Už sedm let uplynulo od útoku amerických ozbrojených sil na Irák. V tehdejší záplavě zpráv o konfliktu byl i příspěvek o lvech, kteří během bombardování utekli z bagdádské zoologické zahrady. Scenárista Brian K. Vaughan tuto okrajovou válečnou zajímavost zpracoval v pozoruhodný příběh ověnčený řadou cen. Konec roku 2010 je ještě skoro v nedohlednu, přesto se už teď může směle tvrdit, že Smečka z Bagdádu vydaná péčí Comics Centra patří k tomu nejlepšímu, co nám nakladatelé letos nabídnou…

Svobodu nemůžeš dostat, musíš si jí zasloužit.
Staré lví přísloví

Darovanému koni na zuby nehleď… sežer ho.
Jiné staré lví přísloví

Jsou čtyři. Malé nezkušené mládě Ali a jeho idealistická matka Núr, oba zvědaví na svět za klecí zvěřince. V opozici proti nim stojí životem protřelá lví samice Safa, která od začátku považuje cestu šelem za „malý pochod smrti“. Kvarteto uzavírá lev Zill. Oni i další aktéři ze zvířecí říše jednají a mluví jako lidé, čímž komiks zcela jasně odpovídá žánrové definici bajky. Lidské postavy se v knize prakticky neobjevují. Nejsou potřeba, protože zvířata s přehledem utáhnou celý příběh.

Mikrosvět členů smečky je dobře popsaný, i když komiks má celkem úsporné dialogy a až akční tempo. Čtenář se v rychlém sledu dozvídá o údělu smečky ve „fešáckém kriminále“ zoologické zahrady i leccos o jejich předešlém období prožitém v divočině. Obojí má své pro a proti, ale to už se na obloze objevují americké bombardéry a exploze poškozují mříže u řady výběhů. Před šelmí čtveřicí se v nastalém zmatku otvírá příležitost začít nový život na svobodě. Dobrodružství začíná…

Smečce z Bagdádu se daří zcela v intencích bajky položit ústřední téma. Tím je motiv svobody a její ceny, který komiks zkoumá z různých úhlů. Autorům se podařilo mistrně propojit tento až filozofický přesah s realistickou napínavou story. Nenechte se mýlit obrázky ve stylu rodinných disneyovek, kde vystupují obyvatelé zoo obdaření lidskou řečí a snadno čitelnou mimikou. Věkové doporučení „16 plus“ na obálce knihy má své opodstatnění nikoli jen pro nalákání podměrečných zvědavců.

Tohle je totiž válečný příběh, a ani svět zvířat není popsán nikterak milosrdně. Zde opravdu smrt čeká všude – v tom se komiksový Bagdád obsazovaný Američany neliší od toho oscarového režisérky Kathryn Bigelowové. A ještě jednu věc mají obě zmíněná díla společnou. Konflikt v Iráku berou jako příležitost k daleko nadčasovější výpovědi. Takže výsledek není módní antibushovská a antiamerická agitka, což je sympatické.

O obrázcích Nika Henrichona jsem se už krátce zmínil. Za občasné tendence k přeslazenosti může přístupná kresba plná exotických zvířat, k tomu jedno stádo plnokrevných běloušů zalitých paprsky tropického slunce barvícího stránky do jasných žlutooranžových odstínů. To zkrátka některý milovník undergroundových komiksů nemusí zkousnost. Většina ostatních však bude určitě spokojená. Leckdo si může i smutně povzdechnout, že by příběhu slušel větší formát knihy. Henrichon totiž často používá působivé celostránkové nebo dvoustránkové obrázky, o kterých platí pořekadlo, že na velikosti záleží.

Když už jsem u té velikosti, tak zdaleka největší škodu u recenzovaného titulu vidím v absenci hutného průvodního slova. Kdy jindy by se podobný bonus měl objevit, když ne u zajímavého komiksu podle skutečné události? Místo toho má každý ze dvou autorů na poslední stránce fotku, životopisná data na dvě věty a trochu rozsáhlejší poděkování. To opravdu není mnoho.

Přitom v děkovačce za pomoc na vzniku komiksu jsou zmíněni třeba američtí vojáci, iráčtí bloggeři, nebo žena, která tehdy vedla tým na záchranu všech zvířat z bagdádské zoo. Za tím cítím hromady atraktivních informací, jež v knize chybí. Přitom komiksů zbytečně rozšířených o různé sebevychvalující předmluvy/doslovy znám docela dost, tak proč zrovna tady postrádám alespoň jeden fundovaný článek o pozadí celé lví kauzy a zrodu celého díla?

Po dočtení Smečky v Bagdádu lze jen zalitovat, že komiks není delší. Ale jak dlouho může trvat život šelem pohybujících se za války mezi věžáky hlavního města? Za dané situace na hrdiny těžko mohou čekat starostliví veterináři s uspávacími střelami a vidina šťastných zítřků kdesi v rezervaci. Místo happyendu však přišlo něco podstatně cennějšího – katarze. Přesně tohle fajnový cizí slovo mi naskočilo mimoděk při prohlížení posledních stránek obrazové bajky. Slovník katarzi popisuje jako „Vnitřní duševní očistu, dosaženou zvláště prožíváním uměleckého díla, hlavně soucitem a bázní.“ . Něco podobného jsem u novinky Comics Centra prožil, což se mi u komiksů zas tak často nestává, to mi věřte.

Smečka z Bagdádu
scénář Brian K. Vaughan, kresba Niko Henrichon
Comics Centrum, 2010