Venkov, zejména současný venkov se v komiksech nevyskytuje příliš často. Populární kreslené seriály dávají přednost imaginárním, fantastickým či paralelním světům, historickým prostředím, v nejlepším případě krajinám vzdáleným a exotickým. Pokud nám ukáží venkovské prostředí, zalidní je antropomorfními zvířátky či modře zbarvenými trpaslíky.

V této situaci a v čase, kdy se na našem komiksovém trhu musíme v oblasti humoru spokojit s klasiky typu Lucky Luke, Astérix nebo Tintin (brzy se však dočkáme i nesmrtelných Peanuts), působí první album krátkých gagů kreslíře Manu Larceneta a scénáristy Jean-Yves Ferriho jako závan čerstvého povětří či pramen svěží vody.

Tím spíše, že jednostránkové gagy, z nichž se skládá naše album, vycházejí z prostých faktů všedního života a jsou nám důvěrně blízké. Neznamená to ovšem, že by se čtenář musel nad všedností prezentovaných příhod nudit. Právě naopak. Zádrhely života na venkově, důvěrně známé situace, manželská nedorozumění, styk se sousedy, to vše autoři traktují s laskavým humorem a s mírným odstupem. Zmíněné gagy nejsou však nijak izolované. Tvoří plynulý řetěz příhod a událostí, od příjezdu Manu Larssineta a Marietty do svého venkovského domku na Žindavách, přes krutou zkoušku zimního období, až po optimistický výhled do dalšího období či do dalšího alba, ve kterém (pokud u nás vyjde) se čtenář pravděpodobně dozví, zda Marietta skutečně čeká dítě, zda si Manu založí zahrádku a kdo jsou ti tři záhadní Angličané.

Po narativní stránce se autoři inspirovali zážitky kreslíře, který se roku 2001 usadil na venkově nedaleko Lyonu. V albu odcházejí Manu a Marietta z pařížského předměstí Juvisy do vesničky Ravenelle (v českém překladu Žindavy) o 89 obyvatelích. Musí si zvykat na místní nářečí (například „Karoutcho“ – česky „Karúčo“ – znamená „Dobrý den“), na sousedy, kteří vypadají zpočátku nepřístupně, rádi se dívají oknem na exotické přistěhovalce a kupodivu nenosí značková trička, zvykají si na místní silnou pálenku, na všudypřítomné ticho, atd. Musí se obejít bez hypermarketů, vegetariánských restaurací, multikin, metra i sprejerů, prostě bez všeho, co tolik schází Larssinetovu bráchovi Ťip-Ťopovi (v originálu je to Tip-Top). Že se jim to zpočátku moc nedaří, naznačuje již samotná obálka, na které si Manu s sebou nese do přírody dosti velkou zátěž v podobě osobního počítače.

Jak jsme již poznamenali, vyprávění se nese v rytmu jednostránkových gagů, které jsou ve velké většině případů rozvrženy vždy do dvou stripů, z nichž každý se skládá ze 3 obrázků; najdeme zde ovšem i 7 jednostránkových panelů. V domku, kam se na začátku alba přestěhovali Manu a Marietta, tvrdošíjně přetrvávají lepenkové krabice; většina z nich už je nepochybně vyprázdněná a věci po stěhování uloženy na svá místa. Nicméně krabice jsou tu stále a probouzejí dojem, že Larssinetovi si podvědomě stále pohrávají s myšlenkou na návrat do města. Za zmínku stojí i výborný překlad, který reprodukuje obecnou hovorovou francouzštinu originálu, i lettering, který ladí se zdánlivě neurovnanou kresbou Manu Larceneta.

Zpátky na zem aneb Opravdový život
scénář: Jean-Yves Ferri; kresba: Manu Larcenet
Motkomiks, 2009
záznam v comicsdb