Adaptace bez jiskry

“Nepřestanu psát, dokud lidé nepřestanou číst nebo dokud se nezblázním“ prohlásil kdysi irský spisovatel Eoin Confer (*1965), autor ságy o Artemisu Fowlovi, a své slovo – alespoň co se psaní týče – zatím dodržel. Všech 6 knih, jejichž hlavním hrdinou je geniální mladík Artemis Fowl, u nás již vyšlo a první z nich, která se zcela prostě nazývá podle hlavního hrdiny a nemá žádný podtitul, byla převedena do komiksové formy a na podzim roku 2008 ji vydalo nakladatelství BB/art s.r.o.

artemis_fowl_obalka.jpg

Příběhy o Artemisu Fowlovi, to je chutně a stravitelně namíchaná směs dobrodružství, humoru, fantasy a pokročilé informatiky. Hlavní hrdina se střetává či jinak přichází do kontaktu s podzemním světem skřítků, trpaslíků, elfů, skřetů, šotků, permoníků, trollů a jednoho kentaura a díky své pronikavé inteligenci, neřkuli genialitě, se mu podaří vyváznout i z těch nejzapeklitějších situací. Pomáhá mu přitom sluha či osobní strážce, mohutný Butler, a k dalším významným protagonistům patří elfka Myrta Krátká a její nadřízený elf, velitel Julius Břízný.

V první knize o Artemisu Fowlovi se náš dvanáctiletý genius snaží získat zlato skřítků. Vyluští za tím účelem kouzelnou Knihu a unese kapitánku Krátkou. Následuje nepřetržitý sled útoků, protiútoků, lstí, podrazů a elektronických fint, až nakonec vše dospěje k všeobecně přijatelnému konci. I když by se na první pohled zdálo, že Artemis Fowl je každým coulem antihrdina, spisovatel zřejmě stojí na jeho straně a jeho sympatie se přenášejí i na čtenáře. A těch čtenářů je opravdu hodně; série si získala oblibu nejenom v anglosaských zemích, ale i jinde v Evropě a v dalších světadílech. Může za to nesporně přítažlivý a zajímavý děj a v prvním svazku také situační a slovní humor, jímž autor čas od času s odstupem koření dialogy i akce svých hrdinů. Ten ovšem čtenář objeví teprve při pozorném čtení.

artemis_fowl_str2.jpg

Pravděpodobně na základě nesporného čtenářského úspěchu se Eoin Confer spolu se scénáristou Andrew Donkinem rozhodli převést první (a nejzdařilejší) díl ságy do komiksové podoby. Zásluhou nakladatelství BB/art dnes mohou čeští komiksoví fandové posoudit, jak se jim to povedlo. Podle mého mínění nevalně (viz níže). Svůj komiks rozdělili – tak jako v původním románu – na devět kratších či delších kapitol a přidělili jim shodné názvy. Před každou kapitolu zařadili něco jako kartotéční či katalogový lístek, který slouží většinou k bližší charakteristice jednotlivých postav. Pro lepší porozumění a motivaci jejich jednání vložili mezi nezbytné dialogy v bublinách také četné vnitřní monology v pravoúhlých rámečcích; ty jsou navíc psány odlišným typem písma na jiném než bílém pozadí.

A teď k těm nedostatkům. Podle mého názoru jsou tři: Komiksu vadí malý rozměr příslušné publikace. Na to, že se na některých stránkách vyskytuje až osm obrázků, na nichž „hrají“ nejenom jednotlivé postavy, ale nezanedbatelnou měrou i dekorace a přístroje, zkrátka celé pozadí, je formát knížky žalostně malý. Bylo by zapotřebí komiks vytisknout alespoň na formát A4, i když by se tím publikace o pár korun podražila. Komiksu dále vadí rafinované kolorování, které má na svědomí Paolo Lamanna. Ten si s barvami sice velice vyhrál, ale do značné míry tím potlačil čitelnost malých obrázků. Nejvíce mi vadily různé ty kouřové clony světelné záře, odlesky a záblesky, které zakrývají vlastní děj. A konečně humor! Kam se poděl humor a odstup originálu? Vše je žalostně vážné, tragicky významné a ponuře důležité.

Eoin Confer se nicméně chystá společně s Andrew Donkinem převést do komiksové formy i další díly své ságy.

Autoři:
O Eoinu Colferovi, autoru románové předlohy, pojednává zevrubně článek na internetové adrese cs.wikipedia.org/org/wiki/Eoin_Colfer
Andrew Donkin vyrůstal na londýnském předměstí Ilford. Na East London University vystudoval nukleární fyziku a psychologii. Debutoval několika hrami pro místní divadlo v Mile Endu. Brzy však začal společně s Grahamem Brandem psát scénáře ke komiksům. Do dnešní doby také napsal více než 30 knížek pro děti, psal i televizní scénáře a povídky. V současnosti žije v Blackheath Village v jihovýchodní části Londýna společně s velkou sbírkou knih a se psem Scooby-Doo. (Na záložce komiksu se naproti tomu dočteme, že mu dělá společnost kočka Nindža Morgen; vyřešení tohoto rozporu ponecháváme na laskavém čtenáři).
Italský kreslíř Giovanni Rigano (*1971) pracuje od roku 2001 pro italskou pobočku Disneyho firmy. Ilustroval například komiks „Lilo & Stitch“ a spolupracoval na sérii „Monster Allergy“. Ve Francii se proslavil sérií „Daffodil“, ke které napsal scénář Fred Brrémaud a kterou roku 2003 vydalo francouzské nakladatelství Soleil.
Kolorista Paolo Lamanna se narodil 9.5.1973 v městečku Rho v milánském okrese. Absolvoval milánskou komiksovou školu “Scuola del Fumetto” a pracoval pak jako ilustrátor pro několik italských vydavatelů. Po krátké epizodě u nakladatelství Marvel v USA navázal spolupráci s nakladatelstvím Soleil a koloroval série “Monster Allergy”, “Alienor”, “Daffodil” a “Sky Doll”. Současně pracoval i pro italské reklamní agentury, pro které navrhoval storyboardy reklamních šotů. Pro italskou pobočku firmy Disney se podílel na kresbě série “Witch” a je autorem komiksu “Videomax”.

Artemis Fowl – Grafický román
Původní název: Artemis Fowl: Graphic Novel
scénář: Eoin Confer a Andrew Donkin; kresba: Giovanni Rigano
BB Art, 2008
záznam v comicsdb