RECENZE: Nepochybuji, že každý čtenář této půvabné publikace chodil do školy a že přitom zažíval větší či menší traumata: z blížící se písemky, ze zkoušení, z diktátů, ze spolužaček (spolužáků?) apod. Snad jich ale nikdy nebylo tolik, jako v nejnovější přehlídce stripů série Peanuts, které vybral a přeložil Petr Onufer.
Každý z malých protagonistů série se se školou vyrovnává po svém. Charlie Brownovi zvládání učiva zřejmě nedělá potíže, bere školu jako nutné zlo a jen v závěru publikace začíná mít obavy o svého milovaného beagla. Usilovně se proto snaží získat povolení opustit školní lavice a potěšit Snoopyho, o kterém (mylně) předpokládá, že se mu doma po něm stýská.
Ani geniální Linus nemá se školní látkou problémy, přesto však jej škola přestává bavit a vymýšlí si nejrůznější fiktivní choroby, jen aby mohl zůstat doma v posteli. Sally, sestra Charlie Browna, má ze školy hrůzu, blížící začátek školního roku ji naplňuje zděšením a svůj odpor ke škole vyjadřuje opakovanými úvahami po smyslu vzdělání a školních znalostí. Bylo by jistě vhodné, kdyby si také každý čtenář tyto otázky pro sebe položil a pokusil se je zodpovědět.
Naprostá školní nula je však nebohá Patty, která nejen, že neví, oč ve škole jde, ale během vyučování neustále usíná. Mimo školu je však zcela bdělá a čile nadbíhá Charlie Brownovi. Pattiny školní trable současně prozrazují úskalí monotématických výběrů, které připravuje Petr Onufer. V publikaci jsme zahlceni stripy, které nám znovu a znovu připomínají, že Patty zná látku na čtyři mínus, popřípadě že Patty znovu a znovu ve škole usíná. Že by Petr Onufer nevěděl, že opakovaný vtip není vtip? Charles Schulz tyto gagy přece neřadil striktně za sebou, ale dávkoval je vždy s určitými odstupy!
Na rozdíl od ostatních hrdinů série Peanuts se Snoopy touží do školy dostat, a dokonce se mu to (na str. 183, 194, 198 a 209) několikrát podaří. Ve škole exceluje, je dokonce i pochválen, ale nikdy (!) nezůstane po škole. Nechápu proto, proč se recenzovaná knížka jmenuje zrovna „Snoopy po škole“.
Čtenář publikace se naproti tomu jistě s potěšením začte do několika minipříběhů, jako je aféra s knížkou „Úlet šesti králíčků“, Pattina úspěšná kariéra ve výcvikovém středisku „Eso“, potíže s vodní postelí apod. Mistrovským tahem Charlese Schulze je nepochybně příběh učitelky slečny Othmarové, vyprávěný a prožívaný jejím obdivovatelem Linusem. Slečnu Othmarovou (jak je Schulzovým zvykem u dospělých osob) na žádném stripu nespatříme, přesto však nás její melancholické peripetie silně zaujmou. Autorovo mistrovství se v těchto minipříbězích projevuje také v tom, že se skládají ze samostatných gagů, z nichž se pak při sekvenčním čtení vyloupne souvislý děj.
Knížka obsahuje velké množství zdařilých vtipů a vtípků ze školního prostředí; už dlouho jsem se tak nepobavil tak jako při jejím čtení. Závěrem bych však chtěl zopakovat zásadní výhradu, kterou mám k tomuto způsobu prezentace série „Peanuts“ a kterou jsem vyslovil už ve svém příspěvku ke knížce „Můj ty smutku!“. Jde o to, že takto luxusně (a draze) vypravená knížka v pevných deskách s takřka bombastickou grafickou úpravou naprosto neodpovídá duchu a původní novinové prezentaci tohoto slavného seriálu.
Snoopy po škole
autor: Charles M. Schulz
Albatros, 2012
záznam v comicsdb
Souhlasim, že takto seřazené stripy na opakující se téma není to pravé ořechové. Dal bych přednost kdyby je vydávaly v takové posloupnosti, v jaké původně vycházeli (a jak vychází např. Garfield). Navíc mi přijde, že některé ze stripů už jsem viděl v předchozích svazcích a podobně tomu bylo v Ty smutku ! (A jinde je nečtu). Na to by si měli vydavatelé dát obvzláště pozor.
Vydávat v posloupnosti osmnáct tisíc stripů? A budeš si kupovat poctivě všechny díly? Já teda určitě ne.
to Zion _lion: velmi rad bych si tech 17 897 stripu precetl v cestine pekne chronologicky:).
Ja bych byl taky pro chronologicke vydavani. Takhle me to spis odrazuje od koupi..
Mě (a obávám se, že většinu zákazníků) by naopak od koupi odradilo chronologické vydání – přece jen jsem zvyklý na nějakou výtvarnou podobu tohoto stripu a ta prvotní je dost odlišná. A navíc je to skutečně hodně stripů = hodně knih a tedy běh na dlouhou trať (a plnou peněženku).
Díky za zasvěcenou recenzi — a jen pár slov na vysvětlenou, proč Peanuts vycházejí v této podobě: podle smlouvy s majiteli práv má nakladatelství vydat napřed pět tematických výborů (čímž by se mělo vytvořit základní povědomí o seriálu), a teprve pak může přikročit k vydávání sebraných stripů. Čili: teď bude ještě následovat poslední, pátý výbor (na kterém zrovna pracuju — bude o různých fantazijních rolích, do nichž se obsazuje Snoopy), a pak už začne v Plusu vycházet kompletní Schulzovo dílo (i když, pravda, začne se rokem 1960, a stripy z padesátých let přijdou na řadu až úplně nakonec — tedy bude-li o to za ta léta ještě někdo mít zájem). Těším se na to stejně jako recenzent; je nepochybné, že výbory nejsou nikdy ideální řešení, spíše nutné zlo.
Wow. To je rozhodne super zprava. Uz jsem byl ze zoufalstvi pripraven sahnout na anglicke originaly, ale takhle si teda pockam :)
Petr Onufer: Tak to je dobrá zpráva, to abych měl v knihovně jednu polici jen na Snoopyho;-)