“Nepřestanu psát, dokud lidé nepřestanou číst nebo dokud se nezblázním“ prohlásil kdysi irský spisovatel Eoin Confer (*1965), autor ságy o Artemisu Fowlovi, a své slovo – alespoň co se psaní týče – zatím dodržel. Všech 6 knih, jejichž hlavním hrdinou je geniální mladík Artemis Fowl, u nás již vyšlo a první z nich, která se zcela prostě nazývá podle hlavního hrdiny a nemá žádný podtitul, byla převedena do komiksové formy a na podzim roku 2008 ji vydalo nakladatelství BB/art s.r.o.
Příběhy o Artemisu Fowlovi, to je chutně a stravitelně namíchaná směs dobrodružství, humoru, fantasy a pokročilé informatiky. Hlavní hrdina se střetává či jinak přichází do kontaktu s podzemním světem skřítků, trpaslíků, elfů, skřetů, šotků, permoníků, trollů a jednoho kentaura a díky své pronikavé inteligenci, neřkuli genialitě, se mu podaří vyváznout i z těch nejzapeklitějších situací. Pomáhá mu přitom sluha či osobní strážce, mohutný Butler, a k dalším významným protagonistům patří elfka Myrta Krátká a její nadřízený elf, velitel Julius Břízný.
V první knize o Artemisu Fowlovi se náš dvanáctiletý genius snaží získat zlato skřítků. Vyluští za tím účelem kouzelnou Knihu a unese kapitánku Krátkou. Následuje nepřetržitý sled útoků, protiútoků, lstí, podrazů a elektronických fint, až nakonec vše dospěje k všeobecně přijatelnému konci. I když by se na první pohled zdálo, že Artemis Fowl je každým coulem antihrdina, spisovatel zřejmě stojí na jeho straně a jeho sympatie se přenášejí i na čtenáře. A těch čtenářů je opravdu hodně; série si získala oblibu nejenom v anglosaských zemích, ale i jinde v Evropě a v dalších světadílech. Může za to nesporně přítažlivý a zajímavý děj a v prvním svazku také situační a slovní humor, jímž autor čas od času s odstupem koření dialogy i akce svých hrdinů. Ten ovšem čtenář objeví teprve při pozorném čtení.
Pravděpodobně na základě nesporného čtenářského úspěchu se Eoin Confer spolu se scénáristou Andrew Donkinem rozhodli převést první (a nejzdařilejší) díl ságy do komiksové podoby. Zásluhou nakladatelství BB/art dnes mohou čeští komiksoví fandové posoudit, jak se jim to povedlo. Podle mého mínění nevalně (viz níže). Svůj komiks rozdělili – tak jako v původním románu – na devět kratších či delších kapitol a přidělili jim shodné názvy. Před každou kapitolu zařadili něco jako kartotéční či katalogový lístek, který slouží většinou k bližší charakteristice jednotlivých postav. Pro lepší porozumění a motivaci jejich jednání vložili mezi nezbytné dialogy v bublinách také četné vnitřní monology v pravoúhlých rámečcích; ty jsou navíc psány odlišným typem písma na jiném než bílém pozadí.
A teď k těm nedostatkům. Podle mého názoru jsou tři: Komiksu vadí malý rozměr příslušné publikace. Na to, že se na některých stránkách vyskytuje až osm obrázků, na nichž „hrají“ nejenom jednotlivé postavy, ale nezanedbatelnou měrou i dekorace a přístroje, zkrátka celé pozadí, je formát knížky žalostně malý. Bylo by zapotřebí komiks vytisknout alespoň na formát A4, i když by se tím publikace o pár korun podražila. Komiksu dále vadí rafinované kolorování, které má na svědomí Paolo Lamanna. Ten si s barvami sice velice vyhrál, ale do značné míry tím potlačil čitelnost malých obrázků. Nejvíce mi vadily různé ty kouřové clony světelné záře, odlesky a záblesky, které zakrývají vlastní děj. A konečně humor! Kam se poděl humor a odstup originálu? Vše je žalostně vážné, tragicky významné a ponuře důležité.
Eoin Confer se nicméně chystá společně s Andrew Donkinem převést do komiksové formy i další díly své ságy.
Autoři:
O Eoinu Colferovi, autoru románové předlohy, pojednává zevrubně článek na internetové adrese cs.wikipedia.org/org/wiki/Eoin_Colfer
Andrew Donkin vyrůstal na londýnském předměstí Ilford. Na East London University vystudoval nukleární fyziku a psychologii. Debutoval několika hrami pro místní divadlo v Mile Endu. Brzy však začal společně s Grahamem Brandem psát scénáře ke komiksům. Do dnešní doby také napsal více než 30 knížek pro děti, psal i televizní scénáře a povídky. V současnosti žije v Blackheath Village v jihovýchodní části Londýna společně s velkou sbírkou knih a se psem Scooby-Doo. (Na záložce komiksu se naproti tomu dočteme, že mu dělá společnost kočka Nindža Morgen; vyřešení tohoto rozporu ponecháváme na laskavém čtenáři).
Italský kreslíř Giovanni Rigano (*1971) pracuje od roku 2001 pro italskou pobočku Disneyho firmy. Ilustroval například komiks „Lilo & Stitch“ a spolupracoval na sérii „Monster Allergy“. Ve Francii se proslavil sérií „Daffodil“, ke které napsal scénář Fred Brrémaud a kterou roku 2003 vydalo francouzské nakladatelství Soleil.
Kolorista Paolo Lamanna se narodil 9.5.1973 v městečku Rho v milánském okrese. Absolvoval milánskou komiksovou školu “Scuola del Fumetto” a pracoval pak jako ilustrátor pro několik italských vydavatelů. Po krátké epizodě u nakladatelství Marvel v USA navázal spolupráci s nakladatelstvím Soleil a koloroval série “Monster Allergy”, “Alienor”, “Daffodil” a “Sky Doll”. Současně pracoval i pro italské reklamní agentury, pro které navrhoval storyboardy reklamních šotů. Pro italskou pobočku firmy Disney se podílel na kresbě série “Witch” a je autorem komiksu “Videomax”.
Artemis Fowl – Grafický román
Původní název: Artemis Fowl: Graphic Novel
scénář: Eoin Confer a Andrew Donkin; kresba: Giovanni Rigano
BB Art, 2008
záznam v comicsdb