O nové edici evropských komiksů u IDW, o plánech s Corto Maltesem, o dekády tvořeném opusu Briganti nebo o alternativách k učení Scotta McClouda.

Corto Maltese vystrkuje licousy

Posledně jsem psal o rozpínavosti nakladatelství IDW, které sluplo menší Top Shelf. Není to ovšem jediná rozšiřující aktivita, neboť firma vytvořila nový imprint Eurocomics, který editorsky povede Dean Mullaney a bude zaměřený – překvapivě – na evropskou tvorbu. A rozjezd nebyl zrovna skromný, protože hned na začátek začal vycházet dobrodružný kapitán Corto Maltese, ikonická postava evropského komiksu. Té se nikdy na zaoceánský trh proniknout pořádně nepodařilo, tak snad se to nové řadě čítající dvanáct knih poštěstí. První svazek příběhů s názvem Under the Sign of Capricorn mi dorazila poštou právě teď ve čtvrtek. Kniha formátu širší A4 nemá sice úplně povedenou obálku, ale zato je vytištěna černou barvou zvláštního lesku na velmi kvalitním papíře vyšší gramáže, na kterém vypadá Prattova kresba, jako by to byla přímo kresba tuší. Zpráva tedy jednoznačně pozitivní, a to ještě nebyly odhaleny další projekty Eurocomicsu.

Co už mě tak netěší, je oznámení nakladatelství Casterman, že na podzim začne vydávat zbrusu nová dobrodružství Corta Maltese, dvacet let po smrti jeho duchovního otce Hugo Pratta. Scénáře se ujme Juan Diaz Canales, známý to autor Blacksada, a rejdy tužkou dostal na starost Ruben Pellejero. Nemůžu si pomoct, ale po Asterixovi je tu rozdrobován další pilíř frankofonního komiksu. Nové příběhy nemohou přinést nic jiného než rozmělňování významného a uzavřeného díla. Kdy dojde i na Tintina… (Martin Přibyl)

Briganti na rozmezí historie a scifi

Roberto Raviola (1939 – 1996) obdržel svůj notoricky známý pseudonym „Magnus“ již na střední škole. Dostal jej od spolužáků, kteří mu záviděli a současně obdivovali jeho neuvěřitelné kreslířské schopnosti. Je ovšem pravda, že pár let před smrtí své práce podepisoval již jen šifrou „M“. Magnus vešel do povědomí italských, a krátce nato i jugoslávských komiksových fanoušků jako kreslíř zábavného a současně i satirického seriálu Alan Ford, který vznikal podle scénářů Maxe Bunkera (v civilu Luciana Secchiho). U kritiků si Magnus vydobil slávu seriálem Lo Sconosciuto (Neznámý).

Ve druhé polovině minulého století zaujal Magnuse překlad klasického díla čínské literatury I Briganti (Lupiči), jehož první verze vznikla již roku 1368 a jehož převážnou část vydalo nakladatelství Einaudi roku 1956. Roku 1973 pak Magnus začal vytvářet komiksovou verzi rozsáhlého díla. Jeho práce postupovala velmi pomalu a někdy i s dlouhými přestávkami, protože pozornost umělce odváděla řada jiných komiksových zakázek. Do své smrti stačil Magnus vytvořit čtyři kapitoly, které souhrnně vydalo nakladatelství Rizzoli Lizard roku 2013.

Každá kapitola vypráví samostatný příběh, který se odehrává v blíže neurčeném císařství východního typu prosáklém korupcí, čachrářstvím a politickými nectnostmi všeho druhu. Postavy, které se proti takovému systému vzbouří nebo jsou proti své vůli zataženy do soukolí politických podrazů, jsou z císařského dvora či z vysokých funkcí vypuzeny, vyhnány a uchylují se mezi lupiče, kteří sídlí na nedobytném hradě kdesi uprostřed močálů.

Magnus ve své komiksové verzi ponechal řadu orientálních prvků a také fyziognomie protagonistů upomínají na čínský původ předlohy. Přidal však barokní nádheru paláců, přepychové uniformy úředníků a vojáků a k tomu (kupodivu docela organicky) připojil moderní zbraně, meziplanetární rakety a další scifistické rekvizity. Prohlížíme-li si někdy až přemrštěně bohaté (neřku-li přeplácané) panely Magnusova seriálu, nijak nás neudiví, že na něm pracoval tak dlouho a že jej nedokázal dokončit. (Zarkoff)

Jak rozumět komiksu… bez Scotta McClouda?

Každý, kdo někdy četl alespoň pár seminárních či bakalářských prací o komiksu, vám jistě potvrdí, že pozici nejvlivnějšího, nejvíce citovaného a s větší či menší mírou zdařilosti přežvýkávaného teoretika komiksu u nás nadále pevně zastává Scott McCloud. Jak rozumět komiksu je nesporně dílo v mnohém geniální a alespoň co do čtenářské otevřenosti a předání oné „radosti z poznání“ obtížně překonatelné, při praktickém interpretačním snažení se ale jeho tolik uctívané koncepty (například šesti typů sekvenčních přechodů) příliš neosvědčí. Nebo vy snad ještě věříte na „nelogický přechod“? Nejste na to už dost velcí?

Pro první seznámení s jinými interpretačními možnostmi přijde vhod internetový projekt belgického komiksového teoretika a historika Pascala Lefèvrea, v současnosti působícího na bruselské LUCA School of Art. Jeho volně dostupný a čas od času aktualizovaný návod Tools for Analyzing Graphic Narratives & Case Studies možná nedisponuje tak kamarádskou tváří jako obrýlený komiksový McCloud v ležérním mřížkovaném sáčku. Ale co ztratí na bezprostředních sympatiích, záhy dožene průzračností výkladu, netriviálním, ale přitom přístupným podáním a v neposlední řadě i fungujícím zaostřením na rozbor několika málo konkrétních textů. (Pavel Kořínek)