Černá a bílá: Kazuo Umezu, pruhované šílenství a zmutovaná slepice (2/2)

Vesmír japonského komiksu je báječné místo na život, ve kterém najdete komerční věci pro masy i fantaskní světy undergroundových vizionářů.

V následující sérii článků bych chtěl představit svoje oblíbené autory manga komiksů a jejich klíčová díla.

Černá a bílá: Děsivý Kazuo Umezu načíná kulty mangy (1/2)

Poletující třída

Děti nepochybně baví, že hlavní hrdinové většiny Umezových komiksů jsou nezletilí. Jeho mangy proto fungují jako skvělá dětská literatura, která ale v žádném případě malé čtenáře nepodceňuje. Děti se musí začít chovat dospěle a zodpovědně a díky svým omezeným fyzickým schopnostem být dokonce občas mazanější než sami dospěláci. Kluk Sou ze série Boží ruka levá, ďáblova ruka pravá (Kami no Hidarite Akuma no Migite/God’s Left Hand, Devil’s Right Hand) vidí ve svých snech děsivé nadpřirozené události z budoucnosti a snaží se jim za každou cenu zabránit, ačkoliv mu nikdo nevěří.

Hlavními hrdiny jeho asi nejslavnějšího díla Poletující třída (Hyōryū Kyōshitsu/Drifting Classroom, 1972) je areál základní školy v Tokiu. Během jednoho krásného dopoledne zmizí i se studentíky z našeho světa a objeví se v budoucnosti, v níž se Země po nespecifikované ekologické katastrofě na konci 20. století proměnila ve vyprahlou poušť, v níž se producírují akorát hodně divní mutanti. Je to trochu sci-fi verze slavného Goldingova Pána much, jen stokrát drsnější – děti pochopitelně začnou šílet a ačkoliv se hlavní capart Sho snaží zachovat chladnou hlavu a organizovat spolužáky, první knihy jsou v podstatě nelítostná vyvražďovačka, které se účastní jediný dospělák – prohnaný pomocník v kuchyni.

Umezu v jednom rozhovoru rošťácky tvrdí, že Poletující třída je román o tom, jak děti dostanou šanci využít svého vzdělání v praxi. A že kdyby se do budoucnosti propadli dospělí, nikdy by nedokázali přežít tak jako děti. Umezu na své hrdiny vytahuje další a další neštěstí a krvežíznivé mutanty, naštěstí když jde do tuhého, může Sho telepaticky komunikovat se svojí matkou, která mu v minulosti na ty správná místa zahrabává užitečné předměty (všichni si o ní myslí, že se zbláznila.) Z šesti stovek žáků školy jich do posledního dílu přežije zhruba deset, místo návratu zpět k rodičům si přeživší děti na konec slíbí, že teď vybudují lepší, spravedlivější a hlavně ekologičtější společnost, aby se už nikdy neopakovala zkáza planety. Hodně štěstí.

Zmutovaná slepice

Podobně ambiciózním dílem s ekologickým podtextem je apokalyptický epos Čtrnáct (14-sai, Fourteen, 1990) z devadesátých let, pro nějž Umezu našel inspiraci v americké brakové sci-fi. V té době už psal pro seinen (dospělácké) časopisy, a tak hrdina není výjimečně dítě, nýbrž zmutovaná slepice George s mozkem geniálního vědce, který se v podzemní laboratoři snaží uchovat pozemský život. Svět roku 2200 totiž stojí na pokraji ekologické katastrofy a supermutant je jediný, kdo může planetu zachránit. Jedinou otázkou je, proč by to vůbec dělal, když nenávidí lidstvo za to, jak se chová k přírodě. Krásná dívka, do které se zamiluje, mu ale trochu změní plány…

Umezu ve Čtrnáct do poslední kapky ždímá svůj smysl pro nečekané dějové zvraty a v příběhu dojde snad na všechny myslitelné rekvizity béčkových sci-fi románů a filmů, na něž si vzpomenete. Snaha čtenáře šokovat často míří až za hranice absurdity či rovnou do sfér demence, Čtrnáct je dost možná nejšílenější sci-fi manga, která kdy byla napsaná. Oproti sevřenému příběhu Poletující třídy jsou příliš vidět švy někdy trochu násilných zvratů a také kresba tehdy šedesátiletého Umezua postrádá detailní linky dřívějších děl. Je to také jeho poslední velké dílo, protože v roce 1995 ohlásil kvůli problémům se svaly na ruce konec své kariéry.

Po odchodu do kreslířského důchodu se Umezu věnoval psaní scénářů pro šestidílnou sérii Hororové divadlo Kazua Umezua (Umezu Kazuo: Kyôfu gekijô, 2005). Celá řada jeho románů a povídek byla zfilmována (nikdy nevzniklo anime, jestli mě paměť neklame), vesměs se ale jedná o nepříliš povedené snímky, kterým se nedaří přenést unikátní atmosféru komiksů na plátno. Za zmínku – a jen kvůli své pokročilé švihlosti – stojí poněkud bizarní zpracování Poletující třídy, kterou Nobuhiko Obayashi pojal v roce 1987 jako romantický muzikál tak trochu ve stylu svého kultovního bijáku Dům (Hause/House, 1977).

Pruhovaný děs

Poněkud výstřední Umezz (jak ho titulují nejvěrnější fanoušci) je dnes v Japonsku velká celebrita a čas od času je vidět v nějakém televizním zábavném pořadu, kde obvykle předvádí svůj proslavený gag s tříprstým paroháčovým gestem a pokřikem „gwash“, který patří jeho nejpopulárnější postavičce – usmrkancovi Makoto-chan, jehož ujeté příběhy si libují v fekálním humoru.

Umezz hraje v punkové kapele (debutový singl se prý jmenoval Rock posraných kalhot) a nedávno způsobil pozdvižení v poklidné části tokijské čtvrti Kichijoji, která je kousek od muzea studia Ghibli – na svůj dům totiž nechal natřít červenobílé pruhy, což okolní obyvatele dokonale pobouřilo. Dokonce ho za to dali k soudu, který ovšem rozhodl v prospěch manga-ka.

Výběr výzdoby nebyl vůbec náhodný – červenobílé pruhy patří k Umezzově oblíbeným. Když ho navštívil jeden americký bloger, hrdě mu zapózoval u šatní skříně, kde vedle sebe viselo asi třicet stejných červenobílých pruhovaných triček. Tomu říkám vytříbený smysl pro módu!

Doporučená četba:

Poletující třída – The Drifting Classroom, 11 knih v angličtině Viz Media, 2006 – 2009)
Hororové povídky ze shojo časopisů sebrané v angličtině v Scary Book 1-3, Dark Horse Manga, 2006.
Kluk s kočičíma očima – sebrané povídky v  Cat Eyed Boy 1 – 2 v angličtině Viz Media, 2006.

V angličtině dále vyšla jedna část ze série Oorchi: Blood a další hororové povídky v sbírce Reptilia. V scanu je kompletní Levá ruka temnoty i Fourteen. Jeho grotesky Makoto-Chan a Again bohužel nejsou v angličtině zatím dostupné.

4 komentáře u „Černá a bílá: Kazuo Umezu, pruhované šílenství a zmutovaná slepice (2/2)“

  1. bylo by krásné, kdyby to vyšlo někdy česky

  2. no, to bych asi aji mangu vyzkoušel, tohlencto vyjít;-)

  3. Heh, no kdybych měl někoho strkat na druhé místo za Tezuku, tak by to byl spíš asi Go Nagai. I když ten je trochu mladší :)

    btw. existuje krátká dvoupříběhová věc Umezu Kazuo no Noroi, na které se tuším přímo sám podílel (ale moc informací k tomu sehnat nejde). Po internetech se válí fansub.

  4. arthur brakowicz: To by krásné bylo, ale koupila by si to asi jen stovka úchylů (včetně mě) a to se co? Nevyplatí.

Komentáře nejsou povoleny.