GALERIE > Spolu s Milanem Resselem nebo Theodorem Pištěkem patří Miloslav Havlíček k posledním mohykánům generace, která od 70. let výrazně promlouvala do dobrodružné ilustrace v časopisech pro mládež a která zanechala nepřehlédnutelnou stopu také v domácím komiksu. Narodil se za první republiky a 15. července oslavil své osmdesáté narozeniny.

Ke kresleným seriálům se Havlíček dostal později, až ve svých téměř čtyřiceti letech. Premiéru si odbyl ve školním časopise Freundschaft, určeném pro výuku německého jazyka. V ročníku 1972-73 zde uveřejnil komiksovou adaptaci indiánského románu Blauvogel – Wahlsohn der Irokesen.

Pionýrská stezka po násilném přerušení Saudkova Majora Zemana v prosinci 1978 hledala další „nezávadný“ námět pro nový kreslený seriál. Redakce si vytipovala špionážní román Vasilije Ardamatského pojednávající o dvou sovětských rozvědčících v týlu nacistů a o výtvarné ztvárnění požádala Havlíčka. Barevný seriál vycházel dva roky (1980-81) pod názvem Saturn, ačkoli jej úvodní část avizovala jako Neviditelnou válku.

Verne i azbuka

Havlíčkovo nejaktivnější seriálové období ovšem začalo až v roce 1986 v dětském čtrnáctideníku Ohníček, který tři roky po sobě přinesl vždy v srpnovém dvojčísle šestistránkový kreslený seriál. První byl adaptací Verneova románu Vesnice ve vzduchu (č. 23-24/1986), druhému posloužilo dílo dnes již polozapomenutého německého spisovatele Roberta Krafta Ostrov v sargasovém moři (č.23-24/1987) a ke třetímu Robinsonův den (č.23-24/1988) napsal scénář Jiří Havel.

Dalším periodikem otiskujícím jeho komiksy byl azbukou tištěný měsíčník Ogoňok, určený základním školám pro výuku ruského jazyka. Pro všechny tyto „azbukové“ komiksy posloužily předlohy ruských i sovětských autorů, které pocházely z ranku science fiction. Komiksovou sérii zahájila ve školním roce 1986-87 převyprávěná povídka A. R. Běljajeva Prodavač vzduchu. Poté následovala velmi známá Plutonie (1987–88) podle románu V. A. Obručeva, kterou čeští čtenáři znají z knižního vydání s nezapomenutelnými ilustracemi Zdeňka Buriana. Třetím komiksem byla Dlouhá cesta na motivy románu A. I. Mirera (1988–89). Dalším autorem předlohy pro Konec Atlantidy (1989-90) byl i u nás hodně čtený a vydávaný Kir Bulyčov, vlastním jménem Igor Možejko. V následujícím ročníku začal časopis jednou polovinou sloužit i angličtinářům a přejmenoval se na R+R (Rainbow + Ráduga). Havlíčkův komiks Dobrodružství Lana a Pouna (1990–91) podle předlohy Vladimíra Sanina zůstal v ruské části na poslední straně.

Na stránkách R+R se objevil ještě jeden sci-fi komiks a to Holidays on the Moon (1991-92) podle amerického klasika vědeckofantastické literatury Arthura C. Clarka. Anglicky textovanému komiksu se dostalo reedice za šestnáct let ve stejném časopise.

Hlavně ilustrátor

Miloslav Havlíček rovněž pokračoval ve spolupráci se svým oblíbeným časopisem Freundschaft, a tak se mimo různých ilustrací a drobných karikaturních kreseb objevil na jeho stránkách opět kreslený seriál. Nejprve dobrodružný příběh Olympia (1989-90) a po krátké pauze sice pedagogické a bezbublinové, ale výtvarně vydařené dílo Katkas Geschichten. Výběr deseti dvoustran pak několikrát po sobě od roku 2000 vydalo nakladatelství Fraus jako školní pracovní sešit pro výuku německého jazyka.

Pro zpracování pražské legendy v příběhu Pověst o templáři z Liliové ulice použil Havlíček svou charakteristickou černobílou kresbu. Krátký třístránkový příběh se stal seriálovým bonusem prvního sešitu nové románové řady Fantonela (E. Martin – Kniha upírů, 1990).

Havlíček byl ale především časopiseckým (později i knižním) ilustrátorem a grafikem. Jeho práce nalezneme v celé řadě periodik, jako byl Zápisník, Letectví a kosmonautika, AZ Magazín, Signál, Interpresmagazín, Sedmička pionýrů, Ohníček, ABC, Pionýrská stezka, Pionýr, Junák, Hlasatel a jiné. Po mnoho let dodával kresby pro brožovanou edici Magnet a od 80. let ilustroval knihy, mimo jiné Solženicinovo Souostroví Gulag. Vytvořil rovněž několik obálek k bondovkám Iana Fleminga. Kromě perokresby a akrylu se věnuje taky koláži, kterou používá zejména u knižních obálek.

Více o Havlíčkovi se můžete dočíst v říjnovém čísle měsíčníku Xantypa.

Miloslav Havlíček nad svým dílem

Obálka magazínu Svět fantastiky č.1 (1989)

Ogoňok č.2 (1986)

Ogoňok č.7 (1988)

Vesnice ve vzduchu č.23-24, Ohníček (1986)

Kniha upírů, románová edice Fantonela (1990)

Ruděnko – Úkryt, ilustrace k 5. části (1983)

Guljakovskij – Doba mlhy, ilustrace k 24. části (1979-80)

Savčenko – Let probíhá normálně, ilustrace ke 3. části (1984)

Krokodýlí muž, obálka Ohníčku (1977)

Rybin – Antové, ilustrace ke 3. části (1983-84)

Olympia (1990)

Foto: Milan Krejčí