Zpráva o 11. září 2001

21. století má dvě data, od kterých se může počítat jeho začátek. Vedle prvního ledna 2001 je to bezesporu i jedenácté září 2001. Po krátké době optimismu, pramenícího z nekrvavé porážky sovětského východního bloku, přinesl vystřízlivění hromadný útok vedený muslimskými teroristy na cíle v USA. K této události se vyjadřovali mnozí – od politiků přes novináře, bezpečnostní experty nebo umělce. Jednou z nejzásadnějších prací na toto téma je téměř šestisetstránková analýza Národní komise pro teroristické útoky na Spojené státy vydaná knižně v roce 2004. Expertíza se stala předlohou pro komiksové zpracování, které se nyní dostává i k českým čtenářům.

zprava11zari.jpg

Po Palestině a Bezpečné zóně Goražde je komiks nazvaný Zpráva o 11. září dalším titulem BB/artu s ambicí plnit úlohy spíše naučné literatury vztahující se k moderním geopolitickým problémům. Přesto se uchopení látky hodně liší. Joe Sacco přinesl osobní reportáže novináře žijícího mezi lidmi v notně neklidných regionech. Naproti tomu novinka Sida Jacobsona a Ernieho Colóna se snaží s mnohem větším odstupem o objektivní systematické shrnutí všech poznatků o teroristických útocích na New York a Washington.

Někdy stačí jen holá fakta, aby účinek výpovědi byl maximální. To zcela platí o úvodu Zprávy o 11. září, kde je s přesností na minuty a sekundy v sousledném pořádku zdokumentována cesta osudných strojů z letišť až do místa jejich zkázy. Těchto pár stránek ponořených do černé barvy zesiluje touhu poznat zákulisí celé akce al-Káidy, kterému se autoři věnují v druhé, nejrozsáhlejší části komiksu. Na jedné straně stojí Usáma bin Ládin, jeho organizace a členové sebevražedného komanda – na druhé mohutný státní aparát, na jehož špici je prezident Bill Clinton vystřídaný po volbách v roce 2000 ve své funkci Georgem W. Bushem.

Rekapitulace krok za krokem sleduje Usámovy začátky  v osmdesátých letech minulého století, kdy podporoval afghánské bojovníky v odporu proti sovětským vojákům, přes jeho první veřejná vystoupení, menší teroristické akce, až po první úvahy na použití letounů jako smrtících zbraní. Se sílícím významem zakladatele al-Káidy rostlo znepokojení z jeho aktivit ze strany amerických tajných služeb, které uvažovali o jeho odstranění už na sklonku devadesátých let. Čtenář zatím v tomto duelu mimoděk odpočítává čas chybějící do jedenáctého září – nejprve roky, pak měsíce, týdny a dny. Vzhledem k počtu obětí je největší pozornost během samotného jedenáctého září věnována mrakodrapům Světového obchodního centra. Komiks si dále všímá i následných kroků administrativy George W. Bushe, které vrcholí svržením talibanského režimu v Afghánistánu. Poslední část komiksu patří všeobecným závěrům vyšetřovací komise, všímá si bezpečnostních slabin USA a pojmenovává cesty k jejich odstranění.

Od hrubého obsahu knihy bych se nyní chtěl přesunout k výrazovým prostředkům, které komiks Zprava o 11. září používá. Koncepčně vzato, obrázky spíše doplňují dominující průvodní slovo. Méně zastoupená přímá řeč v bublinách často jen pomáhá navodit větší dynamiku vyprávění. S trochu nadsázky: vše podstatné by se čtenář dozvěděl i bez obrázků. Naopak bez textu by z publikace zbyla jen mozaika samostatných výjevů, plná radících se amerických politiků a záběrů na exoticky vyhlížející muže, z nichž někteří svírají v rukách samopaly, jiní cestují po světě nebo sedí u pilotních trenažérů. Výše napsané ale neberu jako chybu scenáristy. Na „vině“ je spíše samotný námět zachycující dobu řady let, množství postav, nesnadné rozplétání byrokratických vazeb státu – a také snaha držet se za každou cenu jen kvanta ověřených údajů. To vše se vzpírá jednoduché komiksové adaptaci.

Žádná konkrétní postava ve stylu hasiče Steva McQueena ze Skleněného pekla se proto třeba v pasáži o zhroucení výškových staveb WTC neobjeví. Pro tvůrce knihy je podstatnější informace o nedostatečné spojovací technice zásahových sborů, kterou obšírně rozebírají. Zpráva o 11. září se zkrátka drží žánru, jež si ostatně vetkla už do svého názvu.

Největší slabinou celé knihy jsou jednoznačně obrázky Ernieho Colóna. Výtvarná nejednotnost se táhne celou knihou –  jakoby nahrubo načrtnuté skici střídají aseptické výjevy ve stylu počítačových klipartů, jindy se vkládají do kresby fotografie prakticky bez úprav nebo se fotografická předloha neobratně maskuje. U žánru non-fiction nikdo neočekává přehnané umělecké exhibice nebo experimentování, Ernie Colón však nesplňuje ani nároky na průměrnou realistickou tvorbu. Samozřejmostí by měly být solidně odvedené portréty všeobecně známých politiků. Místo toho na straně 64 Bill Clinton před komisí vypadá jako Slobodan Miloševič před mezinárodním soudem, Tonyho Blaira ze strany 104 lze poznat jen díky jeho jménu v textu a o dvě stránky dále Hamíd Karzáí připomíná spíš karikaturu z denního tisku. Po tom všem nechápu, jak se na zadní straně komiksu může samotný Stan Lee vyjádřit, že „Tato publikace jistě nasadí novu laťku pro všechny budoucí práce o současné historii.“ Co se týče grafické stránky, tak bych tu starou sesazenou laťku pro porovnání docela rád viděl.

Ukázka ze zkomiksované Zprávy o 11. září 2001 (náhled)

Přes všechny popsané výhrady není Zpráva o 11. září špatnou knihou. Kdyby Komiksárium.cz používalo procentuální hodnocení, dal bych jí tak šedesát procent. Dalších deset si můžou automaticky přičíst všichni, koho popisované téma zajímá samo o sobě. Jedno procento se dá v českých zemích přihodit za zmínky o návštěvách teroristy Mohameda Atty v Praze a za pár celkem povedených obrázků „naší“ ministryně zahraničí Madeleine Albrightové. Kdo od komiksu očekává oslňující podívanou a svižný špionážně-katastrofický thriller, bude s největší pravděpodobností zklamán. To ani tvůrci neměli v plánu. Jak jsem totiž už jednou napsal – Zpráva o 11. září se zkrátka drží žánru, jež si dala do svého názvu. A až v další řadě je to komiks.

Zpráva o 11. září
scénář: Sid Jacobson; kresba: Ernie Colón
BB Art, 2008
záznam v comicsdb

1 komentář u „Zpráva o 11. září 2001“

Komentáře nejsou povoleny.