Simonův kocour není druhý Garfield. Což je dobře

RECENZE > Mach a Šebestová nejspíš opět volali do sluchátka, že je koček málo a že volají jako hrom, ať je koček milion! Přivítejte miliontou první kočku kresleného světa – Simonovo koťátko.

Málokteré zvíře podněcuje lidskou fantazii tak jako kočka. Obsaďte ji do hororu a publikum bude šílet hrůzou, obsaďte ji do komiksového stripu a čtenáři se potrhají smíchy. Jen si zkuste před krámek s prošlými rybami seřadit frontu kočičích celebrit! Všichni ti Garfieldové, Myšpulíni, Vavřincové, Tomové, Sylvesterové, Felixové, Catwomanky, Modroočka, Mikešové a zlí kocouři z tajuplných zahrad s velrybou by vydali na slušný dav. Tak co to jistého Simona Tofielda popadlo přidat k nim dalšího svého bezejmenného kocoura? A jak to, že má takový úspěch? Copak už těch koček není dost?

Je pravda, že pokud jste se Simonovým kocourem ještě neměli tu čest a regály s předchozími dvěma knihami jste zatím nedůvěřivě obcházeli s podezřením, že je to jenom další reinkarnace obézní, zrzavé superstar, bylo to podezření částečně oprávněné. Kocourek má Garfieldovy oči, Simon supluje Jona, malé koťátko v nejnovějším třetím díle zase Nermala, dokonce tu máme i psa trotla. Tak v čem je, sakra, Simonův kocour jiný?

Živelné ilustrace

V první řadě je němý. Komplet. Nemluví tu vůbec nikdo. Síla tedy není v suchých hláškách, ale v akci. A té je tu požehnaně. Brit Simon Tofield je totiž především vynikající animátor, a díky životu mezi čtyřmi kočkami dokonale odkoukal kočičí zvyky, pohyby, nálady a zkrátka celou kočičí mentalitu. Jeho krátké kreslené snímky jsou kouzelné právě pro svou bezchybnou animaci. Zatímco všechny ostatní animované miciny svými pohyby připomínají víc člověka než zvíře, Simonův chlupáč je kočkou v každém detailu (před skokem drobné záškuby zadních nohou, nahrbené chození po špičkách, rychlé výpady přední prackou a podobně). Švih a lehkost kresby vás oblaží i ve statických ilustracích, ale na rozpohybované kousky z YouTube, které Tofielda proslavily, prostě nemají.

Za druhé není Simonův kocour klasickým komiksovým stripem. Nečekejte orámované panely v pravidelném množství na řádek. Ilustrace živelně probíhají knížkou jako jejich hlavní představitelé domem. Někdy se na stránku vejde devět kreseb, jindy na jeden výjev nestačí pomalu ani celá dvoustrana. Knížka se tak řadí do stejné skupiny publikací, jakými jsou například sebrané Jiránkovy vtipy, Králíčkovy sebevraždy nebo Sobecké prasátko.

Chundelatý komparz

Podtitul třetího svazku Trable s kotětem jasně napovídá, kdo bude tentokrát středobodem celého dění. Simon jednoho deštivého dne najde krabici a v ní opuštěné koťátko. Vezme ho k sobě domů, což velkému kocourovi není dvakrát pochuti. Následuje řada scének, v nichž kocour na koťátko žárlí, dělá mu naschvály, ono si to ovšem nenechá líbit a celé kočkování nakonec vede k přátelství jako hrom. Naprosto banální a předvídatelný příběh, o který ale ve skutečnosti vůbec nejde. Hlavní jsou kousky, které si protagonisté navzájem provádějí, a jejich roztomilost. V druhé polovině, kdy už kotě smí ven a objevuje svět (zahradu), se navíc přidá mocný komparz veselých a šíleně roztomilých zvířátek (u mě jednoznačně vede originální dvojka králíků). Všechno to má velké oči, plyšová chundelatá tělíčka (až na ježky) a přitroublé výrazy. Kdo by odolal?

Nakladatelství Paseka uvedlo knížku ve velmi příjemné a povedené úpravě (stejně jako předchozí díly), která vychází z originálního vydání. Graficky je krásně zpracovaná a určitě udělá radost každému staršímu dítěti. Není totiž tolik politicky korektní, takže se tu zvířátka vesele požírají, hlavní hrdinové kakají, provádějí si různé škodolibosti… Nabízí zkrátka vše, co se dětem tolik líbí. Snad jen tu kastrační epizodku nejspíš pochopí, až trošku víc povyrostou. A pokud nemáte děti, obdarujte přítelkyni. Radost bude minimálně stejná (vyzkoušeno).