Tintin zažil karneval místo revoluce, bavili se i Snoopy s Asterixem

Hergého fanoušci museli čekat celých osm let, až do roku 1974, než se v časopisu Tintin objevily první sekvence posledního plně dokončeného dobrodružství jejich oblíbeného hrdiny.

Zdůvodnění podal samotný Hergé: „V té době jsem podnikl celou řadu cest. Do Itálie, Řecka, USA, do Skandinávie, …“ Kompletní album Tintin a los Pícaros pak vyšlo v roce 1976. Objevíme v něm ozvuky Castrovy revoluce, nesčetných latinskoamerických státních převratů i státnických manipulací ze strany obou supervelmocí. Hergé zde staví proti sobě „karnevalového Mussoliniho“ Tapiocu, spojence prosovětské Bordurie, a jen o něco málo sympatičtějšího generála Alcazara, kterého podporuje International Banana Company.

Haddock, Tintin a profesor Hluchavka pomáhají Alcazarovi uskutečnit revoluci a svrhnout Tapiocu. Jde však o skutečnou revoluci? Přesněji bychom mohli říci, že ke šťastnému vyústění celého dobrodružství dopomůže palácový převrat, ve kterém jeden generál vystřídá druhého, aniž by se něco příliš změnilo. Zřetelně to ukazuje porovnání obrázků na str. 11 a 62: změnila se uniforma policistů, změnilo se oslavné heslo, ale předměstské „slumy“ zůstaly stejné. Proč tedy naši hrdinové Alcazarovi vůbec pomáhají? Nemohou rezignovat, protože je nezbytné osvobodit jejich přátele: Kadlece, Tkadlece, Biancu Castafiore, Irmu a Wagnera.

Něco se však změnilo, a to hned na první stránce alba: Tintin již nenosí pumpky, ale džínsy. Na přílbě má znak amerických pacifistů a dokonce se mazlí s kapitánovou kočkou (a nebojí se, že by Filuta snad mohl žárlit). Největším překvapením však je, že nechává odjet Haddocka a Hluchavku do Tapiocapolis samotné a připojí se k nim až po několika dnech.

Navíc se nemůžeme ubránit dojmu, že se Hergé na celý příběh dívá pobaveně a s jistým odstupem. Alcazar, který hodlá uskutečnit revoluci, musí doma umývat nádobí. Jeho chrabří revolucionáři se mění na bandu opilců. Zpěv Biancy Castafiore nechce nikdo poslouchat. Státní převrat proběhne v šaškovských kostýmech, které jsou vrcholem nevkusu či chorobné fantazie Serafína Lampiona. Alcazarově manželce se vládní palác nelíbí, protože je příliš rozsáhlý, dá mnoho uklízení a tak dále. Typickou scénou, příznačnou pro totalitní režimy, je obrázek na str. 20, na kterém si jde Haddock koupit do trafiky trochu lulkového tabáku.

V albu, jehož texty skvělě přeložila Kateřina Vinšová, nás čeká setkání s několika starými známými: objeví se zde Ridgewell a Pablo z alba Ulomené ucho a plukovník Sponz (nyní Esponja) z příběhu Případ Hluchavka. Prohlédneme-li si pozorně záběry z karnevalu na str. 54, 59 a 60 zjistíme, že se jej účastní mimo jiné i Asterix, Snoopy, Kačer Donald i Mickey Mouse.

Konečně se také dozvídáme, jaké je křestní jméno kapitána Haddocka.

Tintinova dobrodružství #23: Tintin a los Pícaros
Scénář a kresba: Hergé
Albatros, 2011
záznam v comicsDB

2 komentáře u „Tintin zažil karneval místo revoluce, bavili se i Snoopy s Asterixem“

  1. ..vyšel také komiks Tintin v Kongu,který původně neměl vyjít.V zahraničí ho napadlo několik lidí kvůli rasismu,řeší to soudy….Marek sx

  2. No se zviřatky se Tintin dle ukazky z alba co je na netu taky moc nemazlil. Jsem na tuhle raritku zvědavej :)

Komentáře nejsou povoleny.