Tintin v zemi černého zlata

Dne 28. října 1948 začal vycházet v belgické mutaci časopisu „Tintin“ příběh „Tintin v zemi černého zlata“. Co nás zarazí již na prvních stránkách tohoto napínavého dobrodružství, jsou narážky na zhoršující se mezinárodní situaci a na hrozbu nového válečného konfliktu. Není na tom nic divného: v té době totiž nastávalo období takzvané „Studené války“. Mezinárodní situace přispěla mimo jiné i k tomu, že z příběhu takřka vymizel kapitán Haddock: ten je hned v úvodu mobilizován a objeví se až devět stránek před koncem, aby pomohl Tintinovi překonat poslední nesnáze. Svůj neočekávaný příchod se přitom opakovaně snaží Tintinovi vysvětlit. Jenže nejrůznější vnější okolnosti, raketou počínaje a bouchacím doutníkem konče, mu v tom soustavně brání; nedozví se to ani Tintin ani zvědaví čtenáři.

tintin15.jpg

Pro zápletku tohoto alba se Hergé inspiroval dvěma díly, které napsal Antoine Zischka [Antonín Žižka? bližší informace se nám o něm nepodařilo zjistit]: „Guerre secrète pour le pétrole“ [Tajná válka o naftu] a „Ibn Séoud, roi de l’Arabie“ [Ibn Saud, arabský král].

Příběh se točí kolem těžby a využívání ropných ložisek a soupeření dvou arabských pohlavárů, pro které překladatelka zvolila roztomilá pojmenování: emír Mohamed Ibn al-Kulajda a šejch al-Ketsal. Nadnárodní společnost Skoil Petroleum, která se také snaží získat práva na těžbu ropy, zastupuje profesor Smith, alias intrikán Müller, známý nám i Tintinovi z příběhu „Černý ostrov“. Müllerova odporná povaha se zde projeví naplno a bez obalu ve chvíli, kdy unese emírova syna Abdalláha a hrozí dokonce jeho zastřelením. Abdalláh je ovšem naprostý a úplný opak vzorného synáčka. Je cholerický, náladový, sobecký a krajně nervující se svými bouchacími kuličkami, vybuchujícími doutníky, kýchacími a svědícími prášky. Jediný, kdy jej obdivuje, je emír, ostatní, včetně Tintina, Haddocka i svého únosce přivádí k nepříčetnosti. Zdá se, že Hergé chtěl v jeho postavě nastolit rovnováhu vůči vzorným a příkladným Tintinovým mladým přátelům, ať už je to černoušek Coco z příběhu „Tintin v Kongu“, Číňánek Čang z „Modrého Lotosu“ a z příběhu „Tintin v Tibetu“ nebo mladý Peruánec Zorrino z „Chrámu Slunce“.

cerne_zlato_uk01.jpg

Tintinovo pátrání, plné nebezpečných situací a neočekávaných zvratů, je odlehčeno množstvím gagů založených na nezměrné stupiditě dvojice natvrdlých detektivů Kadlece a Tkadlece. Jejich chování jde na nervy i samotnému Tintinovi, který (na str. 40) je odhodlán najít uneseného Abdalláha, ovšem za předpokladu, že emír al-Kulajda nepustí zajaté detektivy z paláce. Kadlec a Tkadlec dovrší svá extempore tím, že spolknou záhadnou látku č. 14, což má na jejich vlasy a vousy katastrofální následky. Ty přetrvají dokonce i do dvou následujících alb.

V albu, přesněji řečeno ve Wasízdásu, se setkáme také s obdivuhodným a schopným obchodníkem Olivierou de Figueirou z Lisabonu, starým známým z alba „Faraonovy doutníky“.

Po formální stránce lze celé vyprávění rozdělit takřka přesně na dvě poloviny. První zahrnuje cestu (plnou nástrah a nebezpečí) Tintina a obou „detektivů“ do emírova sídla v Již-háqu, druhá pak vlastní Tintinovo pátrání a střet s nelítostným Müllerem. Hergé také v tomto albu poprvé na řadě míst používá obrázky menších rozměrů, zejména tehdy, když děj má mít (alespoň opticky) rychlý spád.

Originální verze, která vycházela v časopisu Tintin, byla na více než dva měsíce přerušena, neboť roku 1949 upadl Hergé do deprese a začátkem srpna zmizel na venkov. Jeho žena Germaine se spolu s Hergého asistenty rozhodla, že vše obrátí v žert a reklamní hrátky. V časopisu „Tintin“, kde příběh musel přestat vycházet, ohlásili veřejně autorovo zmizení a vyslali Haddocka, Kadlece a Tkadlece i profesora Hluchavku po jeho stopách. Jak ukazuje obrázek na obálce říjnového čísla, byl Hergé přiveden zpět v poutech ke kreslícími stolu a příběh mohl zdárně pokračovat.

cerne_zlato_uk02.jpg

Pro vydání v albu byla původní verze příběhu přepracována a byly odstraněny veškeré narážky na izraelsko-anglo-arabský konflikt z konce 40. let minulého století. Na moderní verzi se podstatnou měrou podílel Hergého asistent Bob de Moor: původní zběžně načrtnutá pozadí nahradil reáliemi pořízenými na základě fotografií, nakreslil autentické uniformy, auta, lodě i jejich výstroj. Všechny arabské nápisy a dialogy byly přepsány do reálné arabštiny.

Na str. 35 vítá emír Ibn al-Kulajda Tintina ve francouzském originálu ve městě Hasch El Hemm. Francouz tento název přečte jako HLM, což je zkratka pro francouzské panelové činžáky určené převážně imigrantům. Překladatelka Kateřina Vinšová název místa změnila na „Již-háq“, tj. Jižák, Jižní město.

Překlad Kateřiny Vinšové je tradičně nápaditý a plynulý. Jenom mi není jasné, proč na prvním obrázku na str. 43 vynechala v Tintinově replice slova „…díky Bohu…“ (ve francouzském originálu je zde „…grâce au ciel…“) a proč ve 2. stripu na str. 50 nahradila Tintinovu výzvu „…pro všechno na světě…“ (francouzsky „…Au nom du ciel…“) slovy „…poslechni mě!…“.

Tintinova dobrodružství #15: Tintin v zemi černého zlata
autor: Hergé
Albatros, 2009
záznam v comicsdb

3 komentáře u „Tintin v zemi černého zlata“

  1. Ve francouzském originálu je to "Milou", v českém překladu "Filuta", v anglické verzi "Snowy" atd.

Komentáře nejsou povoleny.