RECENZE > Výtvarnice Vendula Chalánková začala komiksy vystřihovat a lepit – prý – po návratu z Indie v roce 2004. V roce 2005 vystavila v brněnské galerii Eskort autorský komiks Žít jako kaskadér, v roce 2009 byl v pražské galerii Paralel (pod názvem Cukr a počasí) vystaven výbor ze stripů, které vznikaly od ledna 2004 do září 2009. K tomu vyšel i A5 sešit vybraných vystavených stripů (nazvaný také Cukr a počasí), který se s letos vydanou knihou Proč nejsi jak chlapi v práci, vole? (vydal B4U Publishing, tedy jedna z mnoha poboček a divizí Albatros media) v mnohém překrývá.

V „Chlapech“ je přítomných 66 stripů, které bůhví proč redakce označila jako „tragikomiksy“, z nichž je 37 už obsaženo v předchozí publikaci. To ostatně potvrzuje domněnku, že Chalánková zhruba kolem roku 2009 s vystřihováním a nalepováním komiksových stripů skončila a v současné době je už „jen“ vystavuje jako uzavřenou věc – a věnuje se jiným výtvarným činnostem. Takže se na řadě jejích výstav po roce 2009 sice objevují komiksy (například v roce 2015 v Ústí nad Labem, v roce 2014 v Bratislavě, v roce 2012 v pražském metru a v Chrudimi), ale je to spíš jen variace, ukazující již uzavřené portfolio.

Kombinací obou dostupných knih se nám vynořuje originální, byť hodně úzce vymezený typ autory, která si ze sebe dělá srandu. Místy je to možná až zbytečně anální legranda s pubertální pointou typu „Odkud jste, holky?“ – „Z kundy.“, ale ve výsledku se Chalánková probourává do stripu úplně odjinud než ostatní autoři. Jsou to v něčem příbuzné postřehy jako ze Zenu žen Lely Geislerové, ale daleko přímočařejší a art-brutálnější. „Nepříjemné zážitky“ a „privátní trapasy“, jak je zmiňuje na záložce Pavel Ryška, bych nezveličoval a nedělal z nich ani možné terapeutické očištění pro autorku nebo čtenáře. Spíš je to obraz dnešního světa viděného po svém, originálně – a hlavně trochu prasácky.

Místy prosakují do stripů denní záležitosti bez vtipu a bez pointy, nikoliv trapné, ale ty úplně nejobyčejnější. Nejsou sterilní, jen bezvýrazné, vyprázdněné a vypovídají o době (i o sobě) víc než cokoli jiného. Je to spíš intelektuální výsměch intelektualismu pomocí nejjednodušších technik. Za hranou naivitou vidím břitký provokující rozum, jdoucí ruku v ruce s humorem, i když často hodně zemitým: je to víceméně to samé, co pohání třeba výtvarnici Lenku Klodovou, když zkoumá a ohledává hranice pornografie a umění – a podobně jako Chalánková tím provokuje. U Venduly Chalánkové je její stripové vyjadřování zajímavé, i když ve výsledku vlastně úplně nekomiksové: o to podnětnější pro uvažování o komiksu, jeho hranicích a možnostech.

Každopádně si „Chlapy v práci“ víc užije asi jiná skupina lidí, než ta, co čte běžně komiksový mainstream – na jedné straně určitě pubescenti, zejména kvůli vtipům „na první dobrou“. Na straně druhé spíš čtenáři alternativy, které mainstream nudí, i když pro ně může být neustálá repetice vyčpělá a vyčerpávající se sama sebou. Osobně mne stripy Venduly Chalánkové baví, ale nezanechávají žádný dlouhodobější dojem, prostě jsou teď a tady – nemá smysl předstírat, že je to vykreslení se z traumat. Jsou to jen stripy, které fungují v danou chvíli a přihlašují se k věčné tradici loosera, který odzbrojuje specifickým humorem. Zároveň jsem zvědav, jak budou působit za deset patnáct let a jestli řeknou o době svého vzniku to samé, co říkají nyní: že je plno banalit a levných keců, ale život je všude.

Proč nejsi jak chlapi v práci, vole?
autor: Vendula Chalánková
B4U Publishing, 2015, 72 stran, 229 Kč
záznam v ComicsDB