Hergé neměl jen Tintina. Dechberoucí děj nabízí i jeho hrdinové Jo, Zefka a Žoko

RECENZE > Začátkem 30. let minulého století vycházely Tintinovy příhody rovněž v katolickém týdeníku Coeurs Vaillants, které vydávalo nakladatelství Fleurus. Vedení redakce, které nelibě neslo, že Tintin nemá otce ani matku, vyzvalo v polovině 30. let Hergého, aby se pokusil pro ně vytvořit příběh s mladými hrdiny, kteří mají normální rodinu. A tak vlastně na objednávku vznikla série Jo, Zefka a Žoko.

Vzorná rodinka

Jejími protagonisty jsou sourozenci Jo a Zefka, jimž sekunduje ochočená opička jménem Žoko. Opička značně učenlivá a vynalézavá až na hranici science-fiction, ale v řadě případů neskonale naivní. Má tak na svědomí převážnou většinu gagů, které odlehčují jinak dost napínavý a dechberoucí děj. Dvanáctiletý Jo a jedenáctiletá Zefka jsou vzorná a poslušná dítka, nikdy se neumažou a nepoužívají vulgárních výrazů. Mají samozřejmě starostlivé a laskavé rodiče Legrandovy: elegantní maminku, která se pochopitelně stará o domácnost (v době vzniku série to ani jinak nebylo možné) a tatínka, hlavního leteckého inženýra společnosti S.A.F.C.A.

Výstřední milionář

Tragický zesnulý miliardář Archibald Pump odkázuje deset milionů dolarů konstruktérům letadla, „jež jako první uskuteční dálkový let New York – Paříž bez mezipřistání průměrnou rychlostí 1000 km/hod. Inženýr Legrand se okamžitě pouští do konstruování takového letadla, které ponese jméno Stratoplán H22.

Temné úklady

Jeho snahy se všemožně snaží zhatit bratři Stockriseovi, vydědění synovci miliardáře Pumpa. Vymýšlí atentáty nejrůznějšího druhu, avšak jeho nekalým snahám většinou úspěšně čelí Jo a Zefka, mnohem pohotovější a rozvážnější než ostatní dospělí. Jak se stane, že sourozenci nakonec skončí i se stratoplánem na pustém ostrůvku uprostřed oceánu, raději nebudu prozrazovat. Jenom mě naplnilo hlubokým údivem, že Jo dokáže pomocí několika páček řídit tak mohutný a výkonný stroj! Pozorný čtenář si jistě povšimne, že Legrandovi mají v obývacím pokoji portrét kapitána Haddocka (na straně 33).

Hergého styl

Komiks je provedený klasickou hergéovskou čistou linkou, je maximálně čitelný a nemá žádná hluchá místa. Jednotlivé obrázky neobsahují žádné zbytečnosti a zejména jejich pozadí nám může připadat nezvykle prázdné. Nedostatek detailů jsem výrazně pociťoval ve sekvenci z nemocničního prostředí (strany 26 a 27), a zvláště při zobrazení hotového stratoplánu, který v Hergého pojetí spíš připomíná dětský (primitivní) model letadla než sofistikovaný dopravní prostředek schopný „létat průměrnou rychlostí 1000 km/hod“. Na druhé straně jsem si s požitkem vychutnal několik prvních stránek věnovaných výstřednímu miliardáři, jakož i zběsilou jízdu (strany 43 až 47), kterou podnikne Jo s cikánskou maringotkou na letiště ohrožené pumovým útokem.

Co, kdy, kde

Dvoudílná epizoda Stratoplán H22 (Druhý její díl se jmenuje Směr New York) ve skutečnosti vznikla až jako druhá v pořadí. Před ní Hergé napsal a nakreslil se stejnými hrdiny epizodu Tajemný paprsek; doufejme, že i ona se někdy objeví v českém překladu. Epizoda Stratoplán H22 poprvé vyšla v dvoubarevném provedení na pokračování v letech 1937-1939 v týdeníku Coeurs Vaillants. V černobílé a později také ve dvoubarevné verzi vyšla v letech 1938-1939 v dětské příloze le Petit Vingtième deníku Vingtième Siècle. Po válce Hergé celý příběh ve spolupráci s asistenty upravil a vybarvil a v letech 1948 až 1950 jej uveřejnil v belgické verzi týdeníku Tintin. Příslušné album vydalo nakladatelství Casterman poprvé roku 1951.

Dobrodružství Jo, Zefky a Žoko #1: Závěť pana Pumpa
autor: Hergé
Albatros, 2012
záznam v comicsdb