RECENZE > Podivný, zhruba osmnáctiletý človíček při svém prvním vystoupení v redakci týdeníku Spirou působí docela seriózně: vypadá celkem neškodně, má modré sako a pod krkem motýlka. Během svých eskapád však již zásadně obléká jen zelený rolák. Jak se stalo, že se uchytil a zabydlel v redakci, se dozvíme v první půlce alba.

Jeho druhá polovina již obsahuje půlstránkové gagy, které nám přibližují katastrofy, pohromy, nehody a nehoráznosti, do nichž beze zbytku ústí neblahé působení Gastona ve zmíněné redakci. Je ovšem třeba zdůraznit, že Gaston neohrožuje jen zdraví a životy svých nešťastných kolegů, ale že se jeho nápady zhusta obracejí i proti němu samotnému.

Gaston kupodivu není zcela a bezvýhradně omezený, jak by se mohlo zdát na první pohled. Pokud mu v hlavě vyklíčí nějaký absurdní a katastrofický nápad, je schopen rozbít ve své kanceláři ukázkový tábor, instalovat automatické otevírání zásuvek u kartotéky, perfektně navoskovat podlahu apod. Jenže pokud má dobrý úmysl, vždycky ho poněkud přežene; ve většině případů se však jeho nápady míjejí s funkcí a cílem redakční práce. V kancelářských prostorách prostě nelze instalovat vodní fontánu, opékat kaštany, zatápět v kamínkách na uhlí nebo si hrát s vojenskou dýmovnicí. Svou nešikovnost Gaston napraví jen jedenkrát, a to na straně 11 v gagu nazvaném „GASTON má geniální nápad“. Slavnému nešikovi většinou sekundují protagonisté týdeníku, totiž Spirou a Fantasio. O posledně jmenovaném můžeme dokonce implicitně soudit, že zastává něco jako funkci „šéfredaktora“.

Při konzumaci tolika nehod a katastrof čtenáře zajisté napadne logický závěr: proč vlastně nikdo nezakáže Gastonovi vstup do redakčních místností? Pro pobavení čtenářů? Nebo se redakčnímu personálu zdá jejich práce natolik nudná a nezáživná, že touží po troše povyražení? A je vůbec možné se smát cizímu neštěstí? Neměli bychom spíše Gastona i celou redakci časopisu hluboce litovat (a snažit se jim v rámci svých možností pomoci)?

Postavu packala navrhl André Franquin roku 1957 Yvanu Delportovi, tehdejšímu šéfredaktorovi týdeníku Spirou. Mělo jít o človíčka, který by nebyl součástí žádné delší komiksové série a který by soustavně sabotoval práci redakce. Franquin současně navrhl grafické pojetí hrdiny a Delporte rozpracoval jeho nejdůležitější charakteristické vlastnosti. Na stránkách časopisu Spirou se Gaston objevil poprvé 28. února 1957 tak, jak je představen na straně 3 našeho alba. S kresbou i se scénáři gastonovských gagů pomáhal Franquinovi Jean De Mesmaeker (*1935), který své práce podepisoval pod pseudonymem Jidéhem. Jidéhem spolupracoval s Franquinem rovněž na sérii Spirou et Fantasio; k jeho nejznámějším samostatným pracím patří seriál Sophie.

Neobvyklé uspořádání alba (komiksy zde prakticky najdeme až v jeho druhé polovině) je dáno záměrem francouzského nakladatele (záměrem, který nakladatelství COOBOO zřejmě bylo nuceno respektovat) vydat v 19 albech chronologický přehled všech komiksů se slavným Nešikou. Přejme našemu nakladateli dostatečný zájem čtenářů, který mu umožní postupně publikovat celou sérii.

Gaston #1 – Z packalských archivů
scénář: André Franquin, Jidéhem (Jean De Maesmaker); kresba: André Franquin
Albatros Cooboo, 2012
záznam v comicsdb