Druhý díl fenomenální autobiografie Persepolis začíná snad až příliš banálně. Po převratech, válkách, útlaku a politických vraždách z předešlého dílu přijede mladá Marjane Satrapiová studovat do Evropy, kde je v porovnání s Íránem nebeský klid. Nicméně jen zdánlivě. Co by leckterý režimem ponížený Íránec považoval za dar z nebes, je pro dospívající dívku utrpením. Košile je vždycky bližší než kabát – Ajatolláh se může jít zahrabat, když tělem mladé dívky proudí spousta bouřících se hormonů, a první láska ji může proměnit daleko více než celá islámská revoluce.
Civilní pojetí první části druhého dílu je takovým oddychnutím si po drsném a nervydrásajícím dílu předešlém. V Rakousku studující Satrapiová na jedné straně „bojuje“ se stejnými problémy jako její vrstevníci, na straně druhé si uvědomuje, co to je být cizinkou. Zvlášť ze země, jejíž obraz v očích mezinárodní veřejnosti spadl hluboko pod úroveň obdivu. To ji samo o sobě začne táhnout ke dnu, po nějaké době se dostane na ulici a k dealování marihuany, navíc zakusí i první citová vzplanutí a zklamání. Ve druhé části knihy se ale zavčas vrací zpět do Íránu jako prakticky nová osobnost s prvními šrámy na duši.
Politika ustupuje osobní rovině
V té opět dochází ke konfrontaci Marjaniny osobnosti s jejím okolím, tentokrát ovšem díky nasátému evropskému vlivu. Celkově se druhý díl odehrává více v osobní rovině, politika a dějiny ustupují do pozadí, čímž může být tato kniha pro někoho stravitelnější, pokud měl problém s jedničkou. Ono je to pochopitelné, zatímco v první části byla Satrapiová ještě dítětem, které jen pozoruje okolní svět, v části druhé začíná přicházet jako dospívající žena se světem do konfrontace.
Není od věci se zamyslet, co vlastně stojí za obrovským úspěchem Persepole, které se už prodaly stovky tisíc kusů v Evropě i za Atlantikem. Předně dokázala autorka vydat své dílo v době, která jí nahrála do karet. Čtyřdílná série pro L’Association začala vycházet už před 11. zářím a náhlý zájem lidí o arabský svět po teroristických útocích v USA byl jedním z pilířů jejího úspěchu. Jako druhý pilíř se jeví skutečnost, že autorka je emancipovaná žena, která se nebojí otevřeně hovořit o postavení žen ve společnosti. Třetím pilířem je (hlavně ve Francii) fakt, že Satrapiová představuje snad až vysněný model ideálního přistěhovalce. Umí francouzsky, je otevřena diskuzím, pracuje, a ba co víc – obohacuje evropskou kulturu.
Další vývojový článek
A co když se podíváme na Persepolis čistě jako na komiks? Jsou to jenom přitažlivá témata, která stojí za úspěchem této knihy, a zbytek by zvládl kdejaký průměrný autor, mít stejné výchozí podmínky? Podle kanadského teoretika komiksu Barta Beatyho je Persepolis dalším vývojovým článkem, kterému ovšem předcházel celý řetězec zásadních komiksových děl. Je relativně dobře známo, že Satrapiové pomáhal David B., jehož Padoucnice byla taktéž zlomovým komiksem. Ovšem vznikla by nebýt Mause Arta Spiegelmana? A kde by byl Spiegelman, kdyby si nemohl pročítat Crumbův Zap Comix? Je tedy nasnadě říct, že úspěch Persepole není, alespoň co se formy týče, dílem náhody.
Persepolis se druhým dílem završila a už nyní lze hovořit o úspěchu i v České republice, momentálně vychází dotisk jedničky a za chvíli vtrhne do kin animovaný film na motivy této knihy, na němž se podílela samotná autorka a který na festivalu v Cannes získal cenu poroty. Tím naštěstí příliv „íránských“ komiksů nekončí a BB/art chystá do budoucna další dvě knihy od Satrapiové, Kuře na švestkách a Šitíčko.
Persepolis 2
BB/art (2007)
pevná vazba s přebalem, 180 stran, 160×236 mm, 290 Kč
záznam v comicsdb