Boxer nenadržuje ani bojovníkovi, který přežil koncentrační tábor

RECENZE > Čtrnáctiletého Hertzka Hafta, který do té doby nikdy neopustil rodné město, v roce 1941 odvezli němečtí vojáci do pracovního tábora. Z počátečního strachu se vyvinul vzdor a Herzko žil jen pro to, aby se setkal s rodinou a Leou, svou velkou láskou. Díky své síle a spolehlivosti se dostal pod ochranu jednoho z německých vojáků, jenž jej nakonec využíval pro zábavu důstojníků. Každou neděli Hertzko boxoval proti ostatním Židům. Kdo prohrál, byl bez milosti zabit.

Hertzkův osud zachytil oceňovaný německý autor Reinhard Kleist v komiksu Boxer, který po prázdninách česky vydá nakladatelství Argo.

Hertzko Haft byl polský Žid, který přežil koncentrační tábor. Po válce se díky pomoci strýce dostal do Ameriky a jako starý muž vyprávěl svůj příběh synovi Alanovi. Ten příběh otce sepsal a v roce 2009 vydal pod titulem Jednoho dne budu všechno vyprávět (Eines Tages werde ich alles erzählen). Kleist knihu zpracoval jako komiks Boxer, nejprve na pokračování v novinách Frankfurter Allgemeine Zeitung, později v roce 2012 vyšla i samostatná kniha.

Zpracování válečné tematiky je stále aktuální a Kleist navíc přináší neotřelý pohled na vězně koncentračních táborů a přeživšího Hertzka především. Autor líčí postavy i se všemi špatnými stránkami a přitom je rovnou neřadí mezi padouchy. Nehodnotí. „Skutečný“ příběh Hertzka Hafta popisuje bez ohledu na jeho původ a náboženské vyznání.

Díra zející do tmy

Začátek a konec příběhu nazíráme očima Alana, jeho otec rozhodně není jednoznačně pozitivním charakterem. Alan má naopak ze svého otce strach a o jeho minulosti se doma nemluví. V dalších kapitolách se stává vypravěčem Hertzko a líčí pobyt v koncentračních táborech bez obalu. Aby přežil, musí krást a měnit ukradené věci za jídlo, musí zabíjet v ringu ostatní Židy, nesmí se rozhlížet kolem sebe. Ačkoliv mezi sebou vězni uzavírají malá přátelství, jednají podobně i ostatní. Hertzkovi se nakonec podaří uniknout a je zachráněn Američany. Po divoké euforii z návratu se rozhodne odejít do Spojených států, proslavit se jako boxer a konečně najít Leu. Je přesvědčen, že jej sláva dovede i zpátky k velké lásce.

Kleistova černobílá kresba je místy až expresionistická. Podoba některých výrazů postav s Munchovým obrazem Výkřik jistě není náhodná. Vězni v koncentračním táboře jsou od sebe téměř nerozlišitelní, ztrácejí postupně rysy obličeje a jediné, co z obličejů zůstává, je tmavá díra zející do tmy. Hertzka poznáme jen díky jeho typickému zachmuřenému obočí, které ani ve chvílích štěstí nedovoluje zapomenout na prožité hrůzy a na jeho výbušnou povahu.

Obraz navíc umožňuje klást vedle právě prožívaného také Hertzkovy představy. Během zápasů v Americe tak stále vidí jako své protivníky oslabené vězně, jako publikum německé důstojníky a rozvášněný dav se mění v zuřivé vlčáky. Hertzko a spolu s ním i čtenář se tak neustále pohybují na hranici mezi přítomností a minulostí, mezi skutečností a fantazií. Zároveň však Kleist neustále zdůrazňuje pravdivost vyprávění: součástí knihy je i příloha s fotografiemi a popisem reálných osob z Haftova života. Znovu se tak připomíná, že příběh židovského boxera je sice strhující a čtenářsky zajímavý, je to však především příběh druhé světové války.