Komiksový časopis Pot vycházel pouze krátce – objevila se tři regulérní čísla a po nich s jistým odstupem ještě čtvrté, které se existenci fanzinu pokusilo důstojně uzavřít. Časopis měl malý náklad a na první pohled velkou odezvu nevyvolal, přesto v českém komiksu zanechal větší stopu, než by se zdálo. Po souborném vydání Johna Doe – cyklu, jenž se v Potu zrodil – nyní totiž došlo i na Oidipa Rexe, jehož úvodní část rovněž spatřila světlo světa ve zmiňovaném fanzinu.

Po zániku Potu Oidipus Rex chvíli odpočíval. O jeho souborném vydání jistý čas uvažovala kulturní revue Rozrazil a došlo i na autorské bibliofilské vydání v počtu dvou kusů. Komiksu se ale nakonec ujalo nakladatelství Garamond a na pulty ho velkoryse vypravilo jako vázané barevné album. Po komiksové Kytici se tak Garamond podruhé rozhodl dát prostor adaptaci literární klasiky, a dokonce se mu na tento projekt podařilo získat příspěvek Ministerstva ČR, což je v domácím prostředí možno vnímat jako další pozitivní precedens.

Autorem scénáře i kresby Oidipa Rexe je Karel Jerie, akademicky vzdělaný malíř a ilustrátor, kterého není v komiksových kruzích třeba představovat. Díky pasáži, jež byla vydána v Potu černobíle, je přitom možno nahlédnout pod Jerieho výtvarnickou pokličku. A byť je na výsledku lehce patrné, že se původně s barevným zpracováním nepočítalo (černých šraf je místy přece jen příliš), výtvarník si s celou situací poradil se ctí. Jeho práce s počítačovým kolorováním je poučená a inteligentní, takže se bez váhání vyhýbá lákavému zpěvu sirén v podobě nadbytečných photoshopových efektů. Od počátku pracuje jen s několika barevnými škálami – modrošedou, fialovou, rudou a okrovou, které pouze decentně mísí a které s postupujícím dějem a vrcholícím dramatem ještě dále redukuje až k čistě černobílému finále.

Za zmínku rovněž stojí, že kresby jsou datovány v rozmezí let 2001 a 2007 a styl celého alba přesto působí kompaktně. O trochu pečlivější ale mohl být ruční lettering. Je velmi sympatické, že se autor pokusil několik postav zvýraznit odlišně psaným písmem, s některými bublinami si ale mohl přece jen více pohrát, a vyhnout se tak například nahuštění v místě, kde se mu text do určeného prostoru nechtěl vejít. Na hlavu redakce pak padá větší množství neslabičných předložek, jež zůstaly na konci řádků.

Jestliže lze ale celkový výtvarný dojem z Oidipa Rexe shrnout jako velmi solidní, situace se scénářem je o něco horší. Komiks zachycuje příběh notoricky známý a i ti, kdo by se s ním setkali poprvé, dostanou všechny informace naservírované hned na počátku, takže o překvapivé pointě nemůže být řeč. Stejně tak autor příliš neusiloval o to, aby čtenář děj více vnímal Oidipovýma očima a mohl se s ním více ztotožnit – zde jistou roli zřejmě sehrál i fakt, že Jerie pro své postavy zvolil zjednodušenou stylizaci blížící se loutkám z animovaných filmů. Výtvarné působivosti tak do jisté míry padla za oběť možnost rozehrát v obličejích hrdinů větší škálu emocí. Největší problém ale vidím v tom, že bohové, kteří vstupují do děje, hovoří hovorovou češtinou a dění i sebe sama se zcela nebožskou ironií glosují. Autor tak úplně zbytečně ulomil hrot působivosti antické tragédii, nezvratné osudovosti, která drtí její protagonisty. Jako lehce nadbytečný se pak zdá i úplný závěr, který příběh posouvá do roviny „pouhého“ divadla. Přesto všechno je ale třeba říct, že v momentě, kdy si v komiksu Oidipus uvědomí, jak se marně pokoušel uniknout své sudbě, komiks graduje a čtenáře úplně chladného určitě nenechá.

Jako celek je tedy album možno vnímat jako první pokus Karla Jerieho vypořádat se s vyprávěním ambiciózního a rozsáhlého příběhu. A byť se mu to nepodařilo beze ztráty květiny, ostudu si neuřízl a další krok už bude moct učinit s mnohem větší jistotou. A vedle toho lze album Oidipus Rex vnímat jako sebevědomý příspěvek do diskuze na téma, jestli český trh snese klasický francouzský albový formát i u domácích děl.

Oidipus Rex
autor: Karel Jerie
Garamond, 2007
ukázky z Oidipa
záznam v comicsdb