Poprvé se setkali, když se Emmanuel Guibert zeptal na cestu důchodce s lehce americkým přízvukem. To ovšem ještě netušil, že směrem, který mu veterán ukázal, půjde po mnoho následujících let. Ještě týž večer se znovu setkali na koncertě, kde se aspoň pozdravili. Když se potkali potřetí, Guibert si zrovna skicoval přístav a Alan Ingram Cope venčil svého psíka. Zde by šlo napsat, o jakou úžasnou náhodu se jednalo, ale není tomu tak. Říkejme tomu třeba osud, ale ať už byly síly v pozadí tohoto příběhu jakékoliv, životní osudy amerického veterána měly být zaznamenány a odvyprávěny.

Předně je třeba říct, že Alanova válka není prvoplánově válečný komiks, i když zde leckterý fanda druhé světové války najde mnoho nevšedních detailů a postřehů. Je to fascinující příběh člověka, který byl povolán do války a který se v podstatě choval tak, jak zněly rozkazy. Dějinami při tom nehýbal ani o píď, byl jen jejich svědkem. Jeho vyprávění dokázal Guibert mistrně zpracovat, zestručnit a vyzdvihnout.

Celou první knihu zabírá výcvik a příprava na nasazení v Evropě včetně mnoha perliček, se kterými se může člověk setkat jenom v armádě. Druhý svazek již sleduje Copea „v akci“, kde nakonec dojde i na ostrou střelbu. Myslím, že moc neprozradím, když napíšu, že při ní není prolita ani kapka krve. Zvláštní lahůdkou pro českého čtenáře je pasáž, kdy se Alan dostane s americkým vyjednávacím konvojem do Prahy ještě před příchodem Sovětů. Člověk pak zjistí, jak málo chybělo k osvobození a nikoli „osvobození“, které známe z následujícího chodu dějin.

Zcela integrovanou součástí díla je kresba. Zvídavého čtenáře hned zaujme výtvarné zpracování, při němž autor nejdříve kreslí na papír vodou a následně do ní vpustí tuž. Důležitější je ale fakt, jak taková kresba na komiks pasuje. A právě zde se odhaluje geniální technika, která není efektně samoúčelná, ale naopak perfektně vyjadřuje přesně to, co má. Svým barevným podáním a tónováním evokuje staré fotografie pořizované v době, o níž Guibert vypráví. Zároveň jednoduchou stylizací umocňuje vyprávění a vypadá jako otisk Copeových vzpomínek, které zůstaly v paměti jen po určitou mez (například vybavování tváří).

Ačkoliv zde píši o prvních dvou dílech trilogie, kterou završí teprve třetí díl vydaný ke KomiksFEST!u, již teď prohlašuji Alanovu válku za jeden z nejlepších komiksů, co u nás zatím letos vyšly. Meander sáhl po mistrovském kousku, kterému nechybí skvělé řemeslné zpracování ani poutavý životní příběh. Na závěr nelze opomenout vyšší cenu jednotlivých dílů, ale pokud se neptáme, kolik to stojí, ale jestli to stojí za to, pak odpověď zní jednoznačně ano.

Alanova válka #1 a #2
Autor: Emmanuel Guibert
Meander, 2010
záznam v comicsdb: 1. díl, 2. díl