RECENZE > Kolikrát jste si při čtení černobílého Usagiho říkali: „Kdyby tak byl barevnej! To by byla pecka!“ Takže, je tu Usagi v barvě. Je to pecka?
Album Yokai, které před koncem roku uvedlo v češtině nakladatelství Crew, je především artefakt. Nádherně vyvedená knížka, která svým slavnostním vzhledem dává najevo, že vznikla k 25. výročí od zrození hlavního hrdiny. Usagi sfouknul tyhle polokulatý svíčky na dortu sice už v roce 2009, takže má slušný zpoždění, ale na roli ocasu světa jsme u nás už tak nějak zvyklí. Navíc těžko říct, jak by si Yokai vedl v prodejnosti v době, kdy si ušatý samuraj silnou kupní základnu tuzemských čtenářů teprve získával.
Problém totiž nastává ve chvíli, kdy po Yokai sáhne jedinec nepoznamenaný předešlými příběhy. Ne snad, že by se ztrácel v ději, ale nejspíš ho zklame příběh a dost možná i kolorovaná kresba. Autor Stan Sakai přiznává, že tentokrát chtěl dát slovo hlavně barvičkám, proto vynechal jemné šrafování a stínování perem, takže ve výsledku máte tak trochu pocit, že se díváte na Usagiho v podání Lewise Trondheima. Už dost na tom, že hlavní postavou je králík! V černobílých kusech tuhle infantilitu zachraňuje syrová černobílá a propracovaná kresba ruku v ruce se skvělými a dospělými scénáři, takže tu králík působí víc symbolicky než dětsky. Ale v Yokim se občas neubráníte dojmu, že čtete komiks pro malé děti.
Rozjuchaným barvičkám příliš nepomáhá ani příběh. Pokud byste ho našli v černobílé variantě v jedné z knížek série, nejspíš by vám v hlavě dlouho nezůstal a zapadl by mezi ty „jen“ nadprůměrné. V temném lese za temné noci se na Usagiho hrne jeden démon za druhým. Chvilku to připomíná encyklopedickou přehlídku japonských strašidel, z nichž mnohá jsou skutečně kuriózní. Možná si při té příležitosti vzpomenete i na povídku Mrtvola s Hellboyem v hlavní roli. Naštěstí se po několika stránkách rozjede i nějaký ten děj o tom, že démoni by rádi ovládli svět, následuje spousta akce s různými potvorami a pointa nakonec. Celé je to ale takové obyčejné. Na Usagiho až neobyčejně obyčejné. Přesto ovšem čtivé (a to až moc rychle) a místy atmosférické.
Pokud existuje důvod, proč si Yokai koupit, není to komiks, ale samotná knížka. Ta je totiž vyvedená tak precizně a s takovou pečlivostí, že mírné rozladění z příběhu mizí stejně rychle jako kitsune mezi stromy. Krásná obálka, fantastická ilustrace na předsádce, poctivý papír a především závěrečný rozhovor s autorem, podtržený „komiksem“ o kreslení a kolorování Usagiho. Ano, kvůli tomu rozhodně otevřte peněžence tlamu, vyrvěte jí ze chřtánu Komenského, Brno a svatého Václava a ozdobte svou komiksovou knihovnu barevným Usagim. A pokud jste se ještě nikdy s bílým králíkem v samurajském pyžamu nesetkali, pořiďte si nejprve pár malých černobílých knížeček, které jsou určeny ke čtení, a teprve pak Yokai, který vznikl k uctívání.
Usagi Yojimbo: Yokai
Stan Sakai
(překlad Ľudovít Plata)
Crew, 2012
záznam v comicsdb
