Po vydání třídílné recenze Encyklopedie komiksu v Československu od Tomáše Prokůpka a Milana Krejčího se nám ozvali autoři knihy, pánové Robert Pavelka a Josef Ládek, se svým vyjádřením k danému textu. Jejich reakci zde nyní v neupravované podobě zveřejňujeme:

Třídílná recenze Encyklopedie komiksu na těchto stránkách zabrala dost místa a v diskusi kromě několika bohužel poplatných názorů také zazněl návrh na to, aby se ke kritice vyjádřili sami autoři. Vítáme možnost, kterou máme od provozovatelů Komiksária.cz a na prostoru, který nám poskytli, chceme splatit další dluh. Tentokrát autorský a vysvětlující.

Základem všeho ovšem je, že lidé následující řádky budou číst a ne v nich hledat jen další munici. Neboť až do nedávné doby jsme se domnívali, že fanoušci komiksu tvoří skupinu zájmově sloučenou a ne balancující na hraně zášti a snahy své konkurenty či „konkurenty“ potopit. Je nám také jasné po tomto příspěvku může být diskuse opět velice rozsáhlá, ale předesíláme, že naším záměrem není vyvolávat nějaké slovní bitky, nýbrž vyjádřit své stanovisko k tomu, co se tu odehrávalo před nějakou dobou.

Původní rozsah našeho příspěvku byl podstatně delší, ale po korespondenci s panem Prokůpkem jsme se rozhodli vynechat velké vysvětlující plochy. Ne proto, že by jim chyběly argumenty, nýbrž proto, že hlavní kritika, která se snesla na naši hlavu, se většinou netýkala fundovanosti publikace, ale něčeho docela jiného. Ale postupně – dostalo se nám výzvy se řádně, chlapsky přiznat k chybám, které v Encyklopedii jsou. Rozhodně nebudeme zastírat, že vyjmenované nedostatky kniha – bohužel – obsahuje (i když se můžeme dohadovat o tom, zda je například natolik zásadní chybou, jestli uvedeme místo absolventská práce termín disertační. Nehledě k tomu, že v roce 2007, kdy jsme práci na knize začali, na zmíněném webu bylo skutečně uvedeno disertační). Je třeba ale také dodat, že když už pánové Prokůpek a Krejčí věnovali tolik času a prostoru detailnímu rozboru, měli udělat to, co radí nám: totiž jít do hloubky a zjistit si některé okolnosti, které vznik a vydání této knihy provázely. Jako zkušení autoři by mohli a měli vědět, že dnešní svět, a ten knižní zvláště, se ubírá cestami efektivity a rentability. A v linii nebo chcete-li vztahu autor-vydavatel-distributor není první jmenovaný vždy ten, kdo má ve všem poslední slovo. Vydání jakékoli publikace je vždy snahou co nejlépe zmíněné tři elementy sladit co nejpříznivěji, což někdy může znamenat jisté problémy. Proto se může zdát, že zmíněné dílo vlastně vůbec encyklopedií není, protože nenaplňuje určité aspekty. K tomu lze říci, že doba přesného škatulkování má něco do sebe, ale existují případy, kdy i přes maximální snahu nemůžete cokoli – film, knihu, píseň, obraz či sochu – přesně označit stylem, směrem či nějakým dalším zařazením. V dnešní době se neustále žehrá, že se málo čte. Při vyslovení encyklopedie může mít někdo pocit, že půjde jen o suché vypočítávání faktů a strohé umělecké hodnocení. My jsme se pokusili ji pojmout jinak a vnést do ní i něco děje. Pokud se to neslučuje s přesným odborným pojetím encyklopedie, je to z tohoto úhlu pohledu chyba, ale raději budeme, když si někdo přečte knihu, která není onou ryzí encyklopedií, ale čtenáři něco řekne.

Co se týče chyb gramatických nebo rozporů v informacích, tady bohužel musíme říci, že autor není a ani nemůže být schopen kontrolovat do poslední chvíle práci korektorů. V tomto směru nelze souhlasit s názorem Polygrapha, že autor za dané dílo odpovídá až do vydání. Pokud by měl ještě po korektorech všechno znovu kontrolovat, nemusí tito vůbec být. Neboť oni mají za úkol najít nejen gramatické chyby, ale upozornit i na fakt typu: nahoře máte kreslíře Hlavsu, dole Perglera – co je tedy správně? Navíc každý autor, který po sobě čte své dílo po šesté až dvanácté už automaticky chyby přehlíží. To není ignorace, nýbrž fakt – podvědomě se soustředí na obsah, přemýšlí ještě dodatečně o stavbě vět a stylizaci a logicky mu uniká gramatika. Hovořili jsme na toto téma s několika spisovateli, redaktory a podobnými lidmi a drtivá většina nám potvrdila, že je naprostý nesmysl převzít dílo po korektuře a znovu se pustit do jeho kontroly. Chyby se tím samozřejmě neodmažou, mrzí nás, že v knize jsou a znamená to pro nás poučení do další práce.

Ještě než se dostaneme k nejzávažnější otázce celé encyklopedie bychom rádi uvedli na pravou míru snahu vyvolat ze strany autorů recenze zdání, že snad stavíme někomu pomník. Jestliže píšete o něčím díle, a dotyčný má možnost vám k němu něco říci, je pochopitelné, že ho kontaktujete. Co hodnotíme za naprostý nesmysl, je tvrzení, že by kniha měla heroizovat V. Tomana a vynášet jeho dílo do nebes. Dost pochybujeme, že člověk literárně stále činný a držitel několika ocenění někde v koutě hryže sobě nervózně nehty a čeká, až se objeví nějaký Pavelka s Ládkem a budou ho oslavovat. Mluvili jsme nejen s ním, ale i s dámami Kholovou, Plickovou a Tetourovou, pány Šorelem, Dundou, Víškem, Pilným, a opravdu nemáme pocit, že bychom někoho vědomě vynechali. Jestli se nám na někoho nepovedlo sehnat kontakt, nebylo to záměrně. A navíc, v encyklopedii je opravdu několik drobností nikoli přesných, ale máme za to, že v ní není zásadní nedostatek v duchu – chybí tam tento komiks nebo tam není tohle a tohle dílo.

Bohužel největší záležitost, která kritikům encyklopedie vadí, je její údajná neserióznost v oblasti poplatnosti vůči socialismu. Otlouká se nám o hlavu Lenin, zakládání revolučních výborů v Přerušením souboji a vůbec jeho zařazení, absence důsledného odsouzení socialismu a poukázání na ideologickou podstatu některých uvedených komiksů. Je jasné, že pánové Prokůpek a Krejčí tuhle dobu nemusejí, ale to ještě neznamená, že se o ní bude psát jen tendenčně. Pan Prokůpek se vlomil do svobodného světa ve čtrnácti letech, a nechť se na mě nezlobí, v tom věku mě zajímalo něco docela jiného než to, jestli jsou politici zkorumpovaní a zda není se socialismem něco v nepořádku. V té době jsem opravdu vnímal, že existuje pionýrská organizace, přišlo mi nesmírně zajímavé, že si mohu zastřílet z kulometu (o sedm let později při ZVS už jsem tak nadšený nebyl), že můžu prožít zajímavou brannou hru a projet se „ótéčkem“. I mně tehdy plno věcí vadilo, třeba že nemůžu sehnat své oblíbené Beatles nebo zdaleka ne tolik o formuli 1. Tuhle dobu jsem ale prožil a to, co se ve Strážcích píše, tak doopravdy bylo. Jestli poněkud přibarvené nebo ne, to je kolorit jakéhokoli uměleckého díla. Američané také nikdy nenatočili film o My Lai, které s demokratickým světem má společného asi tolik jako Lidice. V dnešní době se potýkáme s korupcí, překrucováním skutečností, podvody a nevyjasněnými vraždami – každé období má své klady a zápory. To, že jsme popsali komiksy z určité časové periody a nenazvali je škvárem proto, že vyšly právě v té době, není prohřešek, nýbrž odstup. Jestli jsou to komiksy angažované či nikoliv, to ať hodnotí ten, kdo to hodnotit chce.

Zcela závěrem jen tolik – pokud se autorům kritiky nelíbí grafické uspořádání, můžeme použít protiargument z úst pánů Petráčka, Schönberga, Čermáka a dalších, kteří se k němu vyjádřili pochvalně. Bez dalšího komentáře. Je-li podle pánů Prokůpka a Krejčího Víškova kresba na malé umělecké výši, doufám, že oni toho už nakreslili tolik, že mají dostatečně odborný náhled na danou věc. A k fundovanosti porot, které knihu nominovaly na zmíněná ocenění – dovolíme si jen upozornit, že ani jedna nominace nebyla v oblasti komiksu, nýbrž teoretického textu. A pokud pánové Prokůpek a Krejčí pochybují zejména u Zlaté stuhy o erudovanosti pánů porotců, bylo by zajímavé znát jejich názor poté, co byli těmito lidmi vybráni jako vítězové v kategorii Nakladatelský počin roku.

autoři: Robert Pavelka (+ Josef Ládek)