Člověče, králíku!

Z primordiálního chaosu nevědění, berešít (na počátku, jak dí kniha Genesis) vyvrhla bouře zuřící nad propastnou tůní obrýleného zajíce. Prvotní oceán, totiž oceán tvoření, způsobil, že ušák znal toliko strachu a hladu, a bylo mu zápasit s racky, netopýry, medúzou, ba i oslňujícím reflektorem vozu. Na jednoho je to pro začátek až až. Pak začalo vodstvo potopy opadávat a vynořily se obrysy světa, světla a tepla, ženy, příběhu líného jako med.

safari-plaz-obalka.jpg

Tak nějak vypadá okouzlující vize letních prázdnin, slunění, přátelství i neopětované zamilovanosti a taky komplexu méněcennosti a hluboké osamělosti – kterou východoněmecký komiksový autor Marcus Witzel – Mawil (ročník 1976) zesiluje geniálními pasážemi ticha. Metaforickou robinzonádu o zápolení s vlastní jinakostí mezi lidmi doporučujeme číst hodně pomalu, jinak nám unikne téměř vše podstatné. Možná odložte četbu až na léto, a otevřete si k ní plechovku něčeho vychlazeného. A taky si v příslušných pasážích pusťte Beach Boys, Mawil má hodně filmové vidění a scéna s neopreny se bez této melodie jednoduše neobejde.

Zajda totiž vstoupí dírou v plotě na pláž, kde potká tři mladé dederónky, surfařky. Tedy, my nevíme, jsou-li to mladé východní Němky, ale jejich sebevědomé, tvrdé a otevřené chování – žádní zajíčci – i vlastní vyvrženost neumožňují myslet něco jiného. Potvrdil to ostatně i Mawil, který přitakal k výtce německé kritiky, že se skrývá za zajíce, zejména co se týče potíží s děvčaty. Koktal před nimi v mládí tak, až z toho prodělal kafkovskou proměnu v jiný živočišný druh.

Postavička zajíce se pak osamostatnila a žije dál, ale jakous takous emancipaci prodělal i v příběhu. Klopotně, téměř bez triumfu, ale přece, se zuby a nehty vydrápal z vlastní odstrčenosti. Právě proto, že milostné neúspěchy popsal bez narcismu či sebelítosti, může mít hodně lidí pocit, že už něco takového zažili.

Safari Pláž dvojstrana 54-55

Berlín jede!
Mawilovo dílo (doma vydal už šest knih) je v kontextu jeho kulturního prostředí malý zázrak. Chodil do speciální pedagogické školy kvůli koktání a horu komiksů namaloval už jako kluk. Poprvé v osmi letech – prý jej uhranulo malování a vyprávění příběhu v jednom médiu. V NDR přitom komiksy nebyly k mání, s výjimkou Mickey Mouse a Asterixe ze Západu a historicko-dobrodružno-neideologického časopisu Mozaika místní provenience.

„Měl jsem obrovské štěstí. Vyrostl jsem za socialismu, a v okamžiku, kdy začal tento svět být pro dospívajícího příliš těsný, Zeď padla. Dějiny pochodovaly přede dveřmi, do toho umělecká škola (ve východní části Berlína) s povinnou semestrální prací – volba padla na klasický komiksový příběh.“

Na Kunsthochschule se naučil upřednostňovat výraz před líbivostí, kreslí tužkou bez skic, hodně opravuje, ale výsledkem je přímá linie (dodejme, že velmi příjemná). Nějaký čas to táhl se skupinou Monogatari, v roce 1998 dostal komiksovou cenu Icom.

Během studií mu učaroval Belgičan André Franquin, Christophe Blain, Riad Sattouf, Brian Lee O’Malley. Za vrchol považuje I Never Liked You od Chestera Browna. Dnes si při tvorbě hlavně představuje, jak by tu kterou scénu natočili v Hollywoodu nebo zkomiksovali ve Francii. Prosadil se i v USA i Británii – tam zejména již otevřeně autobiografickým příběhem Můžeme zůstat kamarádi (účtujícím s mládím v křesťanské komunitě obdobně jako Pod dekou). Maloval i do Pifa (kde jej autor této recenze zaregistroval vůbec poprvé), v českém prostředí jej pak představil AARGH! geniálním autobiografickým profilem na pouhých čtyřech stranách.

Safari Pláž strana 56 Safari Pláž strana 57

Králík k večeři
Ale zpět k Safari pláži. Holkám zdeptaného králíka prozradili racci, a tak ho našly – podělaného strachy, vyhladovělého. Dají mu najíst, ale žertují o tom, že k večeři bude on sám. Jedna se ho zastane, a on si za ní zajde – pro další sendvič. Tedy, to se dozvíme z brilantní zámlky, oddělující nejen dvoustrany, ale skrývající často i významné gesto či událost. Králík pak absolvuje s Krásnou Neznámou Zrzkou tarzanoidní představení, a mezi oběma vznikne pouto, utkané ze slabosti ztroskotance a dívčího – tápání, kdož ví? „Jeho holka“ ho občas trápí příslibem flirtu, občas si všichni čtyři pořádně zablbnou na pláži, a až v závěru se dostaví katastrofa. Naštve ji. Nejdřív probodnutím ryby, pak píchne do něčeho citlivějšího, a věřte, že Mawil skvěle umí změněné stavy nálad, ty vzteklý holky, vypadlý z tvaru.

Zbývá otázka kardinální, totiž zda byl vztah (před rozhovorem pod hvězdnou oblohou) „konzumován“. Každopádně víme, že Mawilova práce s „vakátem“ mezi dvoustranami je mnohovýznamná. Tam se určitě něco muselo stát. Přinejmenším něco, co Zrzku přimělo odhodit tepláky a vše ostatní.

Mawil říká, že v životě i v umění hledí vyjadřovat životní optimismus, víru v možnost poučit se z chyb. Inu, z těch svých milostných kalamit si odnesl dokonce víc, než jeho králičí alter ego.

Safari pláž
autor: Mawil
Sýpka, 2009
záznam v comicsdb