Napsal: Jaroslav Kopecký

Jiřímu Winterovi bylo letos v červenci úctyhodných 85 let. Neméně úctyhodných let dosáhla letos v listopadu i činnost firmy, na jejíž jméno tento malíř, kreslíř a karikaturista už 60 let slyší. Firmu nebo kolektivní pseudonym Neprakta založili v roce 1949 dva umění milovní přátelé a sběratelé starožitností, sice nedostudovaní, leč oba velmi vzdělaní pánové Bedřich Kopecný a Jiří Winter. Kopecný, poté co zavřeli začátkem války vysoké školy, zanechal již navždy studia na stavební fakultě a otevřel si se společníkem Tomkem krámek s orientálními kuriozitami v pražské Václavské pasáži. Winter, o jedenáct let mladší, po maturitě v roce 1942 žádnou vysokou školu už nestihl a po osudových zkušenostech s nacistickými kriminály se v revolučních květnových dnech vrátil do rodných Holešovic.

Zkoušel se živit malováním portrétů a aktů, jenže poválečná doba nebyla takovému umění moc nakloněna. Navíc ho čekala odložená vojenská povinnost. Původní záměr vojenských úřadů (udělat z něj dělostřelce v Litoměřicích) se změnil v umístění mladého umělce do vršovických kasáren, kde portrétoval velitelský sbor od poručíka výše, včetně důstojnických paniček a milenek.

V civilu ale zase znovu vyvstal problém obživy. A tak se o Dušičkách roku 1949 zmínění dva přátelé rozhodli založit firmu na tvorbu kresleného humoru. Po vzoru tehdy módních názvů firem jako Masna, Druča nebo Chemodroga nazvali svou společnost Neprakta. Prý na své nastávající umělecké činnosti neviděli mnoho praktického, neboť humor, který se nestrefoval do válečných štváčů a nepřátel socialismu, nepatřil mezi nejžádanější zboží.

Oba tvůrci byli výtvarně nadaní a tak se zprvu rozhodovali, kdo z nich bude přinášet vtipné náměty a kdo bude vytvářet finální kresbu. Problém se ale záhy vyřešil – Winter byl pilnější a odpovědnější a vydržel sedět u pracovního stolu a Kopecnému vyhovovalo vymýšlet a sbírat náměty v malostranských pivnicích, vinárnách a barech. Také se postupně vyvíjel charakter nepraktovské kresby. Čtenáři československých tiskovin začali vyhledávat nosaté pány, vnadné slečny a veselá zvířátka. A nevadilo ani to, že se Nepraktovy vtipy nacházely až na poslední stránce a ve velikosti větší poštovní známky, neboť podle názoru tehdy mocných nebyl Nepraktův přínos pětiletce nijak zvlášť významný.

Plodná a úspěšná spolupráce skončila nemocí a posléze úmrtím Bedřicha. Pro zavedenou firmu bylo potřeba najít nového námětáře. Stal se jím Miloslav Švandrlík. S Winterem se seznámili už koncem 50.let, kdy nadějný mladý literát nosil do Dikobrazu své básničky. Ke spolupráci je ale svedl až festival Haškova Lipnice. Jako vítězové vydali v krajském nakladatelství společnou knížku Krvavý Bill a viola a po jejím úspěchu i řadu dalších. Největším úspěchem byl román Černí baroni, ovšem nepřijatelné téma a velká obliba u čtenářů byla normalizačním funkcionářům důvodem k omezení publikačních možností spisovatele Švandrlíka. Proto rád přijal Winterovu nabídku spolupráce. V roce 1971 začalo nejplodnější období – uveřejnili spolu přes 20 000 kreslených vtipů. A to byl ještě jen zlomek toho, co Švandrlík navrhl, neboť pro otištění byl schválen snad jen každý desátý námět. Kromě vtipů znají jejich příznivci 24 knih s příběhy Kopyta a Mňouka, přes stovku pokračování komiksů pravěkých sourozenců Seka a Zuly a téměř stovku Švandrlíkových knih s Nepraktovými ilustracemi.

Díky pořádkumilovnosti Bedřicha Kopecného a vytrvalosti Jiřího Wintera je evidována každá vytvořená kresba v pečlivě vedených záznamech. Máme tak písemně dokumentováno, že Neprakta vytvořil více jak 35 000 kreslených vtipů a ilustrací. Kromě toho nepočítaně dalších děl pro televizi, propagaci, osvětu a reklamu, včetně divadelních výprav a návrhů kostýmů, kreslených filmů, dětských her a hraček. Vydal 25 autorských knih a přes 300 knih ilustroval. Zmíněných 35 000 uveřejněných kreslených vtipů přineslo Nepraktovi i zápis do Guinnessovy knihy rekordů.

Jeho kresby pozná už třetí generace čtenářů a o oblibě humoristického díla Jiřího Wintera-Neprakty svědčí i hojná návštěvnost jeho výstav a zájem čtenářů o nově vydávané knihy s výběrem kreslených vtipů.

Z výše uvedeného výčtu umělecké tvorby je zřejmé, že Neprakta je všudypřítomným fenoménem, jenž nevynechal téměř žádnou z oblastí, kde lze jeho výrazný výtvarný rukopis uplatnit. Nové vtipy už Mistr nekreslí, ale i přes svá zdravotní omezení se denně věnuje výtvarné práci – ilustruje nové knihy a koloruje některé své starší pérové kresby, které se příznivcům dostávají do rukou každý rok na listech stolních kalendářů. A protože příznivců téměř neubývá, jsou Nepraktovy kresby a ilustrace stále žádaným artiklem.

Autor je nepraktolog