RECENZE > Po delší době vstupuje mezi své čtenáře třetí pokračování zamýšlené tetralogie 130 Michala Menšíka alias Nikkarina s názvem Čas hvězdoplavců. Škoda jen, že prodleva mezi předchozí dvojkou a současnou trojkou se zpětinásobila, protože první díl Odysea (2009)a druhý Hodní, zlí a oškliví (2010) dělil pouze rok. Takže doufám, že se závěrečného opusu nedočkáme taky za pět let, ale vrátíme se spíše k té roční periodicitě.

Úvodní část je tradičně jako u předchozích dílů prokládána jakoby filmovými titulky a obeznamuje s hlavními aktéry následného příběhu, a to jak klaďasi, tak záporáky. Děj pak plynule pokračuje v první kapitole Ztráty a nálezy. Ty kapitoly jsou v knížce tři, poté coby bonus následují tři celostránkové stripy Kňcha a psů a devítistránková galerie. Celek je úhledně zabalen do brožovaného vydání, na jehož deskách najdeme jako u předchozích dvou dílů grafickou „změť“ nestejných panelů s různými kresebnými detaily či výřezy a dominujícím portrétem hrdiny, tentokráte prince Antoineta. Obálka je tak výrazná a úderná, jak se sluší a patří na komiks, který chce upoutat pozornost a být už na první pohled nápadný a hlavně nesplynout s ostatními. Vydání je opatřeno záložkami, po jejichž odklopení se objevují drobné kresbičky ručičkových i digitálních ciferníků, které mají asi symbolizovat chronooblasti, tedy místa se silným časoprostorovým zakřivením, hrající v tomto malovaném spektáklu důležitou roli.

Právě do takové chronooblasti v podobě temné ulice se koncem minulého dílu ukryl Bo (ač o jejích vlastnostech a účincích neměl ani tucha), když prchal před Lupusovými naháněči. Jeho přátelé, Antoinet a Val, jej hledají a nakonec si na něj v ulici počkají, mezitím však pro ně uplyne téměř jedenáct let, kdy zažijí spoustu dobrodružství, ovšem pro Boa je jejich setkání kontinuální, bez tohoto časového paradoxu. A všichni tři jsou zase spolu, ovšem díky Lupusovi (což je záporný hýbatel děje) a jeho starým i novým pohůnkům to netrvá dlouho. Blíží se velké finále, kde se osudy všech hlavních protagonistů protnou a rozklíčují, takže v této knížce musí být vše jen rozehráno či naznačeno. Vypadá to, že Bo našel svou osudovou lásku v podobě tajemné Vivi Vixen a možná se příště dovíme tajemnou historii Vala, lovce hvězd. Jakou úlohu mají v příběhu Intacto, Vertigo, cirkus, Astronautilus s drony a hromový hněv nechám na samotných čtenářích, aby nebyli ochuzeni o důležité okamžiky tohoto dílu.

Při prohlížení Nikkarinovy práce se nemohu zbavit dojmu, že jeho vzorem anebo přinejmenším inspirací je dílo, které Francouz Jean Giraud podepisoval pseudonymem Moebius, zejména jeho Le Garage Hermétique s majorem Grubertem. Moebius mu posloužil jako odrazový můstek a dál už si vytváří a modeluje svůj svět, kreslíc ho vlastním stylem i linkou, který nepopírá, ale naopak zvýrazňuje Nikkarinovu originalitu. Jeho „šrafovaný“ způsob kresby je sice pracný, ale viditelně působí autorovi radost. Není zde znát žádná upachtěnost nebo strojenost, je to niterné vyjádření kreslířovi vůle „tak se mi to líbí a tak to cítím“. Na druhou stranu mi docela chybí drobné vtípky či popkulturní odkazy, které se objevily, byť v menší míře, u předchozích dvou dílů.

Každá doposud vyšlá kniha 130-ky měla okolo stovky stránek komiksu, čili je předpoklad, že i závěrečný čtvrtý díl bude mít přinejmenším stejný počet stran. Sakumprásk je to tedy něco přes čtyři stovky stran. Je to cyklus, který se tak řadí k několika málo rozsahem obdobným opusům v novodobé historii českého komiksu jako jsou Alois Nebel 1-3 (2003-05), Oskar Ed 1-3 (2003-06), Monstrkabaret Freda Brunolda 1-3 (2004-09) a Voleman 1-4 (2007-10).

Přál bych si, aby se tato směsice epické futuristické scifi, pohádky a fantasy odehrávající se v postapokalyptické budoucnosti, spojená s putováním a věčným hledáním něčeho vzrušujícího, tajemného, vzbuzujícího neklid a touhu, zařadila k tomu nejlepšímu, s čím se může současný český komiks chlubit. V mých očích se tomu již stalo.

130: Čas hvězdoplavců
autor: Nikkarin
Labyrint, 2015, 112 stran, 245 Kč
záznam v ComicsDB