Komiksová série Billa Willinghama, jež ve Spojených státech vychází pod názvem Fables, patří k řadám, kterými se vydavatelství Vertigo pokusilo navázat na úspěch Sandmana. Podle reakcí amerických čtenářů to vypadá, že se tento záměr vcelku vydařil. A co na to čtenář český?
Na prvním místě se trochu vzpouzí, když si přečte překlad názvu celé série – Mýty. Slovo fable znamená především bajka, případě pohádka, a mýtus se objevuje až kdesi u konce významového pelotonu. Co je ale podstatnější – v celém komiksu se žádné mýty jednoduše nevyskytují. Je možné, že vinu za tomto zmatení nese vydavatel, který se přesnějšího překladu Pohádky z komerčních důvodů bál, je však třeba připomenout, že například Poláci se s překládáním nebabrali a své vydání pojmenovali jednoduše Baśnie (tedy Pohádky).
Druhý zádrhel pro českého čtenáře pak spočívá v základním nápadu celé série, jenž spočívá v proniknutí pohádkových bytostí do naší reality a jejich následné snahy o normální život mezi obyčejnými smrtelníky. Tahle idea není úplně nová a v českém prostředí, kde každé malé dítě zná Arabelu, tak musí scénárista Bill Willingham zdolat hodně vysokou laťku, kterou mu nastavil hravý Miloš Macourek ve své nejlepší formě.
A jak si vede? Nebylo by spravedlivé definitivně soudit po první knize Fables, která představuje teprve zahřívací kolo většího epického celku, nicméně český tvůrce se zatím může usmívat pod vousy. Willingham představuje důležité postavy, objasní příčiny příchodu pohádkových bytostí a předvede jeden detektivní příběh a la drsná škola. Ten je postavený na originálním nápadu, postavy nešustí papírem, ale kola příběhu se roztáčejí docela zvolna a čtenář zatím spíš čeká, co bude dál.
Poněkud nevyrovnaná pak je i výtvarná podoba komiksu. Autorem obálek k původním sešitům i jejich souborným vydáním v „boocích“ je James Jean, jehož tvorba si zaslouží přívlastek geniální. Jean dokonale vládne výtvarným řemeslem, v jeho kreacích se snoubí romantická malba 19. století s nejmodernějším grafickým projevem, snovost s krutostí a nevinnost se smyslností, takže monografie s obálkami k sérii Fables, která obsahuje i pracovní fáze každé z nich, představuje opravdu malý klenot. O dost hůř si ale vede filipínský kreslíř Lan Medina, kterému jistí záda inkeři Steve Leilaloha s Craig Hamilton. Nakreslit půvabnou ženskou tvář by jim ještě šlo znamenitě a ani u mužských obličejů si nevedou špatně; mají-li ale zasadit pohybující se figuru do perspektivně zobrazovaného prostředí, začínají občas klopýtat. Největší potíž nicméně nastává, když mají v retrospektivních vsuvkách zobrazit pohádkový svět – v jejich podání mu chybí výraznější poetické kouzlo, jež by jej odlišilo od šedivého světa naší reality. A tato skutečnost ještě více vyniká při srovnání s Jeanovými obálkami, které jsou schopny zvládnout obě polohy v jediném výjevu.
Uvidíme tedy, jestli scénárista dokáže příběh více rozjet (téměř jistě ano) a jestli se kreslířům podaří lépe vyladit na vlnu celé série (pokud nebudou nahrazeni, tak asi spíše ne). A hlavně doufejme, že bude nakladatelství Netopejr schopno vydávat více než jeden díl ročně, aby bylo co srovnávat.
Mýty: Legendy v exilu
scénář: Bill Willingham; kresba: Lan Medina
Netopejr, 2008
záznam v comicsdb
Pár slov na vysvětlenou k názvu celé série. Slovo fable se jako mýtus samozřejmě přeložit dá, není na konci významového pelotonu, ale třeba ve čtyřdílném slovníku Haise a Hodka hned na druhém místě (ostatně, báje nebo mýtus, pořád jde o fiktivní vyprávění). „Bajky“ to nejsou ze dvou důvodů: za prvé paralelně vycházel šestý díl Sandmana „Báje a pověsti“, což by čtenáře mátlo. To ale nebyl důvod hlavní. Postavy toho komiksu totiž samy o sobě mluví jako o „fables“. Jako na potvoru jsou ale většinou rodu mužského, ovšem v češtině je to TA báje, TA pohádka. Wolfi třeba v prvním díle říká: „Pachatelem je někdo z nás. Mýtus.“ Uznejte, že kdyby tam bylo „Pachatelem je někdo z nás. Pohádka.“, znělo by to směšně. Překladatelská práce je nevděčná v tom, že ideální řešení jazykového problému neexistuje, že se člověk musí uchýlit ke kompromisnímu řešení, které mu funguje aspoň ve většině kontextů. Překlad názvu tohoto komiksu je toho hezkou ilustrací.
Ve 2. vydání Haise a Hodka jsou u slova "fable" mezi významem "bajka" a "mýty" ještě "báje", "pověsti" a "legendy", v obecné rovině lze ale samozřejmě souhlasit s tím, že "fable" může mít i význam "mýtus".
Potíž je v tom, že v tomto konkrétním případě prostě a jednoduše nemá. Asi by bylo zbytečné pouštět se do podrobnějších definicí mýtu (jejich vypravěči je nicméně jako "fiktivní příběhy" nebrali ani náhodou) – stačí konstatovat, že příběhy o Sněhurce, Růžence, krásce a zvířeti nebo Jakubovi a obří fazoli mezi mýty nepatří. Pro tuto kategorii příběhů se v češtině jiné označení než pohádky hledá opravdu těžko.
Nepochybuju o tom, že při překládání je často potřeba dělat kompromisy, ale v tomto případě by mi jako funkčnější přišlo oddělit název série od toho, jak se její protagonisté sami nazývají. Mohli by si říkat třeba "bájní". Podle mého soudu by to bylo mnohem méně zavádějící.
Ajajajaj – už je to tady zase, už zase se schyluje k Velké Bitvě O Slova A Jedinou Zjevenou Pravdu Mého Já! Marně jsme plakali nad "Bažináčem", marně jsme troubili na Olifant před "Strážci" (když se nabízeli Hlídači už v přeloženém latinském přísloví, jak ho použil mj. Karel Vachek ve svém dokumentu). Vše marné. Ja nyš, ja muzykant…
Ale houby, k ničemu se neschyluje. Tomáš teď trochu lépe rozumí mým důvodům, já jeho. Každé řešení má své úskalí – a svou cenu. Jinak za Bažináčem a za Strážci si hrdě stojím: je to moje interpretace a já se v ní cítím zcela bezpečný.
Taky bych to nezobecňoval – v Bažináčovi ani Strážcích problém nevidím.
Dotaz. Už to konečně zfilmovali? a pokud ano, dá se ten seriál někde na netu sehnat? Děkuji.