Další rok zemřel, jak na něj budeme vzpomínat? Tradičně jsme z loňských 365 dní vybírali ty největší komiksové laskominy i propadáky. Z pěti dílů ankety by vám měl vyjít plastický obraz roku 2011 a toho, proč byl (nebo nebyl) podstatný pro naše oblíbené médium. Šestý díl vás pak bude lákat na nejočekávanější tituly se štemplem 2012.

Kvůli extrémní časové vytíženosti (samozřejmě spojené s komiksem) se nemohl zúčastnit kmenový přispěvatel Komiksária Tomáš Prokůpek, třeba jeho pohled doplníme časem. Premiérově se však do ankety zapojil publicista a asijský člen našeho kmenu Karel Veselý (znáte také z Aktuálně.cz), ženský hlas zastupuje Jana Fantová z realizačního týmu KomiksFEST!u a ohlížel se i Pavel Mandys, jeden z prvních českých novinářů, kteří dostali komiks do celostátních médií. A možná přijde i Zack.

A jako vždy – nebojte se přidat vlastní favority.

JANA FANTOVÁ
Víc než knihy mě loni zaujaly krátké příběhy. Naštěstí dostaly dost prostoru díky BubbleGunu, Vějíři, Comics & Manga Booku i KomikFEST! Revue. Nejvíc mě potěšil Vašek Šlajch, který dokazuje, že skvěle zvládá kreslit podle cizího scénáře. A samozřejmě očekávám nové příběhy Klytory Dana Černého.

MICHAL JAREŠ
Ten loňský rok byl dost špatný, ještě o dost horší než ty předtím, a to už je co říct… Pán času opět nevyšel, Chyba, Divoši i Ještě jsme ve válce byly pro mne ambiciózní projekty, které nechávám pro jiné, i když proti nim víceméně nic nemám. Jen jsou mi lhostejné. A tak zůstanu letos u fanzinu BB Komiks, jehož číslo 2 vyšlo na začátku roku a číslo 3 na jeho konci. Fanziny je třeba fedrovat; vzniká v nich podhoubí pro budoucí klasiky. Jinak mne pořád baví stripy Zen žen od Lely Geislerové i One man band od Vojty Šedy.

PAVEL PAFKO KOŘÍNEK
Co se vydaných domácích komiksů týče, nebyl rok 2011 zrovna z těch nejšťastnějších, o to snazší pozici by ale měl mít rok před nedávnem zahájený. Loni mě potěšilo působivé a v některých příbězích (Šlajch, Toy Box, Kučerovský) vynikající Ještě jsme ve válce, kolem a kolem přínosný a kvalitní, profesionálně zpracovaný projekt. Jen přivítat můžeme, myslím, i ustavení zinových novin KIX coby alternativní publikační platformy – velmi doufám, že slibné první číslo z podzimu nebude jen osamoceným výkřikem. Hned úvodem roku nezklamali Čechovi Dědečkové a s velkou chutí i obdivem jsem za lednových večerů procházel desátý AARGH!. Jako ostatně pokaždé.

PAVEL MANDYS
Letos žádný komiks nevyčnívá tolik třeba jako předloňské vydání Lipse Tulliana, je tu spíš několik velmi nadprůměrných věcí. V prvé řadě Lucie Lomová s albem Divoši: má onen mile staromódní styl, který ale nad ostatními vyniká srozumitelností a konzistencí. Solidní byla Chyba (Mašek a Šindelka), díky za sborník Ještě jsme ve válce: má to smysl pro přiblížení nedávných českých dějin mladému publiku i pro přiblížení komiksu publiku o generace staršímu. A také se mi zdá, že se o dost zlepšil strip Zen žen Lely Geislerové v Respektu – jako by byl odvážnější a přesněji pointovaný.

RICHARD RIP PODANÝ
Nejsem sice s to sledovat domácí produkci zdaleka tolik, jako bych měl a chtěl, ale z loňského roku mě napadají především Divoši od Lucie Lomové. Téma je mi blízké, a přestože už příběh v hrubých obrysech znám od Friče a opatrovatelů jeho odkazu, i komiksové zpracování mě zaujalo. Je sice pravda, že stejně jako původní česká beletrie, i původní český komiks tak trochu méně, než by se mi líbilo, sám „tvoří“, tedy vytváří příběhy „z ničeho“, a o to víc čerpá ze zdrojů autobiografických nebo staví, jako v tomhle případě, na již existujících příbězích. Na druhou stranu zpracování, výtvarně i ve scénáři, je tu tak sebevědomě profesionální a hladké, že pokud bych měl jmenovat hrstku tvůrců, od kterých se to stoprocentně původní české komiksové veledílo dá v budoucnu s nadějí vyhlížet, Lucie Lomová je určitě mezi nimi.

MARTIN M@P PŘIBYL
Loni rozhodně zazářil projekt Ještě jsme ve válce, který překvapil nadprůměrnou kvalitou svých příspěvků. Zvláště je třeba zmínit povídky ztvárněné Vhrstim a Tomášem Kučerovským. Mezi stripy jasně zabodoval domácí Pokus & Omyl.

LUKÁŠ RŮŽIČKA
Na Divoších je krásně vidět, jak je Lucie Lomová komiksově vzdělaná. Čistá kresba, srozumitelné vyprávění… Žádná srdcovka, ale profesionálně odvedená práce. Pak už vedou kratší věci: cokoli kreslené Václavem Šlajchem, Fanouš od Dana Černého, návrat Vladimíra 518 v KIX. A doslova si mě povodil Pavel Čech v povídce Přání (Dědečkové), které stačila jedna šipka a správná skladba obrazů k tomu, abych se zhypnotizovaně nechal tahat za nos.

JAN WAS SAMOHEJL
Hodně se mi líbili Dědečkové. Taky jsem rád, že je úspěšná knížka Ještě jsme ve válce. Zvláštně nekriticky jsem nadšen leporelem O Zlobivém houbaři, jak o tom svědčí moje nedávná oslavná „recenze„.

JAKUB CUBA SEDLÁČEK
Zdá se, že český komiks objevuje sílu vyprávění podle autentické (nebo chcete-li „autentické“) látky. A tak rok 2011 přinesl výrazná díla právě v tomto teritoriu. Třeba román Divoši nebo soubor Ještě jsme ve válce. Nicméně tím nejzajímavějším se mi zdá něco docela jiného. Zohýbané rohy, nepříjemně velký formát, titulní strana bez jakéhokoliv názvu – noviny KIX se zmocnily komiksu suverénně a bez skrupulí. Underground? Experiment? Možná, ale mnohem spíše umělecký koncept, který v čase e-knih a e-komiksů hlásá návrat k papíru. Soudě podle prvního čísla, ani zde autenticita nechybí. I když poněkud jiná, než na jakou jsme u nás doma zvyklí.

KAREL VESELÝ
Z povídkové sbírky Gymnázium příšer (byť vyšla na konci roku 2010) na mě dýchla atmosféra podvratnosti a zvláštního surreálného humoru, jehož si cením víc než jiných sterilně dokonalých projektů.

VHRSTI
Žádné překvapení ode mě v kategorii domácí komiksové tvorby nečekejte. Ostatně jsem se v ní bezvýhradně shodl s porotou cen Muriel. I mně se nejvíc líbili Dědečkové Pavla Čecha a Divoši Lucie Lomové.

VLADIMÍR ZARKOFF ZAVADIL
Fanoušovy příhody od Dana Černého pro neotřelé nápady, neotřelý humor a skvělou kresbu.