Příběh Koks na Palubě vycházel v týdeníku Tintin od 31. října 1956 do 1. ledna 1958. Jde o dobrodružný příběh, odlehčený – jak je tomu u Hergého zvykem – řadou zábavných gagů. Od samého začátku se autor na příhody, a zejména na nehody našich protagonistů dívá s ironickým, místy s lehce parodizujícím nadhledem.

Staří známí
Příběh, který začíná v kině, se postupně se přenáší z Moulinsartu do fiktivního emirátu jménem Chemed, známého věrným čtenářům z alba „V zemi černého zlata“. V příběhu se postupně objeví sedmnáct postav z předcházejících epizod tintinovské ságy. Jsou to: (pochopitelně) Tintin a kapitán Haddock, dále generál Alcazar, Filuta, nesnesitelný Abdallah, komorník Nestor, Kadlec a Tkadlec, profesor Hluchavka, Dawson (z alba „Modrý lotos“), všestranný obchodník Oliveira da Figueira, Mull Paša alias doktor Müller, emír Mohamed Ibn al-Kulajda, markýz di Gorgonzola alias Rastapopoulos, Bianca Castafiore, Allan (známý z epizod „Faraonovy doutníky“ a „Krab se zlatými klepety“) a nakonec i pojišťovací agent Serafín Lampion, který se s úsměvem na rtech postará o závěrečnou katastrofickou scénu. Přítomnost těchto osobností svědčí o tom, že si Hergé již dokázal vybudovat plejádu kladných i záporných charakterů, v jejichž světě se cítí doma, a nemusí se obávat, že mu jeho vesmír naruší nějaký nezvaný vetřelec. Jedinou výjimkou je zde estonský letec Pjotr Szpim. Pozornému čtenáři navíc jistě neunikne, že roli protagonisty v tomto příběhu přebírá kapitán Haddock a Tintin mu často jen sekunduje.

Akce
Autor vystavěl svůj příběh na dvou základních principech: na principu kontrastu a na principu postupného zvyšování napětí. Napětí ostatně stoupá nesmírně rychle, děj často pádí jako pominutý, od ztracené peněženky generála Alcazara se jedním dechem přeneseme k Rudému Moři a zúčastníme se konečného odhalení mezinárodní sítě pašeráků. Kontrast je pak založen na malicherných střetech a drobných všedních starostech, jež doprovázejí skandální odhalení, k nimž podstatnou měrou přispějí naši hrdinové: Tintin a Haddock.

Hergého ironický přístup k vlastnímu – v podstatě vážnému – příběhu lze vypozorovat občas „mezi řádky“: v Rastapopoulosově převleku za Mefista, ve skutečnosti, že palubní vysílač „opraví“ Tintin tak, že zakopne o přívodní kabely, v bizarním osudu podvodní miny, kterou spolkne hladový žralok apod.

Cholerické diskuse kapitána Haddocka s černými muslimskými poutníky do Meky mohly snadno sklouznout do narážek na nadřazenost bílé rasy. Hergé však ze střetnutí dvou rozdílných povah a životních názorů přitom vyšel se ctí. Haddock si sice nedokáže odpustit své pověstné barvité nadávky, nicméně nikde své pasažéry nenapadá pro barvu jejich kůže nebo pro jejich náboženství. A dokáže dokonce spolknout (na str. 50) i dobře míněnou repliku jednoho z poutníků: „My nejsme ektoplasmy na kolečkách, pane. My jsme dobří muslimové. Chceme do Meky.“ Celá vzrušená diskuse byla původně napsána v lámané a primitivní francouzštině. Po protestech několika antirasistických organizací ji Hergé přepsal do spisovné francouzštiny. Jen na jednom místě (na str. 47) ponechal lámanou francouzštinu, a to paradoxně v ústech kapitána Haddocka.

Kvapíku jednotlivých akcí odpovídá i novátorské (ve srovnání s prvními Tintinovými dobrodružstvími) rozvržení obrázků na stránce: Hergé – aniž by tím ztížil čitelnost jednotlivých sekvencí – roztahuje záběry do vertikály (str. 34 a 58), popř. do horizontály (str. 18, 20 a 36), neváhá zahltit takřka celou stránku „novinovými výstřižky“ (str. 60), používá obrázky malým rozměrů (str. 23) apod.

Několik zajímavostí
Podstatná část děje se odehrává na nákladní lodi „Ramona“. Hergé ve snaze po co největší autenticitě se v doprovodu svého asistenta Boba de Moora nalodil na palubu švédské nákladní lodi a několik dní na ní fotili a pořizovali náčrtky. Palác vytesaný ve skále, do něhož se po převratu uchýlí Ibn al-Kulajda, je věrnou reprodukcí jednoho ze skalních hrobů v Petře v Jordánsku. Na panoramatickém obrázku v dolní části str. 36 se Tintin odvolává na doktora Bombarda. Dr. Alain Bombard (1924-2005) byl francouzský biolog, který roku 1952 podnikl několik osamělých mořeplaveb, při kterých se pokusně živil pouze planktonem, rybami a malými doušky mořské vody. Hergé chtěl tento příběh původně nazvat „Žraloci Rudého moře“. Kresba na obálce explicitně odkazuje na známý obraz Théodora Géricaulta „Vor Meduzy“.

Překlad a chrápání, které neuslyšíme
Překlad Kateřiny Vinšové si i v tomto svazku udržel vysoký standard. Pouze na 1. obrázku na str. 44 opomněla přeložit text „Ať vás čert rozsápe!“ (v originálu „Que le diable vous étripatouille!“). Je ovšem možné, že tato výhružka kapitána Haddocka se již nevešla do příslušné bubliny, a byla proto vědomě vypuštěna.

V českém překladu chybí na čtyřech místech onomatopoie. Nejtrapněji se toto opomenutí projevuje ve 4. obrázku strany 23, kde chybí Hadockovo chrápání „RRR RRR“, bez kterého promluva třetího vojáka na témže obrázku ztrácí smysl. Na obrázku, který je hned pod takto postiženým záběrem chybí chrápání znovu! V 1. stripu na str. 49 se nůž arabského otrokáře zabodne těsně před Filutův čenich. Onomatopoie „DZINNG“ zde opět chybí. A Aby toho nebylo málo, chybí i otazník za velkým titulkem „ODKUD SE VZALA LETADLA ŠEJCHA AL-KETSALA“ na str. 60!

Tintinova dobrodružství #19: Koks na palubě
Autor: Hergé
Albatros, 2010
záznam v comicsdb