Název této krátké kapitoly je trochu zavádějící. Spíše by se měla jmenovat Cesta k Sunday pages, protože Milan Kruml tady poněkud ve zkratce podává jen jednu část problematiky stripu jako takového.

Ani zde se nevyhneme značné povrchnosti a zkratkovitosti, což by nemuselo být až tak na pováženou, jako spíš zarážející hrubé chyby. Nejedná se jen o problémy s datacemi, s nimiž autor nakládá dle své libosti a velmi volně. To samozřejmě je nepříjemné, a pokud by čtenář měl opravdu zájem o problematiku comicsu, měl by se poohlédnout po jiné knize nebo případně každé datum konfrontovat s dostupnými databázemi a bibliografiemi. Jako příklad stačí uvést to, že George McManus zemřel 22. října 1954 a nikoliv 23. října 1954, jak se nás snaží Milan Kruml přesvědčit. Takových mylných věcí je kapitola plná a nemá smysl vyjmenovávat jednotlivé autorovy „přehmaty“.

Je tu daleko podstatnější problém, který tuto knihu zcela znehodnocuje a dělá z ní ukázkový odstrašující příklad, jak by neměla vypadat žádná historická nebo populárně naučná práce. Tím problémem jsou hrubé faktické chyby, které bylo v autorových silách opravit. Že k nim došlo, lze chápat jen jako naprostou nesoustředěnost, povrchnost a de facto Krumlovu zvůli vůči všem uživatelům publikace. Další problém bych viděl i v Krumlově nedostatečné schopnosti kompilace, kdy skládá jednotlivé informace do nepochopitelných zkratek. Jistě nás bude ujišťovat, že vycházel z takových a takových předloh a že jeho informace byly správné, ale bohužel často dochází opravdu k nesprávným dezinterpretacím a polovičatým pravdám. Například Kruml tvrdí, že Bud Fisher vytvořil se svou filmovou společností od roku 1916 přes 60 animovaných filmů s postavou A. Mutta. Stačí nahlédnout do jakékoliv přístupné databáze, aby se zjistilo, že společnost Bud Fisher Film Corporation byla založena již v roce 1913 a do roku 1926 v ní vzniklo na 323 krátkých filmů. Kruml se dále u Fishera dopustil opravdu hrubé chyby, když spletl dvě postavy jménem Fisher dohromady. Přesvědčuje nás, že „Ke konci života opustilo Fishera štěstí – nikoli finanční, ale osobní. Na konci čtyřicátých let napsal Al Capp do časopisu Atlantic Monthly článek, v němž Fishera obvinil z přílišné touhy po penězích a vykořisťování mladých kreslířů, kterým nabízel práci. Fisher Cappa zažaloval, ale jeho tvrzení u soudu nedokázal přesvědčivě vyvrátit a proces prohrál. Posléze byl vyloučen z National Cartoonists Society. S tímto ponížením se nikdy nedokázal vyrovnat, trpěl silnými depresemi a 27. prosince 1955 spáchal sebevraždu.“ Nejednalo se ale o Buda Fishera, jak se nám snaží namluvit, ale o Hammonda Edwarda „Ham“ Fishera. Celý odstavec je špatně, doplňme jen, že Bud Fisher zemřel 7. září 1954.

Pokud budeme postupovat po textu dále, narazíme na množství chyb drobnějšího charakteru. V drtivé většině je to nedbale přepsaný název jednotlivých sérií (například Silk Hat Harry se jmenuje Silk Hat Harry’s Divorce Suit a Sterrettův strip není Dog and Dash, ale Dot and Dash, takže překlad není „Pes a odvaha“ ale „Tečka a pomlčka“). Dalo by se opravovat téměř v každém odstavci, od drobných chyb a doplňování základních informací až po opravy celkové interpretace jednotlivých osobností. Kruml je příšerně nedůsledný – pokud u Krazy Kat zmiňuje myšáka jako Ignáce (Ignatz), měl by o pár řádků dál zvolit stejný klíč a název seriálu Dinglehoofer and his Dog Adolph překládat logicky jako Dinglehoofer a jeho pes Adolf. Bohužel, pes je Adolph. Toto měl samozřejmě odchytit odpovědný redaktor, pokud si s tím autor nedělal příliš hlavu. V překladech jsou také dosti značné výkyvy: jméno postavy A. Mutt je přeloženo, další „mluvící“ jméno Dingbat Family (strip od George Herrimana) již nikoliv. Doplňme, že Dingbat je ten, kdo má o kolečko víc, trouba nebo blázen.

Pokud je již řeč o Herrimanovi: v textu se tvrdí, že „Až do vzniku Dingbat Family [tedy do 1910 – pozn. MJ] se Herriman pokoušel o úspěch jedenácti dalšími sériemi (např. Mary’s Home from College (…), Now Listen, Mabel (…) a Us Husbands (…).“ Sérií bylo ve skutečnosti třináct, ale to je detail. Větší problém spatřuji v tom, že Now Listen, Mabel začalo vycházet až v roce 1919 a Us Husbands dokonce 1926. Pakliže dále zmiňuje, že v roce 1963 vznikl podle Krazy Kat i televizní zpracování, mohl ještě doplnit, že se na něm podílel Gene Deitch v pražských filmových studiích. V těchto drobných opravách lze také zmínit, že strip Bringing Up Father nevychází dodnes, ale přestal vycházet v květnu 2000.

Vzhledem k tomu, že se zde Milan Kruml věnuje látce, která byla již několikrát zpracována a jsou k ní vcelku snadno dohledatelné informace, chápu veškeré chyby a pomýlení za autorovu neschopnost vytvořit důvěryhodný text, který by byl postaven na znalosti a schopnosti pracovat s prameny a materiály. S podobným druhem textů se můžeme setkávat, ale jejich hodnocení bývá většinou buď neklasifikováno nebo označeno za podprůměrné. K tomu lze jen položit otázku, proč samotný text této komiksové historie vznikal tak dlouho.

Čtěte: Selhání jménem Comics: Stručné dějiny