RECENZE > Máte už plné zuby metrosexuálních upírů, kteří pijí krev leda tak fanouškům hororového žánru? Je vám zle z komerčního změkčení ikon hrůzy? Toužíte po návratu těch pravých krvežíznivých potvor, nezatížených takovými nesmysly, jako jsou emoce, city, láska… ? Pak nechápu, proč ještě doma nemáte komiksový opus Americký upír.

S tímto dílem jsou spojena dvě scenáristická jména: Scott Snyder sice všechno vymyslel a rozpracoval, ale málo platné, Stephen King vrhá stín na celou knížku jako hrabě Drákula na spoře oděnou krásku. Hororový velikán sice v úvodníku tvrdí, že jen Snyderovi něco málo opentlil a ve vší skromnosti se uklízí trošku do kouta, ale King je zkrátka značka, která nejen prodává, ale zároveň chrlí kvalitu, i když jen pentlí. Hned to vysvětlím.

Samotné vyprávění ponuré upírské historie Spojených států je rozděleno na dvě průběžně servírované roviny. Každá z pěti kapitol se nejprve věnuje peripetiím Pearl Jonesové – mladé dívky, která se ve dvacátých letech dvacátého století protlouká americkým Los Angeles. Přichomýtne se k filmu, usměje se na ni štěstí v podobě pozornosti velké herecké hvězdy, ta ji pozve na večírek filmové smetánky, kde je pak předhozena nenažraným tisíciletým upírům. Ale neumře. Hlavní průvodce upírskými dějinami, jistý psanec jménem Skinner Sweet, z ní udělá upíra. Modernějšího, lepšího, odolnějšího a výkonnějšího, než je tisíciletá, rozmazlená upíří šlechta.

Ve druhé rovině vyprávění poskočí o pár desítek let zpátky přímo na Divoký západ, sleduje osudy samotného Skinnera Sweeta – jak se z krutého a protřelého padoucha stal o něco krutější a protřelejší padouch upgradovaný o upíří zuby, drápy a nesmrtelnost.

King je king

První část je scenáristickým dílem duchovního otce upíří historie Scotta Snydera. Není to špatné vypravování. Poutavé, napínavé, správně drsné, ale místy sklouzávající ke klišé, laciným pózám a prvoplánovým hláškám (Pearl Jonesová v upíří sexy póze: „Vylez a pojď si hrát.“). Připočítejte si k tomu nemotornou a příšerně prostou romantickou zápletku s modelem z reklamy na šampóny, který o sobě tvrdí, že je tulák s kytarou, nebo závěrečnou bitku ve stylu upírských béček z osmdesátých a devadesátých let. Dostanete sice mírně nadprůměrný, ale jinak vcelku nezapamatování hodný čtenářský zážitek.

Druhou část „opentlil“ sám mistr Stephen King. Tedy napsal scénář. A je to sakra znát. Propracoval hromadu vedlejších postav do uvěřitelných osob. Zprvu jednoznačné (westernové) rozdělení na hrdiny a padouchy se s plynutím času rozostřuje, z hrdinů se věkem stávají, když ne úplně padouši, tak slaboši nebo zkrátka chybující lidé. Postavy stárnou, pletence vztahů se zaplétají, kladný hrdina se marně snaží zůstat kladným, přestože nekompromisně propadá zlu, což vede k jeho naprosté destrukci. A do toho všeho tu řádí upír, který se chce mstít a pít krev. Nenajdete tu hláškující a pózující superhrdiny. Tohle jsou lidé (a upíři) z masa a kostí.

Celý příběh nabízí několik rovin a všechny jsou pohlcující. Je tu napínavá a gradující rámcová přednáška umírajícího spisovatele, který u většiny upírských událostí byl a zaznamenal je do své knížky. Je tu osud desperáta Sweeta, kterého chytili, pohřbili a zatopili vodou. Po letech ho nechtěně osvobodili a on pak rozpoutal krvavé peklo. Je tu hrdina Západu James Book, který na sklonku života propadal šílenství a zlu. Jsou tu spiklenecké rejdy šedé upíří eminence – tisícileté šlechty. King zkrátka s dobrým námětem naložil geniálně a celá knížka by bez jeho „pentlí“ zdaleka nebyla tak působivá.

Obě hlavní linky se pravidelně střídají, což je sice zajímavý přístup a nabízí o špetku víc napětí (příběh je většinou přerušen v nějaké dramatické situaci), ale máte potom stejný problém, jako po reklamě uprostřed filmu v televizi: chvilku trvá, než se do děje znovu zakousnete, zorientujete ve vedlejších postavách, v tom, co se stalo před tím. Pokud trpíte mírnou sklerózou, doporučuju přečíst si naráz nejdřív jeden a pak druhý příběh.

Albuquerque je občas taky king

Amerického upíra uvidíte očima výtvarníka Rafaela Albuquerquea. To je člověk, který ve mně při čtení rozdmýchal skutečně rozporuplné pocity. Jeho lehce disneyovský styl mi totiž do hororu příliš nesedl. Občas jsem měl dojem, že to čmáral naostro bez předkreslení tužkou, sem tam mu ujede symetrie obličeje, anatomie rukou, perspektiva.

Kompozice výjevů také nejsou tak působivé, jak zřejmě původně zamýšlel. Jenže přesně ve chvíli, kdy už nad jeho tvorbou pomalu lámete hůl, vám vyrazí dech atmosférickou scénou nebo výjevem, který se zaryje za oči. Například hned závěr první kapitoly: dvoustrana 22 a 23 je skutečně fantastická a strašidelná. Jako by ji nakreslil jiný člověk. Možná, že Albuquerque celý komiks tvořil rutinně, ale do scén, které ho bavily, dal maximum ze svého umu. Po přečtení samozřejmě zůstanou v hlavě převážně ty dobré kresby.

Českou verzi Amerického upíra si vzalo do parády nakladatelství BB/art, u kterého je nadstandardní provedení standardem. Knížka působí honosně, výpravně, zkrátka luxusně a přitom stojí rozumný peníz. Překlad Viktora Janiše je tradičně kvalitní a nerušivý, dialogy plynou jak po másle. K tomu připočtěte bonusové materiály, jakými jsou obálky sešitů, galerie obálek od různých autorů, porovnání scénáře a výsledné komiksové stránky, pohled do skicáku kreslíře a další. Divím se, že ještě neutíkáte do nejbližšího knihkupectví.

Přes všechny výtky je totiž Americký upír skvělou komiksovou publikací. Ve Spojených státech už mají k mání další čtyři svazky, které snad BB/art také vydá. Držme tedy upírům ze země neomezených možností palce, aby sáli krev (a peníze vymezené na komiksy) ještě nějaký ten čas.

Americký upír #1
scénář: Scott Snyder, Stephen King
kresba: Rafael Albuquerque
BB/art, 2013, 200 stran, 499 korun
záznam v comicsdb