Napsal: Tomáš Přibyl

Každá recenze je subjektivním pohledem jejího pisatele, nikoliv objektivním konstatováním reálného stavu věci (lze-li jej vůbec dosáhnout). Z ryze subjektivního úhlu pohledu mohu prohlásit, že mě Lajka po technické i historické stránce překvapila. Mile.

Až patologicky přesné
Hluboce a nekriticky smekám před některými příhodami a detaily, které mi vyrazily dech a které jsem v knize určené pro co nejširší vrstvy čtenářů nečekal. Mám na mysli třeba nalezení ještě teplého bochníku v sibiřských mrazech Sergejem Koroljovem popsané na straně 12 – možná působí lacině až nepatřičně, ale je skutečné.

Na druhé straně si myslím, že jinde je to s věrností až zbytečně přehnané. Viz třeba strana 23 a dialog o „Objektu D“: pro běžného čtenáře chybí jasnější vysvětlení, oč jde a proč je o tom řeč. I když něco málo se z kontextu vytušit dá, myslím, že s ohledem na cílovou čtenářskou skupinu by třeba v tomto (i v jiném) případě neuškodilo více obecnosti.

Ostatně, autor si těmito superdetaily nasazuje laťku zbytečně vysoko. Takže když ji pak jinde podlézá nebo dokonce obchází, je to do očí bijící. Jako třeba v případě absolutně věrně zachycené nosné rakety R-7, se kterou velmi ostře kontrastuje absolutně vymyšlená startovací rampa a celé pozemní zařízení – strana 166.

Lehce znásilněná historie
Zatímco v některých detailech je autor mistrovsky přesný, některé zásadní skutečnosti si v rámci umělecké licence ohýbá velmi výrazně k obrazu svému.

Není pravdou, že hlavním kandidátem pro let do vesmíru byla Lajka (Kudrjavka či jak ji aktuálně pojmenujeme – mimochodem, právě peripetie kolem jména psíka jsou v knize líčené velmi přesně). Byla to Albína, která už za sebou měla dva starty na práh vesmíru v raketě. Jenže právě toto ji nakonec (společně s faktem, že měla štěňata) zachránilo: Albína byla v ústavu známým a oblíbeným psem, kdežto Lajka bezejmenná. Dalo by se říct, že letěla, protože byla všem zcela ukradená (což je pochopitelně v rozporu s duchem příběhu).

Dle dostupných záznamů jela na kosmodrom (nezapomínejme, že šlo o supertajné zařízení, jehož přesná poloha patřila ke státním tajemstvím – i jméno Bajkonur si Sověti vypůjčili od tři sta kilometrů vzdálené hornické osady!) doprovodit psy jen trojice pracovníků NIIAM (a to Jazdovskij, Genin a Gazenko). Podle všeho tedy nejela Dubrovská (strana 148). Toto si autor opět upravuje pro vlastní verzi líčení příběhu.

Naproti tomu na kosmodrom jeli společně všichni tři psi (hlavní kandidát Lajka, záložnice Albína i „technický pes“ Muška). Tedy nikoliv jen dva, jak je prezentováno od strany 148 dále.

Aerodynamický kryt družice Sputnik-2 se prokazatelně oddělil – byl radary detekován a katalogizován jako samostatný objekt. Nezůstal tedy připojený k družici/raketě. Selhalo ale oddělení družice od nosné rakety (na straně 137 je to nepřesně prezentováno jako záměr), což mělo za následek nemožnost regulovat teplotu uvnitř kabiny. Připojená raketa stínila pasivní radiátory na dně družice, které tak nemohly odvádět teplotu z kabiny. (Pro úplnost dodávám, že celou situaci zhoršil i problém s odtržením části tepelné izolace při startu.)

Dále: 27. srpna 1957 (strana 111 a 112) mohla Jelena těžko dostat informaci, že „zhruba na rok dopředu už nejsou v plánu žádné starty se psy“. Protože jeden se uskutečnil už 31. srpna 1957 a další hned 6. září 1957! Obou se navíc účastnila Bělka a druhého i Modnica: tedy psíci, kteří se měli vrátit do ústavu NIIAM. Je prakticky vyloučené, že by byli z kosmodromu vráceni zpět do Moskvy jen proto, aby ihned byli dopraveni zpátky.

Polepšený hříšník
Na závěr osobní poznámka k celému ději: Oleg Gazenko ještě počátkem devadesátých let sebevražednou misi Lajky obhajoval. Když ale zjistil, že společenská poptávka vyžaduje soucit a lítost se psem, obrátil a začal misi prohlašovat za zbytečnou. Tím si zajistil pozornost médií a hojnou citovanost. Ostatně, jeho citát je použitý coby epilog na straně 201.

Aneb každý čin je potřeba hodnotit v určitých souvislostech – a i s odstupem času je jasné, že oběť Lajky byla svým způsobem nutná. Ano, její start se jeví jako uspěchaný a přijatý na politickou objednávku, ale „vyvolený osudem“ Sergej Koroljov s ním dlouhodobě počítal a právě politická objednávka mu přišla náramně vhod. Viz třeba strana 84: proč by se psi měli jinak už v roce 1956 (!) učit jíst želatinovou stravu? To bylo nutné jen při cestě na oběžnou dráhu, nikoliv při suborbitálních letech, které trvaly pár minut (a kdy by zvíře beztak nemělo na žrádlo ani pomyšlení). A před lednem 1957 (strana 95) se mluvilo o „rozjetí několika speciálních projektů“. Let Lajky tedy nebyl žádným rychlokvašákem, ale dlouhodobě a systematicky připravovaným experimentem.

To se vykladačům příběhu (jako je právě komiks Lajka) se to dodnes hodí. Pokud by to nebyla Lajka ve Sputniku-2, mise by se dříve či později uskutečnila – a pokud ne v SSSR, pak v USA.

Tím jsme trochu odbočili: dlouhodobá příprava experimentu neobhajuje oběť Lajky, jen vysvětluje okolnosti jejího letu. Každopádně si ale uvědomme, že před startem by se považovalo za úspěch, pokud psík zůstane naživu alespoň dvacet minut. Takový čas byl tehdy považován za dostatečně průkaznou dobu pro to, že živý tvor může fungovat v neobvyklých podmínkách stavu beztíže. Již před letem Lajky se prokázalo, že to po desítky sekund možné je – ale otázkou bylo skutečné žití, nikoliv pouze přežití. Člověk také vydrží pod vodou několik desítek sekund, což ale neznamená, že by tam vydržel neomezeně.

Častou námitkou proti letu Lajky je, že se mělo počkat na to, až bude vyvinuta kosmická loď schopna návratu z oběžné dráhy. Ale – proboha – vždyť právě oběť Lajky prokázala, že tuto loď má smysl vyvíjet. Pokud bychom nevěděli, že je živý organismus schopen ve stavu beztíže přežít, jen těžko by se nehorázně drahý vývoj podobných technologií podařilo ospravedlnit a realizovat.

Je ale pravda, že Lajka byla jen jedna – jiných bezejmenných zvířat, která umírají pro naprosto zbytečné účely či vrtochy, jsou milióny.

Každopádně je ale dobře, že komiks Lajka vznikl. Byť s výraznou uměleckou licencí nám připomíná dobu, kdy lidstvo nesměle začalo otevírat brány vesmíru. O době studené války ani nemluvě.

Autor je publicista a komentátor v oblasti kosmonautiky. Pravidelně vystupuje v televizi i rozhlase a napsal též mnoho knih, nejnovější jsou Poklady kosmonautiky (www.kosmonaut.cz/poklady)

Lajka
Autor: Nick Abadzis
BB Art, 2008
záznam v comicsdb