RECENZE: Dobře uplácaná Šmoulinka

RECENZE > Gargamel pobíhá po své čarodějné laboratoři v nekonečných kruzích a dumá, co by těm zpropadeným šmoulům provedl strašného. Vypálit jim les? To není tak kruté. Zadusit zeleň? Málo podlé. A pak ho to napadne! Sešle na ně šmoulí ženu! Vážení, přivítejme zřejmě nejvtipnější šmoulí album, které u nás doposud vyšlo.

Šmoulinku dnes vnímáme jako nedílnou součást šmoulí populace, ale nebývalo tomu tak vždy. Nenarodila se ve šmoulí vesnici, nýbrž v Gargamelově alchymistické kuchyni. A právě tuto zcela zásadní epizodu šmoulích dějin vypustilo nakladatelství Albatros nedávno na pulty knihkupectví.

Pierre Culliford alias Peyo – duchovní otec modrých skřítků – a scenárista Yvan Delporte se na Šmoulince vyřádili. Jako by jim už pouze pohádkovost příběhů nestačila. Kdo ví, pod jakými životními dojmy, kterými snad v té době procházeli, se vrhli na břitkou satiru a drobnou šovinistickou jízlivost. Tím ovšem nechci naznačit, že by se ze Šmoulinky vytratila magie a pohádkové prvky. Naopak. Peyo a Delporte obojí neuvěřitelně zručně kombinují.

Rozum a cit

Středobodem příběhu jsou všelijaké peripetie a konflikty mezi uzavřenou komunitou šmoulích samečků a jedinou ženou, která se mezi nimi náhle objeví. Zpočátku o ni šmoulíci neprojevují valný zájem – nedivme se, Gargamel nemá zrovna dobrý vkus a ani to není zručný sochař (uplácal ji z toho nejmazlavějšího jílu). Jenže pak se do věci vloží Taťka Šmoula a Šmoulinu přetvoří ve Šmoulinku – krásnou blondýnu, která pořádně zamíchá modrými hormony nebohých trpaslíčků.

Konfliktní situace na sebe nenechají dlouho čekat. Vrší se a hromadí, šmoulové přestávají poslouchat rozum (Taťku Šmoulu) a slepě sledují dirigentskou hůlku citů (Šmoulinka), až nakonec musí dojít k tragédii (samozřejmě nedrasticky šmoulí a vtipně vypointované).

Příběh je scenáristicky velmi chytře vystavěný. Děj po většinu času posouvají kupředu malé vtipné epizodky, které kdyby se „vystřihly“ z kontextu, fungují skvěle i samy o sobě jako povedené komiksové stripy. Tím jsou téměř dokonale eliminována hluchá místa a možnost nudy. Postava Šmoulinky je navíc nevyčerpatelným zdrojem humoru, zápletek a narážek, které daleko víc ocení dospělejší část čtenářstva, aniž by to ovšem jakkoliv vadilo těm nejmenším.

Geniální je už jenom samotný seznam přísad, které Gargamel při jejím tvoření přidává do čarovného oživujícího lektvaru: špetka koketérie, tři krokodýlí slzy, prášek ze zmijích jazýčků a podobně. Závěrečná pointa v soudní síni, kde Šmoulinka soudí, je pak už jen pověstnou třešničkou na Mlsounově šmoulím dortu.

Hladový pochod

Druhý příběh s názvem Šmoulí hlad jako by byl už jen do počtu. Není vůbec špatný, ale na Šmoulinku prostě nemá. Šmoulíci šmoulují zásoby na zimu a když ta nakonec přijde, uprostřed zimních radovánek dojde k požáru stodoly. Vesničkou začne obcházet hlad a zajde tak daleko, až donutí modrý nárůdek opustit své houbičkové domečky. Po několika dnech pochodu dojdou k hradu, ve kterém sídlí chudý a opuštěný hradní pán. Jak pomůže zbídačeným šmoulům, když sám nemá co do úst? Ohlodají ho šmoulové na kost? Nechte se překvapit.

Šmoulí hlad je vyprávěn podobně jako první příběh, ovšem drobné humorné epizodky zde už nesloží příběhu, ale naopak – jako by příběh poskytoval odrazové můstky pro řadu gagů. Nedovíme se, proč stodola vzplála, podivné je i setrvávání zbídačeného pána hradu v opuštěném a zanedbaném sídle (co tam u všech všudy dělá? Čeká na smrt?).

A vyřešení celé bezvýchodné situace prostřednictvím deus ex machina (i když neživé) jasně vypovídá o tvůrčím hladu autora. Co naštěstí autora neopouštělo, byl humor, a tak si i přes chudou dějovou kostřičku čtení náležitě užijete.

Byla dřív Šmoulinka, nebo vejce?

Šmoulinka je v historickém pořadí třetí šmoulí album (po Černých šmoulech a Šmoulím královi, který zatím u nás nevyšel). Od prvních Černých šmoulů, kde modří pidimužíci byli spíš homogenní masou bez výrazných individualit (kromě Taťky Šmouly a Koumáka), se zde setkáme už s většinou oblíbených charakterů: Šprýmařem, Lenochem, Mlsounem, Fešákem a dalšími, takže šmoulí pidisvět je zde už takový, jak ho dobře známe.

Zajímavý je odkaz na epizodu Šmoulové a vejce ve Šmoulím hladu. Šmoulové a vejce je totiž album (obsahující tři epizody), jež vyšlo hned za Šmoulinkou (obě 1968), ovšem samotné příběhy, které jednotlivě vycházely v časopise Spirou, jsou daleko starší (začátek šedesátých let), takže v době vydání Šmoulinky pravověrní čtenáři už Šmouly a vejce znali. U nás je situace opačná. Albatros zatím vydal pouze přepis příběhu v ilustrované dětské knížce.

Šmoulinka svým zpracováním nijak nevybočuje z Albatrosí šmoulí řady. Kvalitní tisk i slušný překlad jsou samozřejmostí, stejně jako neustále se opakující povídání o autorovi Pierrovi Cullifordovi, které se už v několika albech objevilo (neškodilo by trochu změnit informační repertoár, třeba pár slov o časopisu Spirou nebo o sérii Johan a Pirlouit, v níž se šmoulové objevili poprvé). Pokud hledáte zábavné a chytré čtení a jste už přecpaní Tintiny, Asterixy a Lucky Luky, je Šmoulinka jasná volba. Tahle blonďatá kráska je uplácaná dobře.

Šmoulové: Šmoulinka
scénář: Yvan Delporte
kresba: Pierre Culliford
Albatros, 2013, 64 stran, 149 korun
záznam v ComicsDB



6 komentářů u „RECENZE: Dobře uplácaná Šmoulinka“

  1. To jsem nevěděl, že Šmoulinka byla do vesnice dodatečně dodaná. Každopádně její přítomnost mezi všema těma chlapama mi vždycky trochu vrtala hlavou… :) Ale jestliže jí stvořil Gargamel, tak se zase jen potvrzuje, že žena je ďáblův výplod.

  2. Gmork:
    Nerozmnožují se fyzicky, do Šmoulí vesnice je z neznámého místa přináší čáp během noci, kdy svítí modrý měsíc.

  3. Naprostý souhlas, že informace o legendárním magazínu Spirou by byla určitě na místě. Už jen proto, že má letos 75. narozeniny, které si v Belgii rozhodně nenechají ujít. Takže inspirace pro Komiksárium?;-) A propos, i novodobí Spirou a Fantasio od nástupců Franquina jsou velmi povedeným kouskem!

  4. Pořád nechápu, proč Mladá fronta tehdy začala se značně jalovým dílem Paříž pod vodou od Morvana. Nejlepší Spirou a Fantasio jsou od Franquina a Fourniera, ti pobaví i dospělého čtenáře. To nemohlo dopadnout jinak než neúspěchem. Naštěstí to teď u Dupuis vydávají v int. s bonusovým materiálem.

Komentáře nejsou povoleny.