Ač je pro většinu z nás Jižní Amerika naprosto neznámý komiksový kontinent, nelze si nevšimnout, že z jejích tajuplných míst sem tam něco probublá i do zbytku světa. Ostatně co by byl Hugo Pratt bez jihoamerické zkušenosti? A kam by se ubíral evropský komiks bez autorů jako Jodorowsky, Breccia či Muñoz? Mohlo by bez posledně jmenovaného vůbec vzniknout Sin City? Odkud pochází vlna kreslířů (Gabriel Ba, Rafael Grampa) ovlivňujících současný (severo)americký mainstream? A proč Komiksárium nemá kolonku jihoamerický komiks a tenhle článek skončil zařazen v rubrice exotika? Je toho určitě ještě víc, ale my můžeme být šťastní, že u nás právě vychází komiks Macanudo argentinského autora Ricarda Linierse (zájemci o argentinský komiks si můžou přečíst článek Paul Gravetta v angličtině).

Komiks přináší na český trh nakladatelství Meander, které zrovna nevalí na trh mraky komiksových titulů, ale když už po něčem sáhnou, bývá to trefa do černého. Ostatně komiksy Ricarda Linierse jsou v Argentině velmi populární a shodou okolností je v ohlédnutí za loňským rokem na serveru Robot 6 doporučuje norský autor Jason (Zabil jsem Adolfa Hitlera). Dobrou zprávou je, že knihu přijede představit sám autor v rámci svého evropského turné v Institutu Cervantes 19. ledna 2011.

Na závěr ještě připojím nakladatelskou anotaci: Dílo Ricarda Linierse, nejslavnějšího argentinského komiksového tvůrce, je zatím pro české čtenáře neznámé. Jeho komiksy pravidelně uveřejňuje přední deník La Nación. Minipříběhy o citlivém robotovi, tučňácích, kocourovi Fellinim, stále se míjejících milencích, důstojných pánech v kloboucích a motýlcích a ostatních lidech kolem nevypovídají jen o současné Argentině, ale o nás všech na téže Zemi. Příběhy Macanuda jsou plné křehké poetiky osamělých a absurdních životů v tvrdém velkoměstě. K lidem čím dál nelítostnější svět, v němž se mísí dětská nevinnost s ironií a absurditou dnešní doby, však Liniers ve svých akvarelech kreslí jemně, s něhou a typickým humorem.

Z doslovu (překladatelky) Markéty Pilátové:
Někdy je mi v nekonečně rozlehlém Buenos Aires úzko. Stejně jako dalším asi 13 milionům lidí. Ta úzkost, zejména po ránu, když se proderu po hodinové jízdě metrem rozespalým davem na světlo ulice, je občas k nevydržení. Pak si v univerzitním bufetu, kde drnčí starý kávovar, dám preso a sladký rohlík. Na stolku vždycky leží noviny La Nación a v nich na poslední stránce čeká komiks Macanudo. Beru ho každý den jako pilulky proti té velkoměstské úzkosti, polykám ho jako barevné, lehce melancholické antidepresivum. Ostatně, slovo macanudo znamená ve španělštině báječný, parádní nebo taky v pohodě.
Zpočátku se mozek při pohledu na minipříběhy o citlivém robotovi, míjejících se milencích, pánech v motýlcích a problémech tučňáků, trochu vzpouzí. Stejně jako naše životy mají totiž i tyhle historie zamotané nebo vůbec žádné pointy…

O Autorovi (upraveno Markétou Pilátovou):
Ricardo Liniers (Buenos Aires, 1973) vystudoval práva. Jenže to mu nesedělo, a tak raději seděl doma, kreslil si komiksy plné tučňáků, robotů, trpaslíků, much, pánů s motýlky a holčiček, které mají rády kvalitní literaturu, Felliniho filmy a béčkové horory. Taky roznášel ručně šité papuče své maminky po domech. Pak si jeho melancholických obrázků všimla důležitá žena jménem Maitena. To je argentinská kreslířka, stejně proslulá jako u nás třeba Adolf Born. Maitena Linierse doporučila do velkých novin La Nación a od té doby se prodavač papučí nezastavil. Vydal třináct knih komiksů a každý den kreslí pro La Nación jeden mikropříběh. Sám sebe ve svých příbězích Ricardo Liniers zobrazuje jako králíka v brýlích a často vystupuje na koncertech argentinského zpěváka Kevina Johansena – koncerty „ilustruje“ na velké plátno přímo na jevišti. Dále také ilustroval a kreslil komiksy pro knižní publikace jako Página/12, Hecho en Buenos Aires, Lugares, ¡Suélteme!, Komix 2000 (Francie), Olho Mágico (Brazílie), Artists Respond (USA), Zona de Obras a ¡Qué Suerte! (Španělsko), mezi jinými se také podílel na knize „Warhol pro začátečníky“ společně se Santiagem Rialem Ungarem. V roce 2001 a 2003 uspořádal dvě samostatné výstavy. Komiksové příběhy z této knihy vycházely od června 2002 do listopadu 2003 v deníku La Nación.