Reinhard Kleist hledá v příbězích skutečných lidí velká témata

ROZHOVOR, UKÁZKY > Reinhard Kleist (1970) je úspěšný německý autor, který se zaměřuje na biografie známých osobností. Zpracoval už život Johnnyho Cashe či Fidela Castra a v současné době pracuje na Nicku Caveovi. V češtině mu loni nakladatelství Argo vydalo komiks Boxer, vyprávějící příběh Hertzka Hafta, který se musel v koncentráku naučit boxovat, aby přežil.

kleist

Reinhard Kleist, ©anjazwei.de

V nakladatelství Argo právě vychází váš komiks Boxer. Jak jste se k tomuto příběhu dostal a co vás lákalo na tom zpracovat ho právě jako komiks?

Lákala mě ta specifická dramaturgie. Hertzko má složitou povahu a opravdu temné stránky, někdy až příliš, takže je těžké se s ním identifikovat. Provokovalo mě to k tomu, Hertzka čtenáři představit a donutit ho k tomu, aby s ním příběh prožíval. Hertzko má rodinu, se kterou jedná dost nefér, zavraždil několik lidí, a přesto chceme, aby přežil, vyhrál svůj boj a našel svou dívku.

Na druhou stranu je jeho příběh rozdělen na dvě části: jeho přežití holocaustu a jeho kariéra boxera. Dohromady to drží díky lásce k Lee, která nás tak dojímá a která se táhne napříč několika desetiletími. Díky tomu drží příběh pohromadě a má velmi specifické uspořádání, které bych si sám sotva mohl vymyslet.

Příběh Hertzka Hafta byl ale už zpracován jako kniha. Co přináší komiksové zpracování jiného? Cílil jste tím na mladší čtenáře?

Na mnoha akcích s dospívajícími jsem zjistil, že ten příběh mladé čtenáře zajímá a že o tom tématu chtějí vědět víc, poté co Hertzkův příběh spoluprožili. Myslím, že dohromady s kresbou se vytváří speciální účinek, který přitahuje lidi různých věkových kategorií, a všichni se chtějí o příběhu dozvědět víc.

Přečtěte si recenzi německého vydání komiksu Boxer: komiksarium.kocogel.info/index.php/2014/07/recenze-kleist-boxer-nenadrzuje/

Pro koho je vlastně Boxer určen? Mohl by být využit ve vyučování?

Nemyslel jsem na to, abych oslovil určitou skupinu lidí. Šlo mi spíš o to, tohle drama co nejlépe převyprávět. Až potom jsem zjistil, že Boxer dobře funguje taky ve vyučování. Samozřejmě ale musí následovat nějaké hlubší vypořádání se s tématem holocaustu. Hertzkův příběh je jen jedním z mnoha a je velmi specifický. Neukazuje jen politováníhodnou oběť, ale také někoho, kdo se bránil a kdo udělal mnoho strašných chyb.

Také na tom se dá vystavět další vypořádání se s tématem. Co mohl udělat jinak? Měl na vybranou? Proč tak dlouho mlčel? Proč si svou frustraci a vztek vybíjel na bližních? To je právě to zajímavé pro mladé čtenáře. Vždy, když jsem o tom vyprávěl, chtěli vědět víc o Hertzkově rodině a byli šťastní, když jsem jim mohl vyprávět, jak skvělé Hertzkovy děti a vnuci jsou a jak dobře ten příběh skončil. Škoda, že Hertzko to nemohl vidět.

Mnoho autorů komiksů zpracovává své vlastní příběhy. U vás se zdá, že máte naopak zálibu v příbězích ostatních. Co vás na tom láká?

Jsou to témata skrytá za těmi příběhy. U Cashe to bylo téma svobody a uvěznění, ať už ve skutečném vězení nebo za zdmi, které si člověk buduje sám. U Castra to bylo rozdílné zacházení s ideály. V příběhu Samii Yusuf Omar je to téma migrace z Afriky. Chtěl jsem jednomu osudu dát tvář, ukázat, že tam lidé se svými sny a přáními a dramaty zkoušejí najít nový život.

Myslíte si, že je důležité dál vyprávět málo známé příběhy?

Nejenom. Právě pracuji na knize o Nicku Caveovi. I tam je zvláštní příběh, který bych chtěl vyprávět, a sice o někom, kdo se plně oddá umění. I za těmi nejznámějšími a nejčastěji vyprávěnými příběhy se dá vždy najít nový aspekt, který se vyplatí vyprávět.

Jak si témata vybíráte? Vaše knihy vypráví o velmi rozdílných osobnostech (Elvis Presley, Fidel Castro, Samia Yusuf Omar…). Nacházíte mezi nimi i spojení nebo se jedná o úplně odlišná témata?

Jsou to rozdílná témata. A někdy také záměrně měním svůj styl, abych jej přizpůsobil příběhu a jeho potřebám. Příběhy ke mně často přicházejí spíš náhodou a pak mě zajímá, jak bych je mohl vyprávět. Jestli se skrze ně dá transportovat nějaká myšlenka nebo téma. V případě Castra k tomu byla ještě možnost delší cesty a rešerše, která by se spojila s jedním biografickým projektem. U Samii Yusuf Omar jsem měl myšlenku, že bych chtěl dělat něco s tématem migrace a pak jsem narazil na její příběh v rámci pozvání Goethe institutu do Palerma a hned jsem byl zaujat.

Do jaké míry pracujete s historickými prameny a do jaké míry jsou komiksové biografie dílem imaginace? Není to omezující muset se držet faktů? Bylo vám někdy třeba předhazováno, že jste se příliš vzdálil od skutečnosti?

Právě práce s historickými fakty a to, jak se skrze ně musím prokousat, mě fascinuje. Člověk si musí vybírat, co bude vyprávět. U toho pomůže, když se soustředí na myšlenku nebo téma, které se skrývá za příběhem. V případě Hafta jsem musel dost často zvažovat, co budu vyprávět, protože jsem hlavnímu zdroji, Hertzkově vzpomínce, nechtěl úplně věřit. Přeci jen 50 let mlčel a za tu dobu se toho se vzpomínkou stane hodně. Neustále jsem na to musel myslet a přizpůsobit tomu dramaturgii příběhu.

Dosud mi nikdy předhazováno nebylo, že bych se příliš vzdálil od historických faktů. V případě Boxera jsem byl dokonce utvrzen v tom, že v momentech, kdy jsem příběh trochu změnil, jsem se možná více přiblížil domnělé pravdě. Například u vyprávění o muži, který svou ženu najde v krematoriu. Nenechal jsem to vyprávět Hertzka, ale někoho jiného, takže ten příběh získal cosi mytického. Dozvěděl jsem se totiž, že tato historka se ve vyprávění přeživších objevuje častěji, a tak je pravděpodobné, že ji Hertzko někde zaslechl a pak tu vzpomínku prostě přijal za svou. Což ji ale nedělá méně pravdivou a kdo ví, třeba ji taky sám prožil. To už se nikdy nedozvíme.

boxer_obalka

bx1_thumb

bx2_thumb

bx3_thumb

bx4_thumb

bx5_thumb