RECENZE > UKÁZKY > Pro dnešní padesátníky patřili Mořští vlci počátkem sedmdesátých let k nejoblíbenějším komiksům v Ohníčku. Díky kompletnímu souboru od Albatrosu by je mohli a měli objevit i mladší čtenáři.

Na první pohled upoutá knížka Dobrodružství Mořských vlků netradičním ležatým formátem. Je to pochopitelné, protože takový tvar měl původní nosič příběhů, tedy dětský čtrnáctideník Ohníček. Svazek obsahuje všech pět původních epizod, které vycházely v letech 1969 až 1974. Protože nebyly dostupné originální stránky, digitálně se upravovala jejich časopisecká podoba, která měla značně rozdílnou kvalitu. I přes tyto technické potíže je výsledek velmi solidní a mnohdy dokonalejší než původní tisk.

Jak je důležité míti padoucha

Oba rodičové seriálu – Věra Faltová (1932-2009) a zejména Vojtěch Steklač (1945) – patřili k nastupující vlně nových kreslířských a literárních tvůrců, která znatelně pozvedla úroveň dětských časopisů. Oba dva mají své počátky spojené s Ohníčkem. Faltová si tam vyzkoušela krátké stripové sekvence (1964), aby za tři roky zahájila seriálové tažení na stránkách Mateřídoušky s později velmi oblíbenou sérií Kocour Vavřinec a jeho přátelé. Vojtěch Steklač se v roce 1969 stal redaktorem Ohníčku a tamtéž debutoval otiskováním Boříkových lapálií, což byla česká varianta úspěšného francouzského cyklu Mikulášovy patálie, který byl v časopise otiskován dříve. Setkání Steklače s Faltovou bylo profesně šťastné, jako už u mnoha předcházejících autorských dvojic, které svedla společná tvorba dohromady. Vojtěch Steklač si pro začátek zvolil pseudonym Velký Pirát, ale vlastní komiks pak podepisoval jako Růžek nebo Kapr.

Dobrodružství Mořských vlků začalo nenápadně v devatenáctém ročníku jako ilustrovaná časopisecká hra Vysílání Velkého Piráta, kdy se během patnácti vysílání kromě ústředního hrdiny vynořily i další hlavní postavy cyklu, Šilhavý Lee (Šilhoun) a rorýs Emil. Poslední šestnácté pokračování vygradovalo do komiksové podoby a nálezu pokladu. A protože se Velký Pirát se Šilhounem a Emilem čtenářům zalíbili, rozhodli se autoři, že budou v líčení jejich dobrodružství pokračovat seriálovou formou. Od následujícího ročníku (1969/1970) začal vycházet komiks Mořští vlci a ďábelský doktor QQ. Titulní záporák se pro seriál stal klíčovým zjevením.

Byl přesně tím vtělením a zosobněním všech šílených vědců a zlosynů, kterými oplývá nejen šestáková literatura, ale bez kterých se neobejdou ani mnohá klasická díla science fiction, hororu nebo detektivky. A byla to trefa do černého, však byl taky doktor QQ celý oděn do černého, včetně cylindru, v němž byla ukryta vysílačka ovládající jeho roboty. Samotná postava doktora QQ pak později posloužila Františku Skálovi jr. jako model pro jeho doktora Zmarlena v komiksu Velké putování Vlase a Brady (1989).

Doktor QQ byl užitečný záporák, a tak jej Steklač po pozemských eskapádách, kdy QQ usiloval o nadvládu nad Zemí, vystřelil rovnou na Mars. Ne aby se jej zbavil, ale aby tam za ním přesunul Velkého Piráta, Šilhouna i Emila a šupnul je do středu dalších nevšedních zážitků v podobě druhého příběhu Mořští vlci ve vesmíru. Mimochodem, marťanský vědec splní rorýsovi Emilovi jeho životní přání stát se psem. Velikost si podle potřeby nastaví zavrtěním ocásku doprava nebo doleva. Ani na rudé planetě se doktor nevzdá svých velikášských plánů a chce rozpoutat válku mezi Marsem a Zemí, což se mu nepovede. Podaří se mu ale ukrýt v raketě našich hrdinů, kteří se při návratu zapíchnou rovnou do nitra Země.

Cesta z pravěku

Ocitnou se tak v podzemní trpasličí říši, kam jsou situovány další dvě příhody – Mořští vlci a sedm trpaslíků a Mořští vlci a poklad trpasličího krále. Děj obou příběhů je opět obohacený účinky různých vynálezů a šílených výplodů doktora QQ, ale námětově opouští dobrodružnou linii a těží už jen z pohádkového syžetu. Na konci čtvrtého příběhu je znatelná Steklačova snaha opustit pohádkový svět a navrátit vyprávění opět k hravé a mnoha předchozími seriály odzkoušené pravěké tématice, která do budoucna slibovala nepřeberné množství situačního humoru a gagů. Bohužel k tomu nedošlo, protože v posledním pokračování se tento příslib změnil v pohádkový pravěk, čímž byli všichni hrdinové odsouzeni prožít poslední příběh Sněhurka a trpaslík Dodo zase ve světě pohádek. Společenská situace byla tehdy poznamenána silnou normalizací, dozníval „zlatý komiksový věk“ na stránkách novin a časopisů, důvod změny nejspíš leží právě tady. Nasvědčuje tomu i změna názvu z osvědčeného a téměř marketingově zavedeného „Mořští vlci a…“ na pohádkově jednoduchý titul.

Nicméně i v pohádkovém světě se Steklač orientoval v macourkovském duchu a zaplétal klasiku do moderního hávu. Jako kdyby sem už ale doktor QQ neptatřil, je přece jen produktem odlišného žánru. I když opět způsobuje komplikace a žene děj dopředu, vystupuje tu jaksi navíc. Však se mu za tu jeho snahu Steklač odvděčil, když ho nakonec oženil se zlou královnou. A to byl konec nejen ďábelského doktora QQ, ale i eskapádám Velkého Piráta, Šilhavého Leea a rorýsovitého psa Emila.

Publikace disponuje zasvěceným doslovem Pavla Kořínka, jenž mimo vlastní historii Mořských vlků přiblížil čtenářům i další komiksovou tvorbu Věry Faltové. Je jen dobře, že se u podobných knížek doprovodný text stává standardem, což před několika lety ještě neplatilo.

Využijí retro vlnu?

O dobové úspěšnosti celé ságy není pochyb, protože se v letech 1970 až 1974 otiskovala souběžně na Slovensku (vyjma poslední páté části) v mutačním měsíčníku Ohník. V bouřlivých devadesátých letech, kdy Ohníček hledal v konkurenci vznikajicích dětských časopisů nový obsah i tvar, se redakce ještě načas (1994 až 1996) vrátila k trojici osvědčených hrdinů. Ovšem dvakrát nevstoupíš do stejné řeky. Začalo se rovnou třetím příběhem Mořští vlci a sedm trpaslíků; asi z důvodu dostupnosti dvou třetin originálů, jak poznamenává v doslovu Pavel Kořínek. Následný příběh Mořští vlci ve vesmíru ale znamenal určité rozčarování, protože Věra Faltová musela téměř všechny části nově překreslit a taky se místy vyrovnat s dějovým narušením chronologie vyprávění. Nadto se její kresebný styl po více jak dvaceti letech změnil. Rovněž čtenáři Ohníčku už byli jiní, zhýčkaní přílivem nejen domácího komiksu, ale hlavně popkultury ze zahraničí.

I přes své stáří má v sobě komiks přímočarý narativní náboj, kterým dokáže zaujmout i dnešní čtenáře. Je to znamení, že Vojtěch Steklač je velký vyprávěč, který velmi dobře věděl, čím čtenáře zaujmout. Kresebně mu zdatně sekundovala Faltová, která patří k našim předním kreslířům dětské literatury a seriálů. Její karikaturní styl je úsporný až průzračný, ovšem v některých dějových okamžicích to v panelech dokáže kresebně zahustit, použít výrazné onomatopoie nebo pomocí fotografie začlenit i koláž.

Současné souhrnné vydání Mořských vlků je dalším dílčím splácením dluhu vůči seriím z dětských periodik 60. až 80. let. Nakladatelství Albatros provádí v posledních letech tuhle záslužnou činnost pravidelně , jak ukazují soubory Seka a Zuly, Malého Vinnetoua nebo Otazníků detektiva Štiky. Dává tak mladé generaci možnost objevovat hrdiny, které dnes znají nejspíš jen pamětníci. Velký Pirát, Šilhoun a ďábělský doktor QQ by si svůj comeback zasloužili.

Dobrodružství Mořských vlků
Vojtěch Steklač, Věra Faltová
Albatros, 2014, 232 stran, 299 korun
záznam v ComicsDB