RECENZE: Až výtvarník Dave McKean přijede v říjnu na KomiksFEST!, někdo si na autogramiádu vezme českého Sandmana, někdo sbírku kratších komiksů Pictures That Thick, někdo McKeanův opus Cages, někdo klasické spolupráce s Neilem Gaimanem jako Vraždy a housle, Mr. Punch nebo The Wolves in the Walls.

Nemělo by se ale zapomínat na to, že McKean letos po dlouhé době vydal nový a pořádně dlouhý autorský komiks Celluloid, ve kterém naplno odhaluje svoje erotické vize. A právě McKeanova návštěva Česka nám dala ideální záminku, abychom se na jeho nejnovější počin podívali blíže. Lépe řečeno: Abychom otravovali Davida „Zacka“ Zachovala, mimo jiné zakladatele comicsDB, jestli by o svém oblíbeném autorovi nenapsal. A on napsal.

„Přišel mi další balík comicsů.“
„Něco zajímavého?“
„Porno od McKeana.“
„Porno? Ježiši!?!“

Přesně. Erotický komiks, obzvlášť ve své nejtvrdší formě, nepatří žánrově mezi tradiční kolébky kvalitního komiksu. Neplatí to ostatně jen pro obrázkové čtení pro chlapce a dívky, toto stigma laciných prvoplánových slaboduchostí se táhne skrz veškerá média naprosto demokraticky. Jakkoliv zní věta „Na porno nekoukám, přijde mi směšné“ vždy trochu trapně, je většinou minimálně z poloviny pravdivá.

Najdou se výjimky, zvlášť čím hlouběji do historie jdeme, ale na záchranu žánru v očích veřejnosti je to málo. Kreativní zpracování tématu tak intimního, jak jen sex dokáže být, vyžaduje od autora především odvahu odhalit sebe, protože čím hlouběji se ponoří, tím výraznější vhled do svého chtíče nabídne. A tím silnější je dopad na diváka. Na scénu nastupuje Dave McKean. Výtvarník a scenárista, který se nestydí popisovat sebe, svůj život, své okolí, své sny a tužby.

Erotické podvědomí

Celluloid, McKeanův poslední autorský počin, původně vznikal jako osobní projekt, který měl vyjít pokoutně v nákladu několika stovek kusů bez uvedení autora. Vše se naštěstí po dokončení zvrtlo a tento grafický román má čtenář možnost sehnat v běžné distribuci. Duch jakéhosi tajného deníku ovšem zůstává.

Příběh je prostinký, jak jsme ostatně u porna zvyklí. Jsme diváky postupného propadání do erotického podvědomí zralé ženy, která začíná svou pouť sledováním porna z filmové promítačky (odtud název), až se nakonec stane jeho součástí. Potud vlastně nic objevného, i když to samozřejmě přesahuje běžnou zápletku s instalatérem protahujícím trubky osamělé ženě v domácnosti. I zde – poplatně funkčním metodám žánru – totiž příběh tvoří jen kostru, na kterou autor nabaluje další hmotu, jež uplácal nejspíš ze svých erotických snů a takřka neomezeného výtvarného rozpětí křídel.

Každá scéna má vlastní unikátní pojetí a styl, společné mají jen velký důraz na smysluplnou práci s barvami, které hrají v ději větší roli než samotný příběh. To má navíc svou vnitřní logiku, protože každá scéna se točí kolem jiného aspektu sexu, ať už to je úvodní masturbace či sex dvou žen. Jak se hrdinka noří hlouběji a hlouběji do své fantazie, pouští se autor do expresivnějších experimentů, což rámuje střídmým začátkem v holých linkách tuší (jeho největší dílo Cages je v tomto stylu nakresleno celé) a explicitním koncem z takřka čistých fotek.

Co stránka, to obraz, v němž se divák může ztratit na několik hodin. Měl jsem při listování (o čtení nemůže být řeč, McKean se obešel bez jediného psaného dialogu či vypravěče) celou dobu neodbytný pocit, že by celému projektu spíš slušel obrovský výstavní sál a několikametrová plátna na zdech. Celluloid je dokonalou ukázkou, jak svobodným médiem komiks je a jak neprozkoumaným žánrem je porno. Důkazem, že i detaily zduřelého klitorisu můžou působit patřičně a vhodně k vyvěšení v obýváku nad fíkus. Potvrzením, jak silně na nás působí grafická symbolika, v tomto případě ve formě fotek nakrájeného ovoce na místě, kde jsem se trochu obával klišé typu rozkvetlá orchidej.

Evropská estetika

Celluloid můžete brát i jako katalog McKeanovy výtvarné všestrannosti, protože v žádném jiném díle zatím nespojil tolik různých postupů jako zde. A přitom přechody nepůsobí nijak násilně.

Taková zajímavost na závěr. Když byl McKean dotázán na inspirační zdroje, mimo jiné uvedl i dva české autory. Filmaře Gustava Machatého a jeho kultovní erotický film Extáze, a Saudka. Nicméně kdo čeká Káju, toho zklamu, protože v tomto případě jde o jeho bratra Jana, přece jen ve světě známějšího fotografa. Celkově je vidět, že evropská estetika umělecké erotiky je McKeanovi blízká, a pokud je i vám, mohli byste si rozumět.

Celluloid
Dave McKean
Fantagraphics, 2011, 282 stran, 35 dolarů