Na obálce bijec od Simona Bisleyho, uvnitř komiksy od Dana Abnetta, Rafaela Garrése, Pata Millse, Dermota Powera nebo Johna Wagnera. S magazínem Crew se propadáme zpátky do let 1997 a 98, kdy hlavní náplň tvořily ostrovní komiksy z časopisu 2000 AD. Crew² #26 je plná drsné britské školy. Po chodbách se prohání Sláine v křeči obludnosti, Soudce Dredd trestá ty, kdo mu zasedli místo v jídelně, a Sinister & Dexter to pozorují z povzdálí, když zrovna nečučí dalekohledem do holčičí šatny u tělocvičny.

Před mnoha lety Crew bojovala s komiksovou negramotností a nepolíbeným čtenářům dohazovala do postele (nebo na jiné místo, kde Crew četli) nové tvůrce. Dnes už si možná málokdo vzpomene, že třeba ve čtvrtém čísle vyšel komiks kreslený Frankem Quitelym (Misionář: Kainovo znamení), ze kterého je dnes jedna z největších hvězd amerického komiksu. I tuhle funkci čerstvá transfúze splňuje a poprvé ukazuje českým čtenářům tvorbu Marka Simpsona známého pod přezdívkou Jock.

Ranku ve vzdělání se snaží zalepit článek o Nealu Adamsovi, žijícím klasikovi amerického „obálkářství“. Přesto mám dojem, že si z něj čtenář neodnese přesný obraz toho, kolik autorů ovlivnil, kolik dnešních obálek je aluzí, pastiší či parafrází jeho díla. Adams byl skutečným průkopníkem, je například vůbec prvním autorem, který nakreslil interakci postavy na obálce a loga komiksu – na obálce Uncanny X-Men #56 z roku 1969 záporák svírá logo série, aby s ním rozdrtil mutanty. Tenhle obrázek ani další slavné obálky se u textu neobjeví. Všechny by se tam ani nevešly.

Netopejr vydal komiks Jaroslava Hořkého, který kdysi vyprávěl Pohádky navzdory dějinám. I jeho nový počin Bible naruby vypadá… alternativně.

Naopak pop pro mláďata vybrnkává na svých pavučinách Velkolepý Spider-Man. Peter se vydává do Miami a zabrouzdá i do vod černošského žánru v sešitu s názvem Miami Blues. Možná dojde i na cameo Aleca Baldwina, protože v roce 1990 hrál ve filmu se stejným názvem.