Dlouhá léta půstu ve vydávání komiksů Káji Saudka jsou snad zažehnána. Nedávno úspěšně vyšla “navždy ztracená“ Muriel a oranžová smrt, v prodeji se příliš nezdržela ani luxusní monografie o komiksovém králi. Nyní jsou česká knihkupectví v zajetí mistrova udatného loupežníka Lipse Tulliana, který si skoro po čtyřiceti strastiplných letech konečně našel cestu ze zažloutlých listů časopisu Mladý svět na stránky souborného knižního vydání!

Předpokládám, že většina čtenářů Komiksária už svůj výtisk přečetla, případně už všichni instruovali staříka v červeném, že Lipse chtějí nalézt koncem prosince pod ozdobeným jehličnanem. Takže teď snad naleznete čas na přečtení nesmírně napínavé recenze, která vám napoví, zda má smysl si pořizovat obrázkový seriál se slavnou postavou našeho nejlepšího komiksového tvůrce z dob jeho nejlepší tvůrčí kondice…

„Hrabě Martinici! Tys mně uloupil moji Hedviku, připravil mne o čest a za to, bídniče, přísahám ti strašlivou pomstu – dřive neustanu, dokud svůj krutostí plný život v mých rukou nedokonáš!!“
— Filip z Mengštejnu známý jako Lips Tullian

Uf… wau! Psát článek o prakticky neznámém díle Saudka pro odborný komiksologický server – to je samozřejmě jedna z nejvyšších met, kterou lze u nás v rámci juxtapoziční publicistiky dosáhnout. Pak už se může pomýšlet snad jen na pravidelnou rubriku v Aargh!u nebo se pustit do sbírání podkladů na obsáhlnou obrazovou monografii Jirka Grus pro nakladatelství Argor Vitae! Vždyť já jsem v osmdesátých letech vyrostl na Kájových speleokomiksech. Jeho kresby mě dostávaly tehdy a jsem z nich nadšený i dnes, což se zdaleka nedá říci o všech mých dětských idolech. Po listopadové revoluci jsem získal i sešit dvou jeskyňářských dobrodružství Lipse Tulliana vydaný v roce 1990 Středočeských nakladatelstvím a knihkupectvím. Hodně mi vrtal hlavou poslední list, kde nad tiráží (nešizený náklad 150 250 výtisků, cena 15 Kč) byla ukázka stránky Lipse Tulliana otištěná původně v roce 1972 v Mladém světě. Ta byla opatřená stručným komentářem, že existuje rovných 50 (slovy padesát!) pokračování. Fascinovalo mě zjištění, že někde existují desítky pro mě naprosto nedostupných stránek s oblíbeným zbojníkem a já jsem odsouzen z nich znát jen tu jednostránkovou ochutnávku. Z dnešního pohledu byl můj pesimistický fatalismus přehnaný. Vždyť stačilo jen chvilku (dvacet let) počkat a nádherný reprint je v knižní podobě na světě!

Už na první pohled novinka pojmenovaná jednoduše Lips Tullian zaujme svými rozměry 29 na 34 centimetrů, které respektují časopisecký formát Mladého světa. Jakékoliv zmenšení by znamenalo nemožnost rozluštit mnoho detailů pro Saudkovu tvorbu tak důležitých. Samotný děj předchází důvěrně známým příběhům Stříbrný poklad a Konec Sahrbergovy bandy. Vyprávění se od samého začátku odvíjí hodně svižně. Na svatbu dívky Hedviky, nedobrovolně provdané za zlotřilého hraběte Martinice, vpadá dívčin milý Filip z Mengštejnu alias Lips Tullian. Náš hrdina je poté vsazen do vězení, kde je bičován a na rameno je mu vypálen cejch zločince. Hedvika prchá tajně do kláštera, Filip se záhy osvobodí ze zajetí, přísahá hraběti pomstu a dá se na dráhu ctného loupežníka, co bohatým ničemům bere a chudým lidem dává. Nenaplněná láska a touha po ztrestání proradného Martinice jsou leitmotivem celého příběhu.

Scénář Jaroslava Weigela, jinak též herce divadla Járy Cimrmana, adaptuje rozsáhlý lidový román, který v devadesátých letech předminulého století vycházel v sešitových pokračováních. Pro komiksového tvůrce představuje toto stařičké kratochvilné čtení skoro bezedný rezervoár akce, romantiky i příležitostí k parodické nadsázce. Pánové Saudek a Weigel potenciál vytěžili beze zbytku. Svázáni byli od počátku jen rozsahem jedné stránky pro každé nové číslo týdeníku. Z toho důvodu všechna pokračování na začátku stručně rekapituluje předchozí zápletku a příběh v posledním okně uzavírá dění v epizodě nebo naopak vygradovává napětí na maximum, aby čtenář byl lačný příštího vydání. Daní jednostránkového dávkování je často velký důraz na textovou složku vyprávění, stejně tak si výtvarník nemohl dovolit plýtvat místem na větší pole. Navzdory tomu Saudek u recenzovaného Lipse Tulliana přináší řemeslně jistější výraz než tomu bylo u starší Muriel a výsledek působí lehčím, prokreslenějším dojmem než třeba Lipsova dobrodružství z osmdesátých let. Zkrátka máte příležitost vidět mistra v mistrovské formě.

Za zmínku stojí i barevný rejstřík zastoupený v loupežnickém komiksu Mladého světa. Různě se střídají stránky kolorované, striktně černobílé, jiné doplněné jen o šedivý tón. Když to trochu přeženu, tak mě u Saudka úplně stačí sledovat linie čar. Velká barevnost, třeba u obou dílů Muriel, mě občas skoro až ruší. Proto jsem rád, že barvy v Lipsi Tullianovi plní spíš jen služebnou úlohu a stránky tíhnou k monochromnímu řešení, což posiluje účinek kresby samotné. Bohužel se u některých dílů nepodařilo zajistit originály, takže u souborného vydání se muselo občas použít přetisku reprodukcí. U černobílých stránek to často skoro není poznat, horší je výsledek u kolorovaných pasáží.

Široce se rozepisovat o všech typických znacích Saudkovy tvorby v souvislosti s propíranou knihou nemá příliš velký význam. Snad stačí mé přísežné ujištění, že si každý v novince albatrosovského nakladatelství Plus najde to, co má u našeho komiksového krále rád – ať už je to zachycení akce, slabost pro něžné pohlaví, slovní komika, (sebe)parodie, všemožné odkazy, zvláštní perspektivu a tak dále a tak podobně. Komiks skrývá nezaměnitelný Saudkův svět, kde lze vedle sebe přirozeně potkat rokokového šlechtice, napoleonského vojáka, samotné autory v cylindrech, stejně jako děvu v secesních šatech, o řadě detailů z moderní doby ani nemluvě.

Jedinou slabinou zbojnické přehlídky intrik, zrad, únosů, eskapád a bitek je paradoxně absence opravdového příběhu. Nástrahy se totiž na hrdiny valí intenzitou padajících dílků z Tetrisu. Vyprávění žije prakticky jen přítomností, protože spletitá minulost je takřka nezapamatovatelná a věci příští jsou naprosto neodhadnutelné. Autoři za to ale nemohou, je to pochopitelná slabina zvoleného žánru nekonečné mýdlové opery. Bezbřehému rozletu náčelníka lupičů však záhy udělali přítrž páni soudruzi. Nespoutaný seriál byl totiž značně populární a v sešněrované normalizační době příliš vyčuhoval. Proto vyšlo pouhopouhých padesát dílů plus osm stránek pokračování s ročním odstupem pod názvem Černý Filip. V něm se oba tvůrci snaží co nejvíce sympatického banditu ukáznit, aby neprovokoval normalizační kádry. Výsledkem je nevýrazné vyprávění, které autory už určitě tolik nebavilo. Ale ani potupná autocenzura nakonec nezabránila brzkému odpravení nepřemožitelného reka ze strany bdělých strážců socialistické estetiky.

Celkových padesát osm stránek doplňuje několik bonusů – předmluva scenáristy, korespondence kreslíře o hrozbě zákazu Lipse Tulliana, náčrt rozvržení jednoho pokračování, dobový rozhovor s Kájou Saudkem, doslov Tomáše Prokůpka. Každý díl komiksu je vytištěn na samostatném listu, což celou publikaci opticky rozšiřuje. Kvalita výtvarného díla mi však přijde natolik vysoká, že kniha snese i takovou úpravu, kterou bych jinak považoval za mrhání papírem s cílem co nejvíce vydělat.

Persona Filipa z Mengštejnu v loňské anketě šedesáti komiksologů o nejlepší český komiks obsadila třetí místo hned za Muriel a partou Mirka Dušína. Poslední týdny se recenzovaný svazek dostal do žebříčku nejprodávanějších knih u nás, což se komiksům příliš často nestává, tedy pokud se zrovna nejmenují třeba Garfield. V komiksové databázi aktuálně dosahuje celkového hodnocení 100 procent od relativně velkého počtu hlasujících.

A jak jste na tom s vůdcem loupežníků vy? Ti, co propadli kouzlu šarmantního lupiče, mohou odpovědět jen dvojí způsobem – „Lipse Tulliana mám!“, případně „Lipse Tulliana si pořídím velmi rychle!“