V rámci letošního ročníku akce Odpojeno. Spojeno! se partnerem architektury stal komiks. Oproti jiným oborům či formám (např. loňskému DJ-ingu) nabízí komiks relativně více spojnic ve výrazových prostředcích, přesto i v tomto případě šlo především o tvůrčí inspiraci, nikoli závazné zadání.

Kurátoři komiksové části projektu, Tomáš Prokůpek a Tomáš Hibi Matějíček, vybrali šestici výrazných a stylově různorodých zástupců současné mladé generace tvůrců, přibližně stejného věku jako vybraní diplomanti architektury (ročníky 1975-83). Jde o umělce s již vyhraněným osobitým rukopisem, který i v nezvyklém projektu zůstává nezaměnitelný. Jejich přístup k inspiračnímu zdroji je neméně různorodý.
Jiří Grus tematizuje především samo spojení architektury a komiksu a spíše než samotným projektem stavby na Náměstí míru ve Zlíně je fascinován jeho autorem. Přesto, než se těsně před závěrem s Adamem Gebrianem ocitnou vedle sebe v celé své tělesnosti (a nebo jako konstrukce?), dotkne se Grus i motivace jednoho z architektových řešení. V příběhu/dialogu o hledání se mihne i hrdina Grusova posledního projektu Voleman, čímž je dána i forma ztvárnění autorovou aktuální, neodolatelnou civilní stylizací. Jeho precizní čistá kresba ke zvolené poetice ideálně padne, ovšem na poslední straně již spoléhá pouze na text a to je škoda.
Zcela jinak přistupuje k „námětu“ Karel Jerie, který sice Institut Ladislava Klímy z návrhu Petra Horáka obsazuje coby kulisu úvodní pasáže svého komiksu Klíma Ex Machina, odráží se však především od idejí stojících před vznikem návrhu a od díla samotného Klímy. Na malé ploše svěřených šesti stran rozehrává epický příběh pohrávající si s Klímou, architektonickou obcí i českou mytologií, přičemž zapojuje i další pražské stavby a objekty. Klasické výtvarné techniky elegantně a střídmě kombinuje s efekty dotvářenými v počítači. Výsledek je barevně i kompozičně vyváženým dokladem Jerieho vytříbeného citu pro barvy i pro komiks. Daní za malý prostor je snad jen přemíra textu v některých pasáží, bez něhož by však příběhu a pointě chybělo potřebné zázemí.
Ani Jiří Zimčík se nijak nezpronevěřuje své osobité poetice, když kolem Projektu [T]errain [V]ague Petry Oplatkové vykresluje symetrickou komiksovou Kontrukci, ačkoli je takřka popisně věrný jejímu postupu. V zastaralém průmyslovém areálu vytváří z virtuální voxelové struktury strukturu konkrétní, kterou pak zapojuje do spíše formální pointy především atmosférického komiksu – jejím konečným projevem coby gigantického displeye jí vrací původní dvojrozměrnost jež byla východiskem návrhu (mřížka rastru pixelů). Jeho řešení je vizuálně i komiksově nesmírně čisté a coby jakási „interpretativní komiksová ilustrace“ je bezchybné.
To Hza Bažant se ve svém Traktoru s ideou řešení lokality Holešovice v projektu Jana Skoupého spíše míjí a na místo veřejného prostoru nás zavádí na stísněný dvorek a do vnitřních prostor domu – Holešovice kolem jsou jen naznačeny. Proražení ohrady kolem dvorku a smetení domu, který traktoru stojí v cestě, by snad mohlo být chápáno jako paralela razantního řešení Skoupého návrhu, kdyby ten nebyl ke „starému“ smířlivý a s ním kompatibilní. I Bažant je ve svém projevu nezaměnitelně svůj, a ačkoli po technické stránce se drží zpátky a černobílou kresbu kombinuje jen s doplňkovou červenou barvou a rastrem, není v něm o nic méně jistý a dynamický.
Podobně i u Lely Geislerové je Zastávka Karlín Pavla Táborského (a především sama čtvrť), užita spíše jen jako kulisa, byť exponovanější (a to doslova, neboť autorka využívá fotografií). Ve své mohutně kolážovité a formálně mile neučesané story předkládá pod povrchem sebeironického, dílko předem shazujícího komentáře osobní příběh spjatý s danou lokalitou. Příběh, proplétající se (doslova) jako tenká linie mezi navršenými kresbami i mezi karlínskými stavbami, stojícími i navrhovanými, až na drobná zadrhnutí i přes „rozříštěnost naplácaných obrázků“ (slovy autorky) skvěle funguje.
Starost s členěním stránek na tradiční políčka si (jako obvykle) nedělá ani Petr Včelka při své Návštěvě Galerie moderního umění v Lausanne navržené Jiřím Vokřálem. S textem však pracuje dostatečně zručně, aby čtenáře/diváka skrze kontinuum obrazu a srostlých místností bezchybně vedl. A jeho energií nabytá malba, kombinující zručnost a jistotu s hledáním na pomezí komiksu, hrdinovou procházkou skutečně oživuje a do děje zapojuje (či v děj přetváří) vlastnosti i poslání a obsah navrhované stavby.
Sborník, který by si vzhledem k obsahu zasloužil slušivější kabát a také lepší sazbu (i redakci) textů, nezpůsobí v českém komiksu revoluci. Bezpochyby však dokládá, že vybraní tvůrci jsou silní nejen ve zpracování vlastních námětů, ale umí se se ctí, nápadem a umem vyrovnat i s takto neobvyklým a specifickým zadáním. Přínos jejich stylů a osobitých poetik činí z výsledných komiksů ve většině případů díla, která by obstála i samostatně, bez kontextu celého projektu. Ten, tedy konfrontace s „předlohovými“ architektonickými návrhy, jim však dává další rozměr.

Text vyšel ve zkrácené formě v časopise Era 21 č. 02/2007.

Odpojeno. Spojeno! (Architektura a komiks)
CCEA
sešit A4, barevný, 52 stran, cena 220 Kč
ukázky z komiksu
záznam v comicsdb