RECENZE > Kniha Generál Fajtl scenáristy a spisovatele Václava Šorela a ilustrátora Michala Kociána z nakladatelství XYZ předkládá čtenáři na první pohled těžko uchopitelný tvar.

Jsou zde kratičké kapitolky z Fajtlova života, spousta jedinečných historických fotografií, ideální bokorysy pilotových letadel a 42 stran komiksu, nesymetricky zapuštěných do chronologického vyprávění. Nás zajímá v této recenzi především ten komiks, to je třeba zdůraznit.

Komiks v Generálovi prý zachycuje nejdramatičtější okamžiky Fajtlovy letecké kariéry. U první, delší epizody je její zařazení vcelku logické, u druhé méně, protože věznění na Mírově je v letcově životopise neméně dramatickou etapou. Jenomže autorem je Václav Šorel, letecký publicista a popularizátor, a tak jsou klíčem ke komiksu právě ta letadla.

Ale stejně je výsledný dojem strnulý. Připomíná pokus doplnit fenomenálně úspěšné filmové Nebeské jezdce z roku 1968 téměř zapomenutými Piloty z roku 1988, jimiž chtěl Otakar Fuka dovyprávět osudy anglických letců, ale pokazila mu to podle jeho slov „břežněvovská dramaturgie“.

Především je však třeba říci, že Šorel nenalezl jiný klíč než ten, který celoživotně tak dobře znal a zná – unikátní poctu Fajtlovi předkládá prizmatem dětského časopisu. Kniha je vlastně „nazvětšované ábíčko“, samozřejmě ze starých časů.

Mix krátkých článků, někdy jen velmi popisných, ilustrací fotek a komiksů se do knižních parametrů musí trochu nutit. Klidně by to mohla být brožura. Což netřeba Šorelovi vytýkat, na poli letecké publicistiky odvedl své, všechna čest. Jenom trochu není jasné, čím chce kniha být. Ale to nevadí.

Ach, ten Biggles

Ke komiksu mám závažnější výhradu. Tenhle „book“ se totiž pohybuje na hranici plagiátu. „Přebíralo“ se odjakživa – Šorel kdysi vytvořil s Františkem Kobíkem jednostránkovou déčkovou přílohu ábíčka Letadla druhé světové války, no a u nejdramatičtější a čtenářsky tehdy nejvděčnější části věnované bitvě o Británii se objevil obrázek poškozeného Wellingtonu s „mezky“ za zadkem, zkopírovaný podle stařičké krabice od Airfixu. I tehdy jsme to věděli, ale zkousnuli a ještě nám bylo posádky „velouše“ líto. Železná opona byla železná opona, tehdy se to tak nebralo.

Jenže dnes? Kocián si vypůjčil hodně, dokonce celou kompozici obálky. MF DNES v recenzi chybně tvrdí, že se snaží napodobit Kobíkův styl. Kdepak, Kocián se díval na komiks Biggles vypráví: Bitva o Anglii, francouzsko-belgický počin z roku 1993, který napsal Bernard Asso a nakreslil Francis Bergèse. Oba piloti, což je pro kresbu důležité. Knihu vydal v roce 1997 Toužimský a Moravec a byla jedním z prvních komiksových alb u nás.

Najdete deset rozdílů?

To je ale vedlejší. Hlavně jde o to, že na počátku 90. let to byl kreslířsky i scenáristicky objev, ale po dvaceti letech je nápodoba jen smutnou skořápkou. Například u Bigglese je prvním obrázkem příběhu samotná obálka, a na prvním panelu první stránky vidíme vlastně obrázek druhý, plynule navazující. Titulka je také dokonalou introdukcí děje – ten Němec v Messerschmittu s jednorožcem na nose se bude objevovat v příběhu jako nemesis hlavního hrdiny stále znovu, aniž by to bylo jednou jedinkrát řečeno nebo vysvětleno. Prostě je ten dokonalý dějový propletenec ponechán zcela ve vizuálu – čtenáři, najdi mě!

Proti tomu obálka Generála Fajtla nic takového nemá, jen tu nápodobu. A navíc perspektivní chybu: Focke-Wulf napravo je v pořádku, ale ten za ocasem Spitfireu je moc velký na to, aby letěl vzadu, a moc malý na to, aby Fajtla nadlétal a vyhýbal se srážce.

Kociánizace kresby

Formální podobnost s Bigglesem pokračuje i na dalších stranách, lépe řečeno – dokud jsou tam letadla. Je třeba říci, že Kocián maluje slušně, nadřel se s tím a je to řemeslně odvedená práce. Ale nepřesností je tam také dost. Například neumí záblesky a výbuchy, což je v případě válečné tématiky podstatné. U střílejících letadel nekreslí na křídlech malé ohníčky, ze země či z dálky neviditelné, jak poeticky píše Filip Jánský v Nebeských jezdcích. Kociánova „střelba“ vypadá jako série výbuchů na křídle.

Ve scéně bombardování se zase nepovedl přímý zásah nádraží, přitom stačilo kouknout na nějaký dokument z války. Při soubojích zase nesedí pohyb letadel, je toporný, skoro jako ve filmovém Pearl Harbouru, kde letadla lítala jako ve Star Treku – proti všem zásadám kinetiky. To by se Bergèsovi nestalo. Také ve chvíli, kdy si Fajtl připisuje sestřel, jeho kulomety vůbec nemíří na cíl, ale záblesky ano. Nevypadá to dobře, ale aspoň chápeme, proč si půjčoval tolik z Bigglese. Musel.

Jakmile letadla zmizí a Fajtl se octne na zemi, dojde k vizuální „kocianizaci“ komiksu. Dál kreslí tak, jak to umí, poctivě, nijak oslnivě, sem tam nepřesně, a pomalu se vzdaluje stylu prvních stránek. A občas si asi půjčuje dál, třeba panorama s Fajtlem nahlížejícím španělskou hranici.

XYZ na Abc nemá

Šorel si měl na volbu kreslíře dát pozor. Kocián už do nastavovaného Kruana propašoval Angelinu Jolie, ale vzápětí její podobu opustil.

Ještě smutnější je, že letecký komiks se od časů Bergése podstatně proměnil. Kdo zná Romaina Hugaulta, ví, kam jde pokrok. Recepce dvacet let starého seriálu je regresní a jak ukazuje Hugaultova série Le grand duc (v angličtině The Grand Duke), nouzové přistání letadla lze „zkomiksovat“ tak, že se budete bát odlétávajících listů vrtule.

Stejně tak není jasné, proč nakladatelství XYZ zvolilo nečíslovanou paginaci (proto musím popisovat scény, které mám na mysli), navíc s kresbami přes střed vazby. Oku se prostě nechce skákat z pravého kraje až dolů nalevo. Není to ideální, ve starých ábíčkách to bývalo jasnější.

Ale ani scenárista nepřekročil svůj stín. Dramaturgické manko (které jsem mu vytýkal i v recenzích Vzpoury mozků) je patrné zejména v epizodě ze Slovenského národního povstání, která je tak nějak prázdná. Jen ty Lavočky lahodí oku, až na pár chybek a jednu nepovedenou Štuku. Ale nechci Šorelovi vytýkat komiksový neúspěch, odpracováno dávno má a je skvělé, že to zkouší znovu. A zkoušet bude, doufejme. Když ale zavzpomínáme na desetistránkovou Operaci Jericho z roku 1988, vytušíme, že sevřenější formáty komiksu mu šly možná lépe.

Dostaveníčko s legendami

Recenzovat díla autorských legend každopádně není med, ale co naplat. (Když už jsme u legend, v Šorelově profilu se jeho kdovíproč neuvedený autor trochu zapomněl a začal vychvalovat kultovní díla Vlastislava Tomana. Že by nějaká zájmová lobby v XYZ?)

S Generálem Fajtlem se český komiks neposunul ani o milimetr vpřed. Těžiště knihy leží hlavně v životopise a především fotografickém doprovodu, který z ní dělá nadprůměrnou záležitost. Pro školní mládež, které se Šorel obětavě a neúnavně věnuje, zcela ideální. Upřímně proto publikaci přeji, aby zmíněné komiksové mouchy její čtenářské přijetí nijak „nesestřelily“.

Generál Fajtl
scénář Václav Šorel, kresba Michal Kocián
Albatros XYZ, 2013, 200 stran, 499 korun
záznam v ComicsDB