RECENZE: Jako fanoušek japonského komiksu bych měl být nejspíš rád, že slovo manga už je ve světě natolik cool, že s ním někteří tvůrci dokonce nahrazují i obecnější výraz komiks. Jak jinak si vysvětlit, že například nigerijsko-anglický autor Siku (vlastním jménem Ajibayo Akinsiku) nazval svoje ambiciózní komiksové zpracování Ježíšova příběhu právě Manga Ježíš.

Ve skutečnosti totiž nemá s mangou – až na pár drobných detailů – nic společného. Siku s ním navázal na úspěšnou knihu The Manga Bible. Dílo původně vydané v letech 2008 a 2009 ve třech svazcích vyšlo vloni v českém překladu v jedné knize. Z náboženského proroka dělá superhrdinu, který toho hodně napovídá, ale nemá ani daleko k rázné akci. Není to jediný titul na českém trhu, který ledabyle žongluje se slovem manga.

Asi před deseti lety jsem byl v pražském Rudolfinu na výstavě velkoformátových fotografií Bettiny Rheimsové, na nichž byl Ježíš a další postavy z Bible vyobrazené jako rozesmátí cool lidé žijící v naší době. Takhle nějak by vypadalo náboženství vymyšlené reklamkou, říkal jsem si tehdy lehce pobaven.

Manga jako nálepka

Něco podobného mě napadlo i při čtení Manga Ježíše – Siku sice zůstává v historických reáliích, ale z Ježíše dělá bodrého vysokého správňáka s grungeovou bradkou a vlasy vždy náležitě čechranými větrem, který jako kdyby vypadl z nějakého hollywoodského filmu.

Když v jednom okamžiku rázně vyhání bičem obchodníky z chrámu, připomíná zase pro změnu hlavního hrdinu nechvalně známé béčkové filmové ujetosti Jesus Christ Vampire Hunter. Jeho horkokrevný parťák Jan Křtitel je pak rovnou Tarantinovským uzlíčkem nervů, o němž nikdy nevíte, co provede.

České vydání Manga Ježíše chce nejspíše vyjít vstříc rodičům, kteří by svým pubertálním dětem milujícím komiks chtěli dát něco „hodnotného“. Slovo manga zde narozdíl od komiksově vyspělejších zemí ještě nefunguje jako vábička na teenagery, ale můžeme to brát jako ozvěnu z větších komiksových trhů, kde japonský styl už vládne. Napodobovat mangu je na západě poslední tři roky dost zásadní trend, který zasahuje od seriózních děl La nouvelle manga (Wikipedie) či Adriana Tomina (BB/art od něj vydal skvělou Letní blondýnku) až po brakové pokusy parazitovat na přitažlivosti dálnovýchodní exotiky.

Ostatně právě děl z této kategorie bylo v češtině až donedávna více než těch původních japonských. Pokud se nepletu, tak první „mangou“ v českém překladu byla na přelomu tisíciletí ochutnávka z The Dirty Pair Adama Warrena v časopise Crew (komiks vychází z původního japonského anime). Stejným příkladem je série Manga Shakespeare (Albatros vydal tituly Richard III, Romeo a Julie, Hamlet, Sen noci svatojánské), v níž Brit Richard Appignanesi pro změnu supermarketovým stylem rozžvýkává anglického dramatika.

Aby nevznikla mýlka – stejně jako hip hop není hudba, kterou dělají jen a pouze černoši v ghettu, a country se nehraje jen v Nashvillu, stejně tak není manga teritoriálně omezená na Japonsko. Aby se ale komiks mohl nazývat mangou, měl by dodržovat určitá stylová pravidla. A Siku, který od devadesátých let působil jako nádeník v časopisech 2000 AD nebo Judge Dredd Megazine, to jednoduše nedělá.

Ježíš Kristus Superhrdina

Perokresba a práce s černou a bílou by ještě seděla, ale zatímco manga je ve své jednoduchosti efektivní, Siku chce být hlavně efektní. Nejde ani tak o to, že jeho hrdinové nejsou moc podobní typickým manga postavičkám, jeho stylu především chybí smysl pro tempo a vyváženost. Tam, kde by se manga meditativně zastavila, vrší Siku jednu kulervoucí akci za druhou a zcela nejaponsky nešetří patosem, který – vzhledem k tématu a náboženskému zaujetí tvůrce – ze stránek přímo stříká.

Příběhy Ježíše v Japonsku
Yoshikazu Yasuhiko (Tezukův student a autor komiksového zpracování anime Mobile Suit Gundam či původní návrhář postav z anime verze Dirty Pair) vydal v polovině 90. let podstatně střízlivější a méně efektní mangu Jesus. Podle mě zdaleka nejzábavnějším komiksem, v němž se Kristus objevuje, je Seinto Oniisan (Svatí mladíci) od Hikaru Nakamury, ten začal vycházet v roce 2007. Po dvou tisících let těžké práce dostal Ježíš zaslouženou dovolenou a se starým kámošem Buddhou (překvapení?) si pronajmou byt v současném Tokiu, odkud se vydávají zkoumat kulturu Japonska. Velmi vtipná manga dostala před dvěma lety Tezuka Osamu Cultural Prize a její sbírky pravidelně atakují prodejní Top 10. Podle Eda Chaveze z nakladatelství Viz ale v anglickém překladu zatím nevyjde, protože japonský vydavatel se bojí, že by mohla v USA narazit na náboženské fundamentalisty.

Je to trochu jako anglické televizní zpracování muzikálu Jesus Christ Superstar z roku 2000 – všechno je tak opojně krásné a charaktery postav černobílé, až máte pocit, že sledujete oddechovou akční selanku a ne příběh, který zrodil jedno z největších náboženství posledních dvou tisíciletí. Z Ježíše prostě dobrý akční příběh nikdy vzejít nemůže, jen špatný akční příběh.

„Jako křesťan si uložil za úkol seznámit s Biblí co nejširší veřejnost,“ prozrazuje zadní strana knihy úmysly, s nimiž Siku do projektu Manga Ježíš šel. S jeho komiksem se to má trochu jako s křesťanským rockem, který hraje Rádio Proglas. V euforických písničkách se často zpívá „Ježíš je vážně boží“, ale nějak už se nedojde k tomu, proč je vlastně boží. A tento komiks se stěží zmůže na sacharidový refrén.

Manga Ježíš
Siku
Překlad Klára Břeňová, Volvox Globator, 2010, 340 stran, 349 korun
záznam v comicsDB