RECENZE > Hergého album Směr New York tvoří druhou a poslední část příběhu Stratoplán H 22. V první části (nazvané Závěť pana Pumpa) jeho protagonisté Jo a Zefka Legrandovi v doprovodu opičky jménem Žoko prchají na palubě Stratoplánu před záhadnými záškodníky a vydávají se nazdařbůh napříč Atlantským oceánem. Pro nedostatek paliva jsou nuceni přistát na neznámém ostrově v Antillách.

Tím začíná jejich neuvěřitelná anabáze, která je postupně přes Grónsko dovede zpět na půdu rodné Francie. Hrdinové opakovaně upadají do nesnází a opakovaně jsou z nich zázračně vysvobozováni. Užaslý čtenář je tak nedobrovolným svědkem neuvěřitelných událostí, kdy například moře vyplaví sudy s chybějícím benzínem, kdy etnolog Henrik Nielsen objeví ve svém táboře zachovalou náhradní vrtuli a podobně. Tyto a podobné peripetie, které bylo možné v první části příběhu ještě jakž takž tolerovat, zde působí spíše jako důkaz nedostatečné imaginace autora komiksu.

Hergého říše divů

Podle Wikipedie se Hergé při kreslení Stratoplánu H 22 pravděpodobně inspiroval tehdejším francouzským letadlem Caudron C.460 Rafale. Je ostatně s podivem, co takový stratoplán musí vydržet bez újmy na rychlosti a ovladatelnosti: na straně 6 se mu rozbije podvozek a zkroutí vrtule, na straně 34 dva spiklenci založí na jeho palubě požár a na straně 47 přistane (konečně v Americe!) na louce bez podvozku, aniž by Jo a Zefka utrpěli vážnější újmu. Nesmírným úžasem mě také naplňuje skutečnost, že na palubě Stratoplánu není ani stopy po radiové stanici. K podivnostem alba lze také přičíst schopnost Joa startovat a přistávat s poměrně mohutným letadlem (popravdě řečeno, přistávání se mu moc nedaří). Podle mého mínění jsou tyto úkony značně náročné na zkušenost a schopnosti pilota.

Další podivnost jsem nalezl na samém konci alba. Na poslední 52. straně se dozvídáme, že Jo a Zefka Legrandovi se stali právoplatnými nabyvateli částky ze závěti pana Pumpa. Jenže – jak lze zjistit z předsádky, kde je shrnutí předcházejícího děje – Pump odkázal deset milionů dolarů konstruktérům letadla, které překoná trasu z Paříže do New Yorku průměrnou rychlostí 1 000 km za hodinu. Peníze by tedy měly připadnout inženýru Legrandovi!

Kolik verzí vyšlo

Příběh, který nyní Albatros vydal ve dvou albech pod společným záhlavím Stratoplán H 22, vznikl na objednávku týdeníku Coeurs Vaillants, který jej otiskoval v letech 1937 až 1939. Je zřejmé, že Hergé jej netvořil s velkým nadšením. I když redakce zmíněného týdeníku požadovala, aby protagonisté příběhu měli rodinné zázemí, čelí Jo a Zefka úkladům bratří Stockriseů vlastními silami a na většině stránek je vidíme samotné, pouze s doprovodem opičky Žoko. Ta se i v tomto druhém dílu stará o odlehčení jinak dosti napínavých a úzkost vzbuzujících peripetií.

V letech 1938-1939 vyšel příběh Stratoplán H 22 na pokračování také v dětské příloze Petit Vingtième deníku Vingtième Siècle. Jeho přepracovanou a kolorovanou verzi otisklo v letech 1948-1950 belgické vydání týdeníku Tintin. V roce 1951 vydalo příběh – po dalších úpravách – nakladatelství Casterman ve dvou částech v podobě, jak jej známe dnes. Po kresebné stránce je album typickým příkladem hergéovské čisté linky, kdy autor na komiksových obrázcích nechává jen to podstatné a vše ostatní eliminuje.

Dobrodružství Jo, Zefky a Žoko #2: Směr New York
Hergé
Albatros, 2013, 56 stran, 159 korun
záznam v ComicsDB