Uplynulý rok by nemohl v klidu spát (ať už uplynulé roky spí kdekoli), kdybychom ho s odstupem času nezrekapitulovali. Položili jsme si tedy několik zásadních otázek. Pak nás to ale přestalo bavit a přešli jsme radši ke komiksům. Takže které loňské tituly nás nejvíc zaujaly? Jaké důležité události se přihodily? A co se nepovedlo?

Na naší straně dostalo možnost odpovídat deset redaktorů nebo příležitostných přispěvatelů Komiksária. Čtenáři nás ale klidně můžou přejet v komentářích…

Vybíráme zajímavé zahraniční kousky, které loni vyšly i v českém jazyce.

Michal Jareš
Nijak se ti naši nakladatelé nevycajchlovali – možná tak Alanova válka, Kůstek a Calvin a Hobbes. Případně výběr ze stripů Alison Bechdelové (Lesby k pohledání). Nemůžu brát vážně Omnibusy ani Kick-assy ani Parchanty: všechno je to spotřební čtivo, které za dvacet minut přečtete a nikdy se k tomu už nevrátíte, protože není nejmenší důvod. Fajn, máme tady tři díly ze 100 nábojů, kde se dá učit doslova kompozice stránky, ale už jsem je bohužel četl před deseti lety.

Karel Jerie
Jedním slovem – Kůstek.

Pavel „Pafko“ Kořínek
Potěšilo vyšší zastoupení komiksových stripů: zdomácněl už Calvin a Hobbes, konečně se v důstojné podobě objevil i Charlie Brown se Snoopym (aka Peanuts) a Lesby k pohledání Alison Bechdelové ukázaly jinou podobu stripového formátu. Nakladatelství Hanami zahájilo svoji řadu mang pro dospělé několika zajímavými tituly, za vyzdvihnutí stojí zejména dvojice knih Kniha větru a Nebeský orel excelentního Džiró Tanigučiho. Díky i za Evropu, trojsvazková Alanova válka či možná trochu přechválená, stále ale velmi působivá Výprava za ptákem času nabízejí skvělou alternativu pro ty čtenáře, které současné omnibusové třeštění BB/artu nechává klidnými.

Richard Podaný
Sandman: Konec světů – když něco, co je podle mnohých „jen“ nadechnutím před mocným finále (The Kindly Ones), je samo o sobě tak proklatě dobré, je se na co těšit. Dále jsem moc rád, že se chytil Thorgal a série jede dál a dále; třeba ji s trochou štěstí přece jen dovydáváme… Kromě toho mi udělalo radost, že se podařilo posledním svazkem kompletně dovydávat Komiksovou historii světa. Plus řada dalších výborných kousků; myslím, že to byl dobrý ročník.

Tomáš „Keporkak“ Prokůpek
Pořád se nemůžu nabažit Calvina a Hobbese. A tuším, že tenhle stav bude trvat ještě dlouho.

Martin „M@P“ Přibyl
Z překladových věcí u mě nejvíc zabodovala Alanova válka pro své mistrovské ztvárnění života jednoho (ne)obyčejného amerického veterána. Snad nejskrytější peckou je Prcek Chlupino, určený nejmenším dětem, ale je to bomba a u nás doma hotový kult. Potěšil i Soudce Dredd, jakožto poctivě odvedená klasika. A všimli jste si, že už vyšli všichni Asterixové? To je důvod k oslavě, jedna velká série je tu završena! Přijde teď na řadu vydání nejúspěšnějších dílů v některém z místních dialektů, jak už se leckde stalo? A mělo by se to vzít pěkně kratce po ostravsku, malebně po horňácku či v hantecu s příchutí němčiny?

Lukáš Růžička
Nikdo nemá tak efektivní návnady jako Brian K. Vaughan. Skoro na každé straně rozehrává zajímavý dialog, poslední panely na stránce končí otázkou nebo něčím překvapivým. Člověk najednou zjistí, že neotočil stránek deset, ale sto, protože permanentně visel na háčku. V měsíčních řadách navíc dokonale pracuje s plynutím času a dlouhodobým vývojem postav. Nejen proto patří Y: Poslední z mužů k nejlepším sériím vydávaným po roce 2000. Smečku z Bagdádu s nádhernou kresbou Henrichona by chtěl mít v bibliografii leckdo, a přitom u Vaughana patří ke slabším kouskům. Mot zabodoval s Ottovou retrospektivou R.I.P. Best of 1985 – 2004, švýcarský „Meister“ dává nový význam slovu naškrábat. Zatímco Ott slova nepotřebuje, Soudce Dredd i členové Výpravy za ptákem času toho namluví dost, aniž by nudili. V jednom případě to doprovází nádherná perokresba, ve druhém vás hypnotizují fantastické krajiny. A Kůstek je čtení úplně pro každého, ať už s komiksem začíná nebo má načtené i klasické stripy, které se Smithovi pokoutně vloudily do jeho okouzlujícího veledíla.

Jan „was“ Samohejl
Ze zahraničních děl se mi líbila Smečka z Bagdádu. Jsem zvědav, jestli mě i při druhém čtení někdy v budoucnosti závěr zasáhne podobně jako poprvé. Dvakrát se mi už rozpadl sborník povídek Exit – tak jsem rád, že v bytelnější vázané verzi vydal Mot knížku R.I.P. Best of 1985 – 2004. V neposlední řadě mě potěšila i drobnost v podobě pražského příběhu Hellboye z Pražského upíra.

Vhrsti
Chronický samotář Bill Watterson poskytl po více než dvaceti letech v ústraní svůj první e-mailový rozhovor. Vtipný. Takže Calvin a Hobbes. Ale i Gaza − Poznámky pod čarou dějin, Miluju Led Zeppelin a pořád ještě Donžon. Pro holky překvapivě inteligentní a vtipné Pupíky, pro kluky Kůstek, pro děti Malý upírek a pro úplně nejmenší Prcek Chlupino.

Vladimír „Zarkoff“ Zavadil
Tintinovo album Šperky madam Castafiore, které znamená absolutní vrchol Hergého tvorby.