl si konečně používat ruční naslouchátko a v závěru dokonce ušní naslouchací přístroj.

Kapitán Haddock se na stránkách alba rozčiluje více, než je zdrávo. Jeho výbušná povaha jej dožene dokonce k tomu, že Hluchavku nazve „kašparem“. Tato neomalenost umožnila Hergému vložit do příběhu nádhernou sekvenci (viz str. 39-44) rozzuřeného Hluchavky, který opouští svou dosavadní rezervovanost mírně roztěkaného vědce a vláčí kapitána po rozestavěné raketě. Autorovi to umožnilo nenuceně zařadit do děje další technické podrobnosti ohledně chystané vesmírné výpravy.

Tintin předstihl Armstronga
Jakmile se Hergé rozhodl, že Tintina spolu s jeho přáteli vyšle na Měsíc, dospěl k přesvědčení, že tentokrát nevytvoří „fantastickou“ sci-fi okořeněnou mimozemšťany, „pohádkovými“ překvapeními“ a dalšími utopickými hejblátky. Rozhodl se pro co nejrealističtější přístup na základě tehdejších vědeckých znalostí. Usiloval o to, aby v příběhu byla každá kosmonautická sekvence z astrofyzikálního hlediska zcela hodnověrná. Prostudoval k tomu řadu populárně naučných publikací; čerpal zejména z knihy profesora Alexandra Ananoffa „L’astronautique“. Jak uvidíme v příštím albu, dosáhl toho, že Tintin skutečně vstoupil na Měsíc, a předstihl tak zhruba o 16 let americké astronauty, kteří vstoupili na náš satelit teprve 21. července 1969.

Příběh „Míříme na Měsíc“ začal totiž vycházet na pokračování v časopisu „Tintin“ dne 30. března 1950 a celé lunární dobrodružství pak skončilo 30. prosince 1953. Publikování první verze příběhu přitom muselo být od 7. září 1950 do 9. dubna 1952 přerušeno, neboť Hergého přepadly záchvaty těžké deprese, které mu znemožnily jakoukoli tvůrčí činnost. Epizoda „Míříme na Měsíc“ vyšla poprvé v albu roku 1953 po předchozím zkrácení na standardních 62 stran a po nezbytných úpravách, které přispěly k lepšímu rytmickému členění jednotlivých sekvencí.

Několik zajímavostí
Velká část našeho příběhu se odehrává v Syldávii, kterou známe z příběhu „Žezlo krále Otakara“. V té Syldávii, která – k velké nelibosti kapitána Haddocka – čerpá většinu svých příjmů z prodeje minerální vody.
Dříve, než se Hergé definitivně rozhodl pro titul „Míříme na Měsíc“, uvažoval o jiných názvech. Zkoušel náš příběh nazvat například „Operace Mamut“, „Zakázaná zóna Sbrodj“, „Mamut v plné práci“, „Cílem je Měsíc“, „Tintin a atomová raketa“ aj.
Na str. 40 má jeden z inženýrů (ve 3. stripu) podobu Hergého spolupracovníka E. P. Jacobse.
Když kapitán Haddock začíná (na str. 36) zkoušet skafandr, prohlašuje: „Nedá se v něm udělat ani krok“. Přesto však (na str. 43-46) následuje v tomto skafandru bez větších problémů profesora Hluchavku při prohlídce lunární rakety.
Džíp na obálce nemá volant a vznáší se ve vzduchu.
Na str. 55 a 56 odváží automobil Tintina a Haddocka k raketě připravené ke startu. Porovnáme-li jejich umístění na zadním sedadle vozu, zjistíme, že si během jízdy museli vyměnit místa.

Překlad
Kateřiny Vinšové je plynulý a nápaditý. Překladatelka se tentokrát musela vyrovnat asi s trojnásobným množstvím textu než obvykle a musela také zvládnout technické a fyzikální názvosloví, což podle mého názoru dokázala s přehledem a bezchybně. Přesto si však nemohu ohledně jejího překladu odpustit několik připomínek:
– Na str. 12 ve 3. obrázku prvního stripu čteme: „…de vous piloter à sa place à travers l’usine…“, neboli: „…abych vás provedl továrnou místo něj…“. V českém překladu je místo toho uvedeno: „…abych vás provedl továrnou na jeho pracoviště.“
– Na str. 50 v 1. obrázku čtvrtého stripu čteme: „…ainsi que les pièces détachées du char…“, neboli: „…i náhradní díly lunárního vozidla…“. Kateřina Vinšová však zde má text: „…i všechny díly lunárního vozidla…“.
– Na str. 51 ve 3. obrázku čtvrtého stripu čteme: „…Mais je n’ai pas mes yeux dans ma poche, moi!“, neboli: „…Já ale nejsem slepý!“ V českém překladu zde máme: „…Ale co, radši si budu hledět svého…“
– Na str. 53 ve 2. obrázku třetího stripu čteme: „…aller vous promener sur la Grande Ourse, où vous voudrer“, neboli: „…běžte se procházet po Velkém Voze, kam je libo“. Kateřina Vinšová tuto větu přeložila jako: „…běžte se podívat na Velkou Medvědici… Kam je libo…“
– Také na str. 56 v 1. stripu je řeč o „Velké Medvědici“ místo o „Velkém Voze“, jak zní český název tohoto souhvězdí.

Tintinova dobrodružství #16: Míříme na Měsíc
autor: Hergé
Albatros, 2009
záznam v comicsdb