ANKETA > Rok se rokem sešel a je tu opět tradiční anketa Komiksária. Znovu jsme se ohlédli za nejlepšími domácími komiksy, překladovými tituly, největšími událostmi, zahraniční produkcí i za tím (nej)horším, co rok 2014 přinesl.

Letos přispěli (byť ne ve všech kategoriích) Martin Foret, Michal Jareš, Pavel Kořínek, Anna Křivánková, Milan Krejčí, Pavel Mandys, Martin Přibyl, Lukáš Růžička, Jan Samohejl, Jakub Sedláček a David Zachoval.

Všechny části ankety najdete postupně zde.

MARTIN FORET
Český komiksový rok 2014 začal tím, že vyšlo Saudkovo (a Macourkovo) vrcholné dílo Muriel a andělé. Jsem za nové (lepší) vydání rád (byť ho nemám za stoprocentní), ale je to přece jen vysílání z jiného času, takže poměřovat s ním aktuální produkci není úplně smysluplné.

Jelikož sešit Thea a Papouščí muž zatím spíš jen navnadil (a mrzí mě, že celá avizovaná trilogie nevyšla naráz, což by jí myslím prospělo, je to přece jen „trilogie“ jiného typu – a rozsahu – než byl cyklus Monstrkabaret Freda Brunolda uvádí), nejlepším domácím komiksem s vročením 2014 je pro mne Moje kniha Vinnetou od Toy Box – to je podle mého soudu jeden z nejlepších domácích komiksů nejen uplynulého roku, ale celého období po roce 2000, který v mé knihovničce dlí „na nejvyšší polici“ vedle Oskara Eda a zmíněného Monstrkabaretu.

Uvítal jsem další dva svazky cyklu Češi – 1942: Jak v Londýně vymysleli atentát na Heydricha a 1952: Jak Gottwald zavraždil Slánského – ačkoliv bych každému z nich něco vytknul, je dobře, že cyklus je a pokračuje. A jsem moc rád, že časopisy – Aargh!, Kix a Caves – vydaly i v roce 2014 další čísla.

Mé úch… choutky milce domácí tradice jinak vedle sebraných Tří mušketýrů, znovuobjeveného Vynálezu zkázy a dalších svazků Klasických komiksů Marko Čermáka potěšil především soubor Dobrodružství Mořských vlků, který chápu zejména jako drobnou splátku z hromady dluhů.

MICHAL JAREŠ
Jako jeden ze spoluautorů vynechávám Dějiny. Líbí se mi projekt Zoom (Pavel Čech i Miroslav Havlíček), mám rád Kix (číslo 6), Caves (číslo 3), Xerox magazín (číslo 2) i Kakalíkovo Kuře – tentokrát je sebrané v knize. Nostalgicky jsem si přečetl komplet Mořské vlky. Moc nechápu vlnu knižně sebraných stripů (Korektor, Hajzl) a pořád netuším, proč jsou Opráski tak populární. A trochu bych chtěl, aby se někdo pochlapil a prozkoumal a popsal produkci Edition lidu a věci vycházející z VŠUP…

MILAN KREJČÍ
Velkou radost mě udělalo souborné vydání příběhů Velkého Piráta a spol. z Ohníčku (Dobrodružství Mořských vlků) z Albatrosu. Je dobré, že Albatros pokračuje s vydáváním starších komiksů z období přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Skvělý pocit mám z monografie málo doceněného komiksového kreslíře a ilustrátora Miloslava Havlíčka (ZOOOM 3). Aspoň takto si představuji malou splátku dluhu, který k němu máme. Standardně mě potěšilo a naladilo nové číslo Aargh!u. Pobavení mě poskytnul Petr Kopl se svou adaptací Ztraceného světa ze série Victoria Regina a poučení zase tandem Kocián-Ležák se svým zpracováním historie čs. legií pod názvem Stopa legionáře.

PAVEL KOŘÍNEK
Přehlídka původních nových českých a slovenských komiksů, které vyšly v roce 2014, skvěle funguje jako efektivní protilék proti všem přehnaně optimistickým hlášením o síle domácí scény. Nepíše se to pěkně, ale skutečně výborného nevyšlo nic. Čestnou zmínku si zaslouží alespoň dvojí Češi (o maličko více ti Vojty Maška, o trochu méně ti Marka Rubce) a snad – s výhradami – sebraná Jelita. Jinak nuda, šeď a úhor. Ještěže první měsíce a první komiksy roku 2015 (Toy Box: Moje kniha Vinnetou) přesvědčivě naznačily, že letos bude lépe.

ANNA KŘIVÁNKOVÁ
Je to trochu rozporuplné, protože tenhle komiks jsem zaznamenala až v letošním roce, ale podle webových stránek nakladatelství Labyrint vyšel už loni: Moje kniha Vinnetou od Toy Box.

PAVEL MANDYS
Toy Box: Moje kniha Vinnetou. Sice to notně idealizuje squatterskou komunitu a příliš usilovně se to snaží dělat umění s velkým U, ale přesto je to nejsilnější komiksové dílo loňského roku. Je v tom sympatické osobní zaujetí, intenzivní emoce, vše provedené skvělou kresbou. A cenné je to i v tom, že vypráví o životě tady a teď bez žánrových šidítek.

MARTIN PŘIBYL
Loňský rok byl z mého pohledu dosti slabý. Všechna mnou očekávaná díla se přesunula na letošek (viz šestá část ankety), a tak není od věci stále upozorňovat na permanentně dobrou produkci Analphabetů (Zooom, Aargh!).

LUKÁŠ RŮŽIČKA
Komiksem roku je pro mě povídka Tomáše Kučerovského Bruselský nepříběh z Aarghu #14. Profesionálně a přitom osobitě odvedená práce, kde každý panel má svůj smysl. Až je člověku skoro do breku, že autor neplánuje nic rozsáhlejšího. Z Kixu #6 zase zůstal v hlavě příběh Jiřího Franty o světě, kde se dospělí stávají vězni dětí. Stejný autor vytěžil maximum taky z komiksových pasáží a ilustrací v dětské knize Proč obrazy nepotřebují názvy, kterou obecně na nakladatelském trhu považuju za jednu z událostí loňského roku. Ze stripů vládnou Kustodka Květa a objev Pas faux pas (a občas Kučerovského Arnošti), v domácím prostředí mezi všemi těmi hajzly a korektory působí až nepatřičně. Asi jako kdyby Stephen Hawking přijel přednášet do šatny klubu 1. FC Slovácko.

Taky moc rád sleduju drobečky od nadějných „young guns“, jako jsou Štěpánka Jislová, Lenka Šimečková, Karel Osoha nebo Kateřina Čupová. Je moc dobře, že za sebou nechávají české vzory a koukají do světa.

JAN SAMOHEJL
Tady mám velký skluz. Na stole mi teď leží rok 1952 z cyklu Češi (Gottwald kontra Slánský). Hodně se na to těším. Pořídil jsem si i nové vydání komiksu Muriel a andělé. Sice vlastním brožovaný výtisk z devadesátých let, ale větší formát, lepší papír i vazba byly argumenty pro druhý nákup nejlepšího českého komiksu.

JAKUB SEDLÁČEK
Nebyl to oslnivý ročník, je evidentní, že českým nakladatelům docházejí síly, nápady a finance. Kosatíkovi Češi mě bohužel nechytili hned na samém začátku, a tak mě loni minul i Rubcův „Heydrich“ a Maškův „Slánský“, i když je jasné, že jde v současnosti o nejvýraznější a nejambicióznější tuzemský komiksový projekt. Z knižních vydání mě potěšilo Na odstřel od Lucie Lomové – pro rehabilitaci detektivního žánru, o němž si stále myslím, že skýtá komiksovým tvůrcům úžasné a zatím nevyužívané možnosti, i pro nostalgickou atmosféru à la detektiv Štika. Ohníčkovské staré časy připomíná objevné souborné vydání Dobrodružství Mořských vlků s parádní cartoonovou kresbou Věry Faltové.

Vždycky se těším na nový KIX, škoda že loni vyšel namísto dvou jen jeden. Spolehlivě mě v něm pobaví minimalistický Kakalík (tentokrát s čerstvě otcovskou depresí Čumáček) nebo Jiří Franta (Singl 2). A když je řeč o Jiřím Frantovi – jeho ilustrace a komiksové pasáže v knize Proč obrazy nepotřebují názvy jsou velmi příjemným překvapením roku. Je skvělé, že kreslíř s takto „nemainstreamovým“ rukopisem mohl dát tvář unikátní publikaci – a překreslit ikonická díla světového umění.

Bruselský nepříběh otištěný ve třináctém Aargh!u dokazuje, že Tomáš Kučerovský je suverénním autorem, v jehož podání se architektura stává poezií a tvůrčí tápání dobrodružstvím.